Cirkevnimajetek.cz


English English



Média k věci

Zdroj: IDNES.CZ

"Církevní restituce jsou definitivně schválené. Prezident Václav Klaus zákon nepodepsal, ale ani nevrátil Sněmovně, takže od příštího roku začne platit. Prezident má sice k zákonu výhrady, ale nechce vládě komplikovat situaci." Celý článek zde.

 

Média k věci | 27 01 2013 - 22:55

Zdroj: ČTK, České noviny

"Praha - Vývoj událostí kolem současného schvalování majetkového vypořádání státu s církvemi:" Více zde

 

Média k věci | 27 01 2013 - 19:35

Zdroj: ČTK, České noviny

"Praha - Vyrovnání s církvemi odblokuje majetek v obcích a je výhodným kompromisem, uvádějí církve. Restituční hranici února 1948 Sněmovnou schválený zákon neprolomí, řekli novinářům zástupci Ekumenické rady církví, České biskupské konference a Federace židovských obcí." Více zde:

Média k věci | 27 01 2013 - 19:16

Na webové stránce České televize je k dispozici záznam vystoupení Jiřího Bessera v Hyde Parku k církevním restitucím.

Média k věci | 11 09 2012 - 16:21

Zdroj:ČRo, napsala: Eva Hůlková

Zákon o narovnání vztahu mezi státem a církvemi tento týden prošel prvním čtením ve sněmovně. Připomeňme, že církve by podle této normy měly dostat zhruba polovinu svého dřívějšího majetku v hodnotě okolo 75 miliard a za ostatní by během následujících 30 let měly obdržet finanční náhradu 59 miliard. Přechodné období by mělo začít příští rok a trvat 17 let. Rozsah vraceného majetku i výpočet náhrad se nelíbí levicové opozici - ale poslanci nakonec zákon i přes její protesty poslali do druhého čtení.

Ano, zákon bouřlivým prvním čtením nakonec prošel, ale zůstává jakási divná příchuť: argumenty na straně příznivců i odpůrců jsou v podstatě už dlouho neměnné a známé, ale atmosféra jakoby houstla a houstla. Šéf Ekumenické rady církví Joel Ruml ji charakterizuje jako "zlověstnou".

Joel Ruml: „Člověk čekal předem, jak to bude rozložené a jaké budou důrazy, ale mě nemile překvapilo, jaká zlověstná komunistická ideologie pořád v této věci vládne. A to jak ze strany jejích nositelů, ale také ještě ze strany sociální demokracie! Když to člověk domyslí - tak ten zákon řeší to, aby státní rozpočet v dlouhodobém hledisku byl osvobozen od břemene platit církve. A ta nutnost platit církve a náboženské společnosti bude narůstat! Bude dražší a dražší. Z dlouhodobého hlediska tedy právě komunisté a právě sociální demokraté by měli být spokojeni, že toto břemeno odpadne.“

Církevní restituce - to je politické rozhodnutí, ale jeho morální aspekt je strašně důležitý a je zjevné, že z diskusí se pomalu ale jistě vytrácí - konstatuje Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí. Podle jeho názoru by argumentace o tom, že stát na to momentálně nemá - neměla ve slušné společnosti vůbec zaznít!

Tomáš Kraus: „Každý, včetně opozice, se shodne na tom, že to, co bylo ukradeno, je třeba navrátit a ta diskuse jde spíš v tom smyslu formálním - řekněme, jakými způsoby to udělat. Ale pro nás není možné se nějakým způsobem pozastavovat nad tím, že stát to teď nemůže udělat, protože na to nemá! To je argument, který je pro nás opravdu zcela nepřijatelný - je to, jako kdyby někdo někomu kradl například auto a byl by jaksi donucen to auto vrátit a on by říkal ‚no víte, to já vám vlastně vrátit nemůžu, já s tím jezdím do práce...‘“

Příčina tohoto způsobu smýšlení je podle Tomáše Krause v tom, že společnost má dnes jiné priority a košile je jí bližší než kabát. To koresponduje i s úvahou Joela Rumla, který se obává převahy toho stylu myšlení, pro který svoboda náboženského ducha není potřeba. Každopádně jej průběh prvního čtení, byť zákon prošel, zklamal.

 

 

 

 

 

 

Náhled Náhled [713x800]  JUDr. Tomáš Kraus, Autor: Jana Šustová 

Joel Ruml: „Mě to zklamalo, mě to zklamalo i ze strany sociální demokracie, protože všichni hejtmani budou šťastni, až se odblokuje majetek, ale zároveň hned řeknou: až se dostaneme k moci, tak my finanční náhrady zase zkrouhneme nebo budeme řešit...“

Nyní bude zajímavé sledovat, v jakém duchu se další diskuse v parlamentu ponesou: kolik tam bude věcných argumentů, kolik ideologie a jaké, kolik morálních aspektů, kolik odvahy, averze i populismu.

 

 

 

 

 

 

 Náhled Náhled [1024x793] Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví, Autor: Jana Šustová 

 

Církevní restituce: co ukázalo první čtení? DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM

Média k věci | 14 02 2012 - 14:48

Grafickou prezentaci, jak má vypadat vyrovnání s církvemi, naleznete zde.

Média k věci | 14 02 2012 - 13:36
Zdroj: ČT24 

Vládou dnes prošel jednomyslně zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Se zákonem totiž nakonec souhlasily i dosud váhající Věci veřejné. V případě, že zákon projde také parlamentem, bude církvím navráceno 56 procent majetku v naturální podobě a v následujících třiceti letech vyplaceno 59 miliard korun. Pro církve to neznamená jen relativní zbohatnutí, ale především postupné odstřižení od státní finanční podpory a nabytí vlastní nezávislosti. O církevních restitucích hovořil v Interview ČT24 z 9. ledna Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví. Moderoval František Lutonský.

Joel Ruml
Joel Ruml

Když se znovu objevil návrh Věcí veřejných, že by se peníze měly platit církvím, až se nastartuje ekonomický růst nebo něco podobného, co jste si pomyslel po více než 20 letech nějaké snahy narovnat vztahy s církvemi? První reakce byla, že se asi objevil nějaký důvod uvnitř vlády zase to trošku zkomplikovat. Druhá byla taková vnitřní úvaha, že by bylo dobré, kdybychom ve vládě opravdu měli někoho, kdo odhadne, kdy zase ten růst začne. Člověk zůstává spíš stranou toho pnutí, ale na druhou stranu si hledá vysvětlení. A došel jsem k tomu, že kvůli podružnému zdůvodnění se chce dosáhnout něčeho, co je úplně mimo téma.

Dokonce jste absolvoval jednání s političkami Věcí veřejných. Jak to proběhlo? Tam byla asi různá očekávání na obou stranách. Pro církve ještě nenastal čas, aby řekly: tohle a tohle chceme, tohle budeme měnit, za tímhle jdeme. Kdežto političky, dámy Klasnová a Peake, za námi přišly možná s očekáváním, že by se dalo o něčem jednat. My jsme však od začátku trvali na tom, že je to informativní schůzka o tom, s čím přijdou a jak přemýšlí. Součástí té schůzky tak byl i dotaz, jak to vlastně Věci veřejné s církevními restitucemi myslí. Pořád si totiž pamatuju ty bannery na magistrále: "Ne vyrovnání s církvemi." Tak jak je to vlastně s VV? Na to nám řekly, že vyrovnání s církvemi pro ně není hlavní záležitost, ale že to v rámci koaličního jednání považují za dobré vyřešit. Nebyli jsme tedy ujištěni o tom, že by měla přijít z jejich strany nějaká negativní reakce.

Změnilo se něco tím, že dohodu s církvemi by měla do zákona přetavit nová ministryně a ne ministr Besser, který ji připravoval? Myslím, že ne. Já a asi ani nikdo z církví se s paní ministryní ještě nesetkal. Ale podle toho, co říkala a jak vystupovala, si myslím, že chce tu problematiku, tak jak je její řešení připraveno, dotáhnout do cíle.

Původní plán, který se pokoušela uzavřít vláda Mirka Topolánka, počítal s jinými parametry. Během 60 let mělo být církvím vyplaceno 83 miliard a vráceno 39 procent majetku. Co se změnilo? V roce 2008 měly církve původně dostat jenom finanční náhradu. Ministr financí to i s úroky spočítal na 270 miliard za 60 let. Nové je to, že u části majetku (v roce 2008 finančně hrazeného) se bude vyhledávat, je-li možné ho vrátit naturálně. Nakonec se majetek v hodnotě 24 miliard vrátí církvím naturálně a finančně to bude 59 miliard. Takže mezi rokem 2008 a 2011 došlo k veliké úspoře státních prostředků, protože církvím se bude vracet méně. Církve jsou mnohdy obžalovávány, že bez ohledu na krizi žádají to své. Já jsem však za celou dobu jednání církevní komise s vládou ani uvnitř církví nezaznamenal nářek nad tím, že by stát církve ožebračoval. Vůbec. Víme, že musíme najít nějaký kompromis. A to je návrh zákona z roku 2011.

Parametry vyrovnání s církvemi:

  • stát zaplatí během 30 let 59 milard Kč
  • stát vrátí 56 % majetku
  • vláda bude první tři roky platit mzdy duchovním v plné výši
  • po třech letech se peníze na platy duchovních snižují ročně o 5 %
  • k majetkové odluce dojde po 17 letech 

Když se dnes řekne, že se vrátí církvím 56 procent majetku, je vůbec někde sepsáno těch 100 procent? A kdo zaručí, že těch 100 procent je opravdu sebraný majetek církvím? V průběhu 90. let byla každá církev ze strany ministerstva kultury vyzvána, aby udělala seznam majetku, o který přišla po roce 1948. Opravdu nemám přehled, jestli všechny církve našly všechny prameny a zdroje informací, které mohly poskytnout.

Církve tedy buď nedohledaly majetek, anebo ho třeba nadsadily. Kdo tohle, aniž bych chtěl církve z toho podezírat, vlastně ohlídá? Nevím, jestli zareaguji přesně. V roce 2008 vznikla parlamentní komise, kde byli zástupci všech parlamentních stran, zástupci církví a národohospodářů, kteří tuhle věc řešili. V té době se přemýšlelo o výčtovém vracení. Tedy že se každý kus lesa, který kdysi patřil církvi, znova zaměří, ohodnotí a připraví do zákona, aby jej bylo možno naturálně vrátit. Potom se zjišťovalo, zda jsou všechny pozemky vratitelné. Přišlo se na to, že majetek za 59 miliard vlastní někdo jiný. A protože předpokládám, že znárodňovat se kvůli tomu nebude, zvolilo se toto náhradní řešení.

Pamatuju si na rozhovor s ministrem kultury Jiřím Besserem, který říkal: "Prostě církvím vrátíme všechno, co se církvím vrátit dá." Teď je to vyčísleno v nějakých 56 procentech majetku. Takže to, o co si církev nepožádá, automaticky propadá státu? Podle připraveného zákona je tam roční lhůta od nabytí jeho účinnosti, kdy o ten majetek mohou církve požádat. Když tu lhůtu církve nevyužijí, dovolávat se majetku pak už pochopitelně nemohou. A je tu ještě jedna věc. Jakmile bude tento zákon přijat a nabyde účinnosti, odblokuje se majetek pro církevní restituce, který je teď zablokován zákonem o půdě. Takže to opravdu jde ruku v ruce: do roka požádat, majetek je postupně odblokován a nakonec se ruší i financování církví.

Mimochodem myslíte, že to tedy projde? Vidíme poměrně podroušenou situaci, zase se nám bortí vláda, tentokrát na církevních restitucích. Přál bych našim politikům, aby to prošlo. Kdyby to neprošlo, vaří si politici horkou polívčičku, a třeba by i padla vláda…

Nechci vás úplně obviňovat z vyhrožování, ale skoro to tak zní… Ne, ne. Politici, kteří se do toho hrnou s novými podmínkami, na sebe musí vzít odpovědnost, že když tohle řešení spadne pod stůl, nastoupí řešení daleko dražší. Pokračovalo by financování církví, nemohl by být odblokován majetek obcí. Některé obce i města jsou přitom obklíčena majetkem, se kterým nemůžou disponovat, takže se tam žije hůř. To všechno si politici musí vzít do svého vyúčtování. A to není vyhrůžka, to je zkrátka konstatování.

Nepatří do toho vyúčtování náhodou i nějaké případné žaloby na stát po těch více než 20 letech? Ústavní soud tuto cestu otevřel. Církve se mohou majetku domáhat soudně, což bude též dražší cesta než celkové vyrovnání. A už se staly případy, kdy některé církve žádaly soudně navrácení majetku a soud jim vyhověl.

Sociální demokracie drží basu, lidově řečeno, s Věcmi veřejnými. Upřednostňuje narovnání s církvemi převodem majetku do jakéhosi veřejnoprávního fondu. Z jeho výnosů by pak byla podporována činnost církví a sociální, kulturní a zdravotní aktivity a podobně. Proč se nešlo touhle cestou? Především proto, že fondové hospodaření je v zásadě složitější. Jakým způsobem budou církve v průběhu desítek let rozhodovat o výnosech? Která procenta patří komu? I když si vážím soužití církví v České republice, myslím si, že společné obhospodařování majetku v nějakém fondu by přineslo daleko víc komplikací. Toho by měly být církve ušetřeny.

Představme si, že dohoda bude uzavřena, vytvoří se patřičný zákon. Dokážete popsat, jakým tempem by se ten majetek měl navracet? Berme běžný případ, nezatížený nějakými dalšími spory nebo tahanicemi. Některý majetek půjde vrátit rychleji, jiný pomaleji. Stav majetku při vydávání může být totiž úplně jiný, než jaký byl v průběhu vlastnění státem nebo při jeho samotném zabrání, pokud to někdo pamatuje. Myslím, že do pěti let je možné očekávat, že by většina vratitelného majetku mohla být u staronových vlastníků.

Teď možná taková perlička. Začne se něčím symbolickým nebo se prostě začne tím, o co si církev jako první požádá? Když to bude pole, tak to bude pole, třeba někde u Svitav… To je pěkná otázka. Vy jste dál než já. My jsme se opravdu vůbec nedostali k tomu, čím začneme. Pokud to všechno zdárně projde, myslím, že by stálo za to začít toto nové období vztahu státu a církví nějakým symbolickým aktem. To je dobrý nápad, to si budu pamatovat.

Při všech pokusech o narovnání s církvemi politici říkali, že jde o nadpolitický zákon, který by měl mít širokou podporu politiků i veřejnosti. Teď se nám kvůli tomu drobí vládní koalice. Opoziční ČSSD, nejsilnější strana v parlamentu, s tím má velký problém. Podle průzkumu veřejného mínění společnosti STEM z konce roku je proti vyrovnání s církvemi skoro 70 procent občanů. Co tomu říkáte? V této společnosti je trošku chorobná situace. Na jednu stranu si 70 procent lidí nepřeje navracení majetku, tedy vyřešení minulosti. A možná stejné procento, ne-li větší, křičí, církve se mají financovat samy, protože já jako ateista, necírkevník nebo neznaboh nebudu přece podporovat flanďáky. Ale ono to spolu bohužel souvisí. Vracení majetku je vyřešení minulosti a také to znamená ukončování financování od státu a přípravu na to, aby se církve mohly financovat samy. Společnost by se v tom měla trošku srovnat. Buď nechceme navracení a budeme financovat církve dál. Majetek totiž zůstane státní, dál bude vydělávat pro rozpočet, tudíž je naprosto oprávněné, aby stát církve financoval. Anebo obráceně, ať se církve financují samy, takže jim majetek vrátíme co nejrychleji

Možná jeden takový specifický příklad. Co církevní památky, jak to bude s nimi? Církevní památky patří do režimu památkové péče, tam se nebude nic měnit. Takže když je to památka ve vlastnictví církví, církve musí poslouchat památkovou péči. A podle toho budou i investovat, možná společně, což by církve jako správci a hospodáři měly.

Dnes jsem v rádiu slyšel posluchačku, která se velmi rozčilovala, že vůbec nechápe, proč by církve měly vůbec mít nějaké peníze? Pochopitelně, to je zase takový "dobrý tón": církve mají být chudé, nemají mít peníze, nemají v podstatě existovat. Ale poradit co dělat, když už církve existují, lidé pořádně neumí. Církve netouží po náhradě majetku proto, aby zvýšily svou hospodářskou moc nebo aby se staly bohatšími. Církve si uvědomují, že tady hrají určitou nezanedbatelnou roli. A aby ji mohly hrát i ve chvíli, kdy stát církve už financovat nebude, musí si pro to vytvořit nějakou základnu. Je to opravdu taková zvláštní nemoc téhle společnosti. Všichni tady vědí, jak mají církve vypadat. Mají být chudé, pomalu by neměly existovat. Faráři by neměli být vidět a neměli by s těmi svými tmářskými báchorkami chodit do televize. Ale, tak jak je život košatý, když se dostanu do nouze, nejen že se mnozí začnou modlit, ale mnozí zazvoní i u těch far, protože si potřebují s tím farářem promluvit, urovnat si své myšlení, svědomí, duši.

Stát hospodaří s majetkem církví, který je odhadován skoro ke 100 miliardám. Je nějak spočítáno, kolik peněz z toho vlastně státu plyne ročně? V národohospodářském ústavu v roce 2008 spočítali, že zabavený majetek církví vynesl do roku 2008, tedy za 60 let, asi 230 miliard. A církve na podporu existence ze strany státu dostaly za 60 let 60 miliard. To znamená, že majetek, který stát vlastní, vydělal pro stát 170 miliard a dál stále vydělává. Proto odpověď na poznámku Věcí veřejných, kde na to bude v rozpočtu, se sama nabízí. Zkrátka bývalý církevní majetek, který stát vlastní, vydělává na to, aby církve mohly být vyplaceny. Ve chvíli, kdy budou vyplaceny, část majetku zůstane státu, část se vrátí církvím a pozvolna a relativně efektivně to bude přeměněno na jinou pozici.

(redakčně kráceno)

Média k věci | 9 02 2012 - 16:01

Zdroj: ČT24

Praha - Církve přijaly návrh vládní komise na majetkové vyrovnání. Budou chtít jednat o délce přechodného období, řekl po schůzce komise a zástupců církve arcibiskup Dominik Duka. Vedle navrácení 56 procent majetku vládní komise navrhla finanční kompenzace ve výši 59 miliard korun. Bude se podle Duky vyplácet 30 let, nebo méně. Zákon, který to má zajistit, by mohl platit od roku 2013. Opozice však s návrhem nesouhlasí. Zato Věci veřejné jsou spokojeny, že zvýšily podíl naturálního vyrovnání o víc než 20 miliard korun.
Slavnostní mše v katedrále sv. Víta
Slavnostní mše v katedrále sv. Víta

"Cílem dohody je, že bude odbřemeněn státní rozpočet," řekl novinářům po jednání Duka. "Co se objevilo, je potřeba ještě doladit. Bude diskuze o takzvaném přechodném období a jakým způsobem ho případně zkrátit," dodal Duka. Přechodové období přitom určuje dobu, kdy budou platy duchovních a provoz církví a náboženských společností financovány ze státní kasy. Zatím na tomto jediném bodu se obě strany neshodly.

Komise se znovu sejde se zástupci církví 25. srpna. Po této schůzce by mělo být již jasné, jak dlouho bude přechodné období trvat. Vláda by mohla ministra kultury Jiřího Bessera pověřit prací na zákonu už v září. "Věřím, že k té dohodě mezi vládní komisí a církevní komisí dojde," dodal Besser.

Lesy, pole a nemovitosti v celkové hodnotě 75 miliard korun bude český stát církvím vracet postupně. "Majetek se bude samozřejmě vydávat postupně, tak jak bude oprávněná osoba žádat osobu povinnou," uvedl ministr kultury.

Jiří Besser po jednání s církvemi
Jiří Besser po jednání s církvemi

Podle šéfa Ekumenické rady církví Joela Rumla je vládní návrh přijatelný, i když prý znevýhodňuje nekatolické církve. Církve a náboženské společnosti se totiž už mezi sebou dohodly na mechanismu, podle kterého si rozdělí finanční odškodnění od státu.

Čtyři pětiny z 59 miliard korun, by dostala katolická církev. Zbylých 11 miliard a 800 tisíc by si mezi sebou rozdělily evangelické církve, pravoslavná církev nebo Federace židovských obcí. Vedle navrácení 56 procent majetku v podobě polí, lesů a rybníků vládní komise navrhla finanční kompenzace ve výši 59 miliard korun. Podle vyjádření ministra kultury Bessera by stát tuto částku měl splácet po dobu 30 let. Splátky přitom budou každý rok valorizovány podle výše inflace.

Díky výsledkům dnešního jednání se může začít pracovat na návrhu zákona o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi, který by měl dopomoct tomu, aby církve v patřičném časovém úseku mohly začít pracovat nezávisle na státu. Bude zřejmě už jen záležet na tom, jestli zákon projde parlamentem a církve náhrady skutečně dostanou. Podle optimálního scénáře by mohlo narovnání začít platit příští rok v červenci.

Katolická církev
Katolická církev

Opozice s vyrovnáním nesouhlasí

K návrhu, který má za cíl napravit majetkové křivdy na církvích během komunismu, mají výhrady koaliční Věci veřejné. Strana ho sice v květnu i přes výhrady podpořila, ale v poslední době naznačuje opětovnou nespokojenost. "Prioritou VV je naturální vyrovnání," řekl nedávno člen církevní komise Michal Babák (VV). Poslanci nejměnší koaliční strany rovněž vyjadřují pochybnosti, zda bude na vyrovnání ve státní pokladně dost peněz. "Je to samozřejmě primárně na ministerstvu financí, jestli dokáže najít zdroje. Aby to nebylo jenom tupé škrtání v různých sociálních výdajích," obává se Katřina Klasnová.

Michal Hašek (ČSSD): 

"V současné rozpočtové situaci České republiky opravdu nevidím jako společensky únosné a přijatelné poskytnout finanční náhradu církvím v celkovém objemu desítek miliard korun."

Dohodu silně odmítají opoziční ČSSD a KSČM. "Nesouhlasíme s tímto návrhem, nelíbí se nám celková výše kompenzace a nedomníváme se, že odpovídá momentálním možnostem rozpočtu," prohlásil předseda sociálních demokratů s tím, že vládní návrh nebyl s jeho stranou projednán. "Nemá to oporu ve skutečné ekonomické situaci země ani ve skutečných historických nárocích církve," tvrdí komunistický šéf Vojtěch Filip.

Pokud by kompromis dosažený mezi církevní a vládní komisí doznal v parlamentu výrazných změn, musel by se pak s církvemi projednat znovu. Ministr Besser je proto odhodlán s opozicí o návrhu jednat. "Český stát by měl tuto nabídku, kterou církve a náboženské společnosti akceptují, využít. Stát a jeho samosprávy na tom vydělají," tvrdí ministr a doufá, že si to uvědomí i opoziční zákonodárci.

"Je to kompromis výrazně lepší než dohoda připravovaná za vlády Mirka Topolánka," myslí si šéf poslaneckého klubu (TOP 09-STAN) Petr Gazdík. Pro zákon budou poslanci jeho frakce hlasovat, podle Gazdíka je ostudou, že majetkové narovnání se nepodařilo vyjednat po dvacet let od takzvané sametové revoluce. Výraznou, ne-li úplnou podporu návrhu slíbil za poslance ODS také Jan Vidím. "Je nejvyšší čas tento dluh splatit a ukončit tahanici mezi státem a církví," uvedl místopředseda poslaneckého klubu Vidím.

Problematika majetkového vyrovnání se táhne již léta. Původní plán bývalé vlády Mirka Topolánka počítal s vrácením 39 procent majetku a vyplácením 83 miliard korun po dobu 60 let, i s úroky mělo jít o 270 miliard korun, přičemž hodnota původního majetku církví a náboženských společností byla stanovena na 134 miliard korun. Vlastní návrh předložila komise vlády Petra Nečase (ODS) na konci května.

Řešení majetkových otázek mezi státem a církvemi v co nejkratším čase stálo i u zrodu současné vládní koalice ODS, TOP 09 a VV. Loni v létě Nečas uvedl, že majetkové vyrovnání s církvemi pomůže rozvoji měst a obcí, jejichž majetky jsou kvůli církevním restitucím blokovány. Na chybějící právní předpis k vypořádání majetku církví upozornil i Ústavní soud.

Celkem stát církvím po roce 1948 sebral 181 tisíc hektarů lesů, 72 tisíc hektarů zemědělské půdy a přes osm tisíc hektarů dalších nemovitostí. Na to, jak restituce dopadnou, čekají nejen církve, ale i města a obce. Dokud nebude jisté, co přesně se bude vracet, nemůžou s často velmi lukrativními pozemky nakládat. A právě na jejich pomoc při prosazování vyrovnání státu s církvemi v parlamentu počítá i ministr kultury. "Já si myslím, že najdeme oporu minimálně u starostů napříč politickým spektrem. A ti umí ovlivnit svoje poslance a senátory," tvrdí Besser.

 

Média k věci | 9 02 2012 - 15:28

Není zřejmě náhodou, že vstříc září letošního roku se k majetkovému vyrovnání státu s církvemi a ohledně platů duchovních vyjádřil nejen ministr kultury České republiky, MUDr. Jiří Besser, ale také synodní senior Českobratrské církev evangelické Joel Ruml. Zhruba v téže době to byl ještě ohlas na ChristNetu Petra Cekoty. Dalších vyjádření a ohlasů již téměř nebylo slyšet. Podle pana ministra věc zřejmě až tak nehoří... celý článek zde.

Média k věci | 26 09 2010 - 19:59

Ústavní soud neuvolnil majetek obcí a dalších vlastníků, který blokují nevyřešené církevní restituce. Dnes nezrušil část zákona o půdě z roku 1991, jak požadovala skupina senátorů. Konstatoval však, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců při řešení vztahu státu a církví je protiústavní...více zde.

 

převzato z www.christnet.cz

Média k věci | 26 09 2010 - 19:55

Církevní majetek - to je úkol, který bude muset nová vláda co nejdříve řešit. V uších nám ještě doznívá nedávný výrok Ústavního soudu o tom, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců při řešení vztahu státu a církví je protiústavní. Připomeňme, že podle dohody připravené vládou Mirka Topolánka se měla církvím vrátit asi třetina majetku zabaveného komunisty. Zbytek pak měla vyrovnat částka 83 miliard korun, vyplácená po dobu 60-ti let. Vládní návrh zákona ale sněmovní církevní komise nakonec doporučila poslancům nepřijmout. Je to pat - a jak z něj ven?

Pro osvěžení paměti: návrh Topolánkovy vlády neprošel, a to se v politice stává často. Ale tentokrát toho dost lidí želelo. Už proto, že nad tématem takto choulostivým aktéři hledali shodu dlouhá léta. Nicméně levice a Vlastimil Tlustý řekli „ne“. Vládní návrh zákona Sněmovna ani neprojednávala a do toho ještě přišla krize a památný výrok, jenž vzešel ze setkání vatikánského státního sekretáře Tarcisia Bertoneho s premiérem Janem Fischerem: katolická církev v době finanční krize nebude naléhat na rychlé řešení této otázky. Téma bylo rázem u ledu, ale pozor, ne navždy, nýbrž zatím. Zdá se, že časové určení „zatím“ se právě završuje. A významnou roli hrají města a vesnice, připomíná pater Miloslav Fiala, respektovaná osobnost katolické církve.

Miloslav Fiala: „Trojkoalice si uvědomuje, že ten tlak ze strany obcí a měst na blokační paragrafy narůstá. Města nesmí prodat ani píď půdy, která je tímto způsobem zablokována! A bylo by potřeba očistit - ekonomicky, majetkoprávně - ta rezidua milosti.“

 

Koalice je pod tlakem měst a obcí a svou roli jistě hraje i nepěkný odér problému, s prominutím zahnívajícího už dobré dvě desítky let. Neboť civilizovaná společnost by měla mít vztahy mezi státem a církvemi pořešené a narovnané. A církve? Co kdyby nám po letité sérii neúspěchů a marných nadějí poněkud zahořkly, zasekly se a řekly: "však , co je to proti věčnosti, teď si my počkáme na dobu pro nás příhodnější..."

Miloslav Fiala: „Musíme si uvědomit, že ruku na kohoutku finančního přísunu peněz má stát, nikoliv církev, nebo církve. Čili tam je velká zbraň, když by církve byly neposlušné a trvaly na svém a dejme tomu hrály na čas - tak to mohou prohrát...“

Možná při obnovených jednáních na téma stát a církve bude méně ideologie ve jménu efektivity - to ukáže čas. Co je ale jisté už teď , že se bude vlivem recese docela určitě jednat o jiných číslech. Věřte-nevěřte, i k této situaci má Miloslav Fiala biblické podobenství.

Miloslav Fiala: „Příklad Petra a Jana, kteří uzdravili onoho chromého od narození, když šli odpoledne o třetí hodině do chrámu se modlit...A Petr říká: "Zlato a stříbro nemám, ale co mám, to ti dám - vstaň a choď ve jménu Ježíše Krista". Čili to si říkám: to je autentický postoj nás křesťanů: stavět na duchovních hodnotách a pak nám společnost porozumí a dá nám alespoň to, abychom mohli skromně žít.“

Takovýto postoj, jako má Miloslav Fiala, ale není postojem jednoho každého katolíka. Najdete tam celou škálu, od "co bylo ukradeno, ať je vráceno" , až po "nepotřebujeme nic, buďme chudí a čistí". V tomto smyslu bude těžké sjednotit se na pověstné zlaté střední cestě, která by byla dlážděna pokorou i hrdostí, vstřícností i důsledností.

 

 

Média k věci | 15 07 2010 - 14:57

Praha - Složení komise, která by měla do konce roku přezkoumat, jaký majetek a kolik peněz má stát zaplatit církvím za komunisty zabavený majetek po roce 1948, je téměř jasné.Kdo zasedne v komisi, kterou prosadila opozice a rebelové z ODS, mají strany říct zítra. Už dnes je známe. Vedle sebe budou peníze a lesy řešit například Marek Benda, Vlastimil Tlustý nebo Džamila Stehlíková.

V komisi ale skutečně zasednou komunisté. I když proti jejich zástupcům, kteří mají řešit navracení majetku, které církvím vzala předchůdkyně dnešní KSČM, protestovali zástupci České biskupské konference i Ekumenické rady církví.

Kdo zasedne v komisi?

  • ODS - Vlastimil Tlustý, David Kafka, František Laudát, Marek Benda

  • ČSSD - Bohuslav Sobotka, Vítězslav Jandák, Richard Dolejš, Michal Hašek

  • KSČM - Vladimír Koníček, Milan Bičík

  • KDU-ČSL - Jan Kasal

  • Zelení - Džamila Stehlíková

Nic jsme neukradli

KSČM nominovala do komise dva poslance, Milana Bičíka a Vladimíra Koníčka. O tom, že by své zástupce k řešení církevní odluky od státu nevyslala ani neuvažuje.

"Jsme standardní součástí demokratických struktur, kam byla jako strana zvolena. Nikdo z nás, ani Bičík, Koníček, ani Filip nebo Kováčik žádný církevní majetek neukradl. Patříme do komise, jsme součástí zákonodárného sboru," řekl předseda klubu KSČM Pavel Kováčik.

S tím souhlasí i předseda klubu ČSSD Michal Hašek. "I když se to někomu nelíbí, KSČM je součástí parlamentních stran a toto je parlamentní komise," řekl.

Své výhrady ale neskrývají koaliční strany. "Nesouhlasím s účastí KSČM, nehlasoval jsem ani pro vznik komise. Ale nebudu kvůli tomu nějak protestovat, bojovat nebo držet hladovku," řekl Aktuálně.cz šéf poslanců ODS Petr Tluchoř.

"KSČM je sice součástí sněmovny, ale mám problém s tím, že bude součástí řešení problému, který se jí týká. Takových situací je bohužel více," míní bývalá předsedkyně klubu zelených Kateřina Jacques.

"Oni přesně vědí, o čem je toto jednání. Pokud by se chtěli zachovat tak, že vyslyší hlas církví, tak to udělají," soudí šéf klubu lidovců Pavel Severa.

Šest měsíců na práci

V komisi zasednou čtyři poslanci ODS, čtyři sociální demokraté dva komunisté a po jednom poslanci KDU-ČSL a Strany zelených.

Podle odhlasovaného usnesení by měla mít celých šest měsíců čas na to, aby přezkoumala již napsaný a dohodnutý obsah zákona, ve kterém je řečeno, jak se stát vyrovná se sedmnácti církvemi a náboženskými společnostmi.

Agenda nebude jednoduchá. Ta doba se využije,“ míní Kováčik. „Hlasovala jsem pro zkrácení lhůty na její práci, ale neprošlo to. Je to dlouhá doba,“ míní Jacques.

Nevidím důvod, proč by komise měla jednat až do konce roku. Její práce nesouvisí se zákonem. Mělo se jednat o výhradách ve druhém čtení. Ještě jsme nejednali o taktice, jak v komisi pracovat,“ říká Tluchoř.

Nemáme dost hlasů na to, abychom s tím něco udělali, když tři koaliční poslanci hlasují s opozicí. Budeme v komisi jednat tak, aby se její práce co nejdříve někam posunula,“ dodal Severa. 

 

Článek z Aktuálně.cz je v původní podobě zde.

Média k věci | 24 06 2008 - 23:10

Hostem Petra Žantovského je Daniel Raus. Hovoří o vztahu náboženství a politicky. Stáhnout si to můžete zde.

Média k věci | 20 05 2008 - 23:05

Pořad si můžete stáhnout zde.

Média k věci | 19 05 2008 - 14:35

také trochu jinak se ozývají noviny a týdeníky po nedělních výrocích opozice a téměřopozice ve straně koaliční. Čtěte třeba Petrušku Šustrovou zde, nebo Martina Fendrycha zde, či Bohumila Doležala zde.

Média k věci | 6 05 2008 - 11:28

první ze článků, který doprovází dnešní hlasování v Parlamentu najdete zde.

Média k věci | 29 04 2008 - 07:15

Přehrajte si rozhovor ministra financí Miroslava Kalouska a místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. To můžete udělat zde.

Média k věci | 27 04 2008 - 22:06

Nejvíce námitek je k vlastnictví majetku církvemi a jeho historickým opodstatněním. Jako takové jsou sporné i finanční nároky. Opozice nenchává na návrhu suchý ani kus látky. Nejzajímavější je, když se o stanovisku komunistů píše, cituji:

S návrhem ČSSD, aby stát znovu přepočítal částku a pak vyplatil církve do tří let z výnosu privatizace a do deseti let přestal vyplácet kněží a státní peníze spravovala nadace, KSČM souhlasí zčásti. "Jsou to zatím teze k diskusi a my chceme debatovat," dodal Koníček.

Čeho se v opožděných debatách od komunistů a socialistů dočkáme, to uvidíme. Celý článek serveru Aktuálně .cz najdete zde. Autorkou je Martina Macková.

Média k věci | 25 04 2008 - 06:33

Vyvolávají v poslední době plno vášní, jsou předmětem sporů, politických tahanic i obchodů. Snad právě proto se najde plno lidí, kteří mají pocit, že k tomuto tématu mají co říct. A tak padají silná slova na adresu církví, zejména pak na adresu církve katolické, jejíž majetky byly historicky největší. Zkrátka, najednou se cítí i ten největší ateista povolán k tomu, aby církvi připomínal Ježíšovo slovo "Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou."

To slovo je jistě pravdivé a je na církvích, aby ho stále promýšlely. Docela jistě však není slovem, které by mělo znamenat, že je správné, když někdo něco ukradne. A to se stalo. Stát zabavil mnohý církevní majetek a církve najednou neměly možnost tento majetek využívat tak, aby sloužil druhým lidem. O to právě jde. Jestli chce některá církev využít majetkového vyrovnání se státem a "přilepšit si", pak jí to lidé dříve nebo později spočítají. Osobně doufám, že většině církví půjde o to, aby zde mohly sloužit. Aby nemusely dostávat od státu finanční dotace, abychom tak byli nezávislí, soběstační a schopní služby lidem.

Někteří řeknou: "Ale my o žádnou službu církve nestojíme." Jaká hloupost a naivita. Už nyní je vidět, že má mnoho lidí velký zájem například o církevní sňatek. Asi se jim nechce poslouchat ty otřepané fráze, které mnohde používají na úřadech. Podobně je zájem i o pohřby, které tak mohou být zbaveny působení profesionálních rozplakávačů a mohou dostat větší důstojnost. Přemýšlivější ateisté si také uvědomí, že je pro společnost dobré, když se děti a mladí dozvídají něco o etických hodnotách, které křesťanství přináší, protože tu jinak docela chybí to, co by lidi formovalo a pozitivně ovlivňovalo. Církev tvořila a stále tvoří alternativu - kulturní i myšlenkovou. Přes všelijaké nedostatky byla velkou pomocí za minulého režimu, byla oázou svobody, a tuto pojistku tvoří stále. Dává lidem možnost víry, dobré víry. Když někdo říká, že církev nepotřebuje, ptám se: "Co místo ní?" Komu dáme ten prostor, jaké náboženství si přejeme učit na školách, jaké duchovní směry upřednostníme? Protože člověk v posledku nedokáže být bez duchovního života. Když zlikvidujeme křesťanskou víru, tak něco nastoupí na její místo. Pochybuji, že něco lepšího.

 

Média k věci | 24 04 2008 - 21:04

PRAHA - ČSSD nehodlá respektovat podobu církevních restitucí, pokud je vláda protlačí ve Sněmovně silou. Varování vyplývá z dokumentu, který projednalo předsednictvo i ústřední výkonný výbor soc. dem.

ČSSD vládní zákon, který nyní projednají poslanci, nepodpoří. Uvedla, že se jím nebude cítit vázána, protože nebyla přizvána k jeho formulování, a po nových volbách jej změní.

Soc. dem. vybízí k trvalému dialogu státu s církvemi a chystá vlastní návrh, v němž se domáhá nového ocenění církevních nároků. "Zpochybňujeme i výpočet hodnoty majetku, který má být hrazen," řekl šéf poslanců ČSSD Michal Hašek.

Podle něho částka vyplývající z vládního návrhu, tedy 270 miliard korun během 60 let vyrovnávání, nemusí být konečná. "Mají se např. vracet lesy. A je otázka, jestli byla oceněna jen plocha, nebo i dřevní hmota, protože spolu s pozemkem se vrací i les a ten má nějakou tržní hodnotu. Je otázka, zda je to zahrnuto do částky 83, respektive 300 miliard korun," poznamenal Hašek.

Soc. dem. se také obává nového kola restitučních sporů, mj. proto, že při církevních restitucích by bylo třeba jít před rok 1948. Upozorňuje, že zatížení státního rozpočtu bude znamenat jeho nadměrný schodek, který odporuje Smlouvě o založení Evropského společenství.

Na opozičním návrhu pracuje místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Soc. dem. zákon se má řídit šesti principy, které posvětilo širší vedení strany:

* Zákon bude obsahovat úplný výčet naturálních restitucí u církevních řádů, naturální plnění se omezí na budovy a pozemky.

* Výše kompenzace se nově vypočte na základě nového relevantního ocenění církevních majetkových nároků. Během tří let obdrží příslušnou částku nově zřízená nadace pro církve, a to z výnosů privatizace státního majetku. Nadace začne financovat některé výdaje církví.

* Financování platů duchovních státem skončí za deset let, stát se s církví dohodne, kdo bude hradit údržbu církevních památek. * Zruší se tzv. blokační paragrafy v zákoně o půdě a pozemky se převedou městům a obcím, pokud o ně projeví zájem.

* Vlastníkem katedrály sv. Víta zůstane stát, její správa a užívání bude společné.

* Protože je třeba souhlas Vatikánu, ČSSD nabízí jednání o aktualizaci dosud neratifikované smlouvy mezi ČR a Svatým Stolcem a o ekvivalentních smlouvách s ostatními církvemi.

Média k věci | 24 04 2008 - 21:02

Moderátor (Petr Hartman):

Německý řád, který se léta neúspěšně domáhá vrácení svého majetku v České republice, požaduje zpřesnění navrhovaného zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Chybí mu v něm definice majetkové křivdy, která má být zákonem napravena. Právní zástupci řádu tvrdí, že podle posledních jednání s ministerstvem kultury by na majetek řádu měl zákon pamatovat. Obávají se totiž možného různého výkladu této právní normy, který by mohli uplatňovat soudci. Pro řád i po přijetí zákona bude pravděpodobně cestou k majetku pouze soud. Ministerstvo argumentuje tím, že navrhovaná norma je obecný zákon, který stanoví podmínky vydávání. Nejde tudíž o zákon výčtový. Všichni účastníci dohod si podle ministerstva kultury byli vědomi toho, že nepřekročitelné je datum 25. února 1948. Slovo má Lída Rakušanová.

Redaktor (Lída Rakušanová):

Je to čtrnáct dnů, co velmistr Řádu německých rytířů Bruno Platter napsal otevřený dopis předsedovi vlády Topolánkovi. Apeluje v něm na šéfa kabinetu, aby nebyl jeho řád "ve svých oprávněných nárocích vyloučen z připravovaného restitučního zákona a aby tak nedošlo ke spáchání další velké křivdy". Konec citátu. Bohužel, všechno nasvědčuje tomu, že se tak stane. Zákon, na který se velmistr odvolává, se týká církevního majetku, který je nyní ve vlastnictví státu. O ten budou moci zaregistrované řády a kongregace požádat, pokud budou schopny doložit, že jim patřil po druhé světové válce a že jim jej sebrali komunisté. Přesně to se ale na Řád německých rytířů nevztahuje: jejich majetek, hrady Bouzov, Sovinec,zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a tisíce hektarů lesů totiž zabavil německým rytířům už nacistický režim. I o tom je v dopise Topolánkovi řeč: Řád německých rytířů zakázali nacisté všude, kam vkročili: v roce 1938 v Rakousku, o rok později v Československu. Konkrétně se tak stalo 27.února 1939 dekretem říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti. Majetek řádu byl zkonfiskován, členové řádu nesměli vykonávat svou činnost a tehdejší velmistr Robert Schaelzky byl po celou dobu války internován pod dohledem gestapa. Persekuci řádu Hitlerovým Německem odčinil v Rakousku hned v roce 1945- jak zdůrazňuje Bruno Platter ve svém otevřeném dopise- sám příslušný komisař Rudé armády. Slovinsko vrátilo členům řádu majetek v roce 2003. V Česku se řád o to, co mu patří, soudí od 90. let. Po válce se totiž Řád německých rytířů, který působí v českých zemích od začátku 13. století, stal nejspíš obětí svého jména. Nejvyšší správní soud sice nakonec rozhodl v jeho prospěch, ale teprve v prosinci 1948. To už ale panovala v tehdejším Československu totalita komunistická, takže majetek členům řádu nikdy vydán nebyl. Naopak: Stali se- podobně jako ostatní kongregace-obětmi útlaku a nové persekuce. Řádu německých rytířů podsouvali komunisté kolaboraci s nacismem a dělali z něj nepřítele národa. Bruno Platter ve svém dopise vypočítává, co všechno přitom zamlčovali: 15ti milionový dar Německého řádu československé vládě na vybudování opevnění kolem Opavy ve 30. letech minulého století, oficiální, přátelské návštěvy Masaryka a Beneše na hradě Bouzov, aktivní účast tehdejšího velmistra Schaelzkyho na přípravě zákona o starobním pojištění dělníků a zákona o postižených -bezplatné poskytnutí zámku Hrabyně a přilehlých lesů a hájoven československé armádě -povolení k vykácení spojnic k obranným liniím bez náhrady. To je ale jenom výčet solidárních činů materiální povahy: Čeští členové Řádu německých rytířů umírali v nacistických koncentračních táborech, účastnili se odboje po boku jugoslávských partyzánů, sloužili u Royal Air Force, -a po osmačtyřicátém byli odsuzováni ve vykonstruovaných procesech před komunistickými soudy. Po roce 1989 řád svou činnost v Česku opět obnovil. Dnes má v Opavě církevní konservatoř a v Olomouci gymnázium. V Bruntále organizuje pečovatelskou službu a jeho kněží vykonávají službu pastorální. Svou činnost by Řád německých rytířů mohl ještě podstatně rozšířit. Ku prospěchu nás všech. Kdyby na to měl finanční prostředky. Zkušeností má každopádně dost, a to z celé Evropy. Nezbývá než doufat, že si Mirek Topolánek Platterův dopis přečte opravdu pozorně.

Média k věci | 24 04 2008 - 20:53

Majetková dohoda, která se rýsuje mezi státem a církvemi, vyvolala bouřlivou debatu. Ta se vede ale bohužel jen o penězích, zatímco o poslání církví se cudně mlčí. Politické kulky svištící vzduchem tak přehlušují klíčový aspekt církevní odluky. Ke škodě nás všech.

Církve v demokratickém uspořádání české společnosti dosud hrály víceméně veřejnoprávní úlohu. Doteď následujeme principy rakousko-uherské legislativy. Již za první republiky měly církve od státu majetek jen svěřen, stát jej dozoroval. Zároveň uznával, že role církví přesahuje jejich vlastní zájmy, a cíleně je dotoval. Naneštěstí v období 1948 - 1989 komunisté, kterým pojem veřejná služba nic neříkal, všechno buransky shrábli do erární kapsy.

Jenže stávající církevní elity o veřejnoprávní status, který zatím náleží třeba univerzitám či České televizi a Českému rozhlasu, nestojí. Chtějí absolutní odluku od státu a vyplacení peněz takříkajíc na dřevo. Za čas se tak postaví bok po boku zahrádkářským a turistickým spolkům, tedy obyčejným občanským sdružením. Nu což, pravidelně do kostela podle výzkumů nechodí víc než čtyři procenta populace.

Ani oslovování širšího spektra občanů se církvím příliš nedaří. Česká biskupská konference prý vydává stanoviska k nezaměstnanosti, důchodové či sociální reformě. Kdo ale o nich něco ví? Kdopak zná názor katolíků, evangelíků nebo pravoslavných na radar, čínskou olympiádu, klimatické změny...? Osvícený katolický biskup Václav Malý se sice zajímá o lidi dobré vůle v nesvobodných zemích. Leč toliko coby turista, civilní osoba a prakticky na soukromé náklady.

V běhu dní je o církvích slyšet méně, než by se slušelo. Občas zaujmou charitou nebo pečlivou správou hospiců. Jinak ale vegetují kdesi za zdí, kterou odluka od státu pouze zvýší. Jenom jejich ekonomové mají těžkou hlavu: například státní příspěvek na platy římskokatolického pražského arcibiskupství nyní činí 100 milionů korun ročně. Za dvacet let bude nulový. Církve - včetně naší největší - se budou muset dokázat uživit samy. Nic záviděníhodného.

Ubíráme se ve francouzských stopách. Tam je od odluky provedené v roce 1905 stát sekularizovaný. Majetek mohou církve vlastnit podobně jako kulturní sdružení, zatímco budovy a kostely jsou státní. A církev tam je relativně chudá. Německo a Rakousko - země nám bližší - přiřkly církvím veřejnoprávní status, který jim poskytuje právní, majetkovou a procesní způsobilost. Také charitativní činnost je tam státem podporována. Církve jsou poměrně bohaté a vlivné. Mimo jiné též pomáhají dohlížet na veřejnoprávní sdělovací prostředky.

V České republice církvím ambice chybějí. Bolavé rány z minulosti se pokusí zakrýt tučnou finanční injekcí a budoucnost je netrápí. Zdá se, že na vše ostatní už ve zdejší bezvěrecké společnosti rezignovaly. Bohužel pro ně, i pro politiky. A také pro veřejnost.

V éře sílícího multikulturního dialogu, ba náboženských střetů, by pevnější institucionální zastřešení tradičních hodnot křesťanské civilizace vůbec nebylo na škodu.

Autor, bývalý poradce premiéra Vladimíra Špidly, přednáší na Masarykově dělnické akademii

Média k věci | 24 04 2008 - 20:47

Skoro třista miliard ze státní kasy. To není výdaj, jakým se obvykle pravicové vlády chlubí. Ta Topolánkova se jím ale možná zapíše do historie mnohem víc než svými opatrnými reformami. Vládní návrh zákona na odškodnění českých církví za majetek, který jim ukradli komunisté, míří za dva týdny do poslanecké sněmovny a v sázce je mnohem víc než náprava jedné staré křivdy. Na osamostatnění tuzemských církví totiž v důsledku vyděláme úplně všichni.

Snad za to může jaro. Předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý doslova září optimismem. Loni na podzim vedl spolu s katolickým arcibiskupem Janem Graubnerem jednání se státem o církevním vyrovnání. A dnes o přípravách zákona, který právě míří k rozhodujícímu testu mezi poslance, pěje samou chválu. „Vládní komise byla skvěle postavená. Ministr Gandalovič okamžitě řešil všechny problémy ohledně půdy a pozemků, ministr Schwarzenberg tomu dodával rozvahu a moudrost člověka, který ví co to znamená spravovat majetek. A ministr kultury Jehlička se po všech dosavadních špatných zkušenostech ukázal jako člověk, jehož slovo platí,“ vypočítává duchovní s širokým úsměvem. „A to jak se dokázaly domluvit církve mezi sebou, to bylo prostě úžasné.“

Člověk, který nežil od revoluce v cizině, se při těch slovech musí štípnout. Co se stalo? Jak je možné, že církevní restituce, tahle léta odkládaná nepříjemnost, najednou chytily takové tempo? K vysvětlení je nutné se alespoň zběžně podívat o mnoho let zpátky.

Špatný systém

Osmnáct let to vypadalo, že nic nemůže být v Česku těžší než prosadit, aby zdejší křesťané dostali zpátky to, o co za vlády komunistů přišli. Ve federálním shromáždění restituční zákon na začátku devadesátých let neprošel o několik hlasů a pak už jej nikdo do sněmovny ani nedonesl. S výjimkou lidovců nedořešené restituce nikoho z politiků nepálily, ateističtí Češi je nikdy nevnímali jako problém. Václav Klaus coby premiér byl tvrdě proti nim, po pádu jeho vlády seděl v křesle ministra zodpovědného za církve sociální demokrat Pavel Dostál, jenž antipatií k duchovním hlásal veřejně a coby zodpovědnou úřednici jmenoval dámu, která je vysloveně nesnášela. A samy církve navíc pořádně nevěděly, co chtějí - chátrající ukradené stavby nebo peníze na účet? Budou s nimi umět hospodařit ? A dokáže se sedmnáct církví vůbec dohodnout, jak se podělí o desítky miliard, když vztahy mezi katolíky a protestanty nikdy nebyly zvlášť ideální? V kuloárech se proslýchalo, že ani kardinál Miroslav Vlk o návrat majetku ve skutečnosti nestojí, protože by katolíkům přinesl víc potíží než užitku.

Nedá se ovšem říct, že by církevní kostlivec spal úplně v klidu. Ten problém dělal z Česka (jinak země se spíše příkladnými restitucemi) poslední postkomunistickou zemi, jenž nedokázala pro své okradené duchovní zjednat spravedlnost. A ze zdejších církví, které zákon v roce 1949 připravil o majetek a učinil je závislé na státních dotacích, zase poslední evropský unikát. Tahle provázanost církve a státu nevychází daňové poplatníky nijak lacino. Každoroční státní příspěvek na platy kněží přesahuje miliardu korun a pravidla jsou nastavena tak, že církve si mohou samy určit, kolik duchovních vlastně mají. A tak zatímco věřících u nás vytravale ubývá, počty kazatelů sedmnácti církví, které splňují kritéria pro výplatu dotací, stouply od roku 2001 o téměř tisícovku. „Je to špatný systém,“ vysvětluje předseda ekumenické rady církví Černý. „Loni například Církev adventistů sedmého dne, která dosud příspěvek na platy nepobírala, nahlásila na poslední chvíli třicet nových duchovních.“

Dalším kdo na nevyřešených restitucích majetku už osmnáct let tratí jsou obce. Nad pozemky a budovami, ketré by si jednou mohla církev nárokovat, totiž visí tzv. blokační paragraf, který obcím znemožňuje s nimi cokoli podnikat. Svaz měst a obcí pravidelně lobboval za změnu, duchovní si stěžovali a stát se ošíval, že má platit rostoucí příspěvky – jenže nic se nepohnulo. Některé problémy se ale někdy stejně dočkají záhadně rychlého řešení.

Historická chvíle

Topolánkova vláda si restituce dala do programového prohlášení, shodly se na nich všechny koaliční strany. „Nebyl žádný problém to ve vládě prosadit,“ říká dnes ministr kultury Václav Jehlička, lidovec a vzorný katolík, který si vyrovnání dal za jeden z hlavních úkolů. „Přinesl jsem na jednání fotodokumentaci asi 300 kostelů v naprosto dezolátním stavu, abych ukázal proč je důležité, aby církev mohla hospodařit sama.“ Loni na jaře se začalo vyjednávat a Jehlička už za pět měsíců hlásil, že se našlo pro všechny strany přijatelné řešení.

Co se mezitím dělo? Loni v létě vznikla ministerská komise a ministr vyzval církve, ať si sestaví svou. Experti obou stran nejprve došly ke shodě nad tím, jak má vyrovnání vlastně proběhnout - majetky tedy pozemky, pole lesy a nemovitosti budou moci žádat zpět pouze katolické řády, k jejichž existenci neodmyslitelně patří, zbytek se vyřeší finančním odškodněním. Pak začalo ostré vyjednávání o peníze. Komunisty ukradený majetek církevní experti kdysi vyčíslili na 134 miliard korun, kompromisní dohoda nakonec vznikla nad číslem osmdesát tři. Suma má být úročena podobně jako státní dluhopisy a splácena 60 let, takže nabobtnala na 270 miliard. Ještě dvacet let budou církve dostávat (postupně klesající) příspěvek na platy a provoz, pak se budou muset o sebe postarat zcela samy.

„Pak přišel nejtěžší moment,“ vzpomíná na vzrušené debaty Pavel Černý. „Dostali jsme návrh zákona, kde byla vytečkovaná místa pro doplnění procent – kolik má která česká církev dostat. Měli jsme na to týden.“ Drtivá většina ukradeného majetku (kolem 98%) byla v minulosti ukradena katolíkům. Mezi sedmnácti zástupci seděli i šéfové církví, které v roce 1949 ještě v Československu neexistovaly, případně neměly žádný majetek. Kdyby si ovšem katolíci postavili hlavu a chtěli vše zpátky pro sebe, malé církve by se po odstřihnutí státního příspěvku ocitly na dně. „Věděli jsme, že se musíme dohodnout,“ vzpomíná na osudné chvíle Černý a obratem oceňuje velkorysost katolické církve. Katolíci, k nimž se hlásí 90% českých věřících, totiž ustoupili a z koláče si ponechali něco přes 80 procent.

Černý není jediný z českého duchovenstva, kdo při vzpomínce na intenzivní jednání neskrývá hrdost. „Poprvé v dějinách se sedmnáct českých církví domluvilo,“ říká Synodní senior Českobratrské církve evangelické. „Je to historický okamžik – postavit se na vlastní nohy a ustát to.“

Ať už se to vyřeší

A právě přípravy na naznačenou změnu dnes plně zaměstnávají hlavy duchovních a církevních ekonomů. Ekonomická samostatnost nebude nic snadného. Podnikání v porevolučních letech církvím nikdy moc nešlo. A pro jejich nečleny může být zajímavá ještě jedna otázka – co vlastně mohou movitější církve přinést celé společnosti. Jak to vypadá v praxi?

Mniši odění do montérek a odrbaných džín právě dělají generální úklid v chrámu a chystají ho na velikonoční bohoslužby. Benediktýni v Rajhradě mají práce mají až nad hlavu. Na klášter s přilehlou zahradou a hospodářstvím jich je jenom šest a v rozlehlém barokním areálu se téměř ztrácejí. Bez nich by se ale klášter už dávno zřítil. Byli to právě oni, kteří na počátku devadesátých let převzali hroutící se budovy od státu – tehdy podle zvláštního zákona dostaly církve zpět některé své nemovistosti, v celkovém objemu ovšem nepatrnou část. Benediktíni začali shánět peníze kde se dalo a rajhradský klášter postupně dávali do pořádku. Kromě podpory od státu dosáhli i na peníze z Bruselu a investovali do svých akcí desítky milionů korun. Před nimi tu ale řádila armáda a následky jejího hospodaření se budou napravovat ještě dlouho. Z většiny zašedlých budov opadává omítka a obyvatelná není ani třetina celého komplexu. „Baráky jsou už zajištěné, dalších padesát let vydrží,“ říká převor Augustin Gazda. „A tam kde slyšíte sbíječky, se chystá výstavní síň pro Památník písemnictví na Moravě. Otevírat budeme v létě.“

Právě s Památníkem spojili rajhradští mniši svůj novodobý osud. Pro potřeby šestičlenné komunity jsou totiž rozlehlé klášterní sály poněkud naddimenzované. Větší část zrekonstruovaných prostor proto nabídli Muzeu Brněnska, které tady otevřelo stálou expozici zaměřenou na moravskou literaturu, pořádají se tu koncerty a do místního archivu jezdí badatelé z celé republiky. „Vojáci našemu městu nic nepřinesli. Zato benediktýni udělali během několika let z kláštera pojem, který propaguje Rajhrad v celé republice,“ pochvaluje si sousedy starosta Rajhradu František Ondráček. Obrázek místního kláštera se v jeho kanceláři vyšplhal hned vedle portrétu hlavy státu. Na otázku po církevních restitucí proto starosta zvolený za ODS bez zaváhání kýve hlavou. „Mělo se to provést už dávno,“ říká. Restituce by ostatně usnadnily i jeho plány. Zrovna před klášterem chce město vybudovat parkoviště pro turisty, ale na pozemky se vztahuje blokační paragraf, takže stavba ještě nezačala. „Ale to je drobnost,“ mává rukou starosta. „Hlavní je, aby se napravila ta křivda. Doufám, že k tomu konečně dojde.“

Zatím klid

V pražských centrálách a na minsterstvech panuje ohledně restitucí nebývalý optimismus, rajhradské benediktíny už tohle téma moc nevzrušuje. Dva tisíce hektarů lesa, které by rajhradskému klášteru připadly, by sice osvobodily klášter od dosavadní závislosti na dotacích a státních úřednících, převor Gazda ale při pohledu do budoucna jen krčí rameny. „Když zákon parlament schválí, o majetek zažádáme. Ale do té doby se tím nechci zabývat,“ říká. „My už to zvládáme i bez něj.“ Sady a zahrady, na kterých dnes mniši hospodaří, si pronajali od státu, budovy zachránili před spadnutím díky zmíněným dotacím a samotná komunita toho k živobytí mnoho nepotřebuje. Čistě ekonomicky vzato, život v rajhradském klášteře znamená pro mnichy jen přítěž a možná by udělali nejlíp, kdyby ho opustili a založili si nové sídlo v méně náročných podmínkách. Trápení se záchranou ohromné stavby, ale má svůj smysl. „Naši předchůdci se tady modlili a pracovali od jedenáctého století a my na jejich práci navazujeme,“ uvažuje převor. „Ta kontinuita nás posiluje.“ Při pohledu zpátky se převor přeci jen neubrání představě co by dělal, kdyby zákon o církevních restitucích letos skutečně prošel. „O lesy bychom se asi starali společně s ostatními benediktýnskými kláštery. Vznikla by na to jedna firma,“ říká. „Z části výnosů bychom platili opravy budov a další část by šla na vzdělání mnichů. Máme málo duchovních a kvalitní teologická studia v Římě stojí i 200 eur měsíčně,“ dodává. „A deset procent by od nás šlo na charitu – pro místní hospic a dům pro seniory.“ Jak sám ale zdůrazňuje, jsou to opravdu jen spekulace: výsledek v parlamentu si převor netroufá odhadnout.

Zatím je to teorie

I v Nové Říši na Jihlavsku obsadili místní klášter po komunistickém převratu vojáci. Místní původní majitelé, premonstráti, ale měli štěstí. Armáda v klášteře skladovala polní nemocnici a když se premonstráti v devadesátých letech vrátili, našli klášter sice ošuntělý, ale obyvatelný. Dnes jsou jeho opravené zdi jasnou dominantou obce. V části zřídili mniši společně s obecním úřadem dům s pečovatelskou službou, jiná slouží v létě jako rekreační místo pro zdravotně postižené a rodiny s dětmi. Rekreační provoz by mniši rádi rozšířili na celý rok, ale k tomu jim zatím chybí peníze. Přesto ani novoříšští premonstráti na církevní restituce příliš nespoléhají. „Když se církev spojuje pořád jenom s majetkem, vytváří to negativní obraz,“ říká mladý převor Vít Červenka. Letmá anketa mezi laiky v okolí ale dopadá zcela jasně pro restituce. Mezi devíti „ano“ z deseti oslovených je i mladý zemědělec Martin Kratochvíl. Jeho hospodářské budovy stojí na bývalých církevních pozemcích. „Až připadnou klášteru, tak se nějak dohodneme,“ říká usměvavý mladík s odbarvenou hlavou. „Pořád to bude lepší než dnes: barák je náš, pozemek blokuje stát a dohromady je ten majetek nepoužitelný. Ani se to nedá prodat,“ stěžuje si. Církevní restituce mají podporu i u vedení města. Starostka Dana Čírtková by ráda vyřešila problémy se starou sýpkou, která stojí na bývalých církevních pozemcích a protože se ni nikdo pořádně nestará hyzdí vzhled obce. Dokud se ale církevní restituce nevyřeší, nejde s tím nic dělat. Pro nechuť premonstrátů bavit se o majetku má ale pochopení. „Teprve hledají způsoby, jak komunikovat s vnějším světem. Po tom, co všechno za poslední půl století zažili, se jim nemůžete divit,“ říká dáma, která jako nezávislá řídí obecní úřad už deset let.

Na pozici starostky nastupovala v době, kdy do novoříšského kláštera přišel nový opat Marián Kosík. „Mezi námi žádný problém není, známe se, důvěřujeme si a spolupracujeme. Podívejte se třeba na tohle,“ říká a ukazuje na plány parku, který by měl vzniknout v zatím zanedbaných zahradách kláštera a sloužit lidem z širokého okolí. Spolupráci s městem si pochvaluje i opat. „My potřebujeme obec, obec potřebuje nás. A funguje to,“ říká. A po dlouhém přemlouvání nakonec naznačuje, jakým směrem by se novoříšský klášter ubíral, kdyby dostal zpět ukradená pole, lesy a rybníky. Kromě budov pro rekreaci by premonstráti chtěli u sebe zřídit přednáškové centrum, výstavní prostory a dům v němž by se pořádala duchovní cvičení. „Z kláštera by se mohlo stát místo, kde budou lidé moci v klidu přemýšlet a zotavovat se,“ říká opat. Převor Červneka ale hned dodává: „To všechno je zatím ale ještě teorie. Třeba z navráceného majetku zaplatíme nanejvýš energie a navíc nám nezbude. Kdo ví,“ krčí rameny.

Arcibiskupský ležák

„Někteří mí kolegové říkají, že největším nebezpečím téhle dohody je, že nakonec projde,“ říká se smíchem farář Církve bratrské Daniel Kvasnička. Tento muž nedávno spustil mediální kampaň, jež by měla vysvětlit veřejnosti, proč je vlastně církevní vyrovnání důležité. Zatímco mniši v klášterech si s lesy a pozemky pravděpodobně poradi, pro církevní hodnostáře představují miliardy na kontech a konec jistoty státních dotací mnohem větší výzvu. Výsledkem by měla být kýžená dospělost a samostatnost. Pokud se ale nepodaří peníze dobře investovat, hrozí velké potíže. Náklady na platy duchovních jdou ročně do desítek (u katolíků stovek) milionů a není úplně jednoduché získané peníze uložit tak, aby vynášely, kolik bude třeba. „Když hospodaří církev, je to bída,“ shrnuje Kvasnička obavy a dosavadní zkušenosti. „Lepší je, když si najme makléře a experty, kteří umí psát granty. Nebude to nic snadného, ale myslím, že výsledkem může být nakonec to, že se církve stanou otevřenějšími a komunikativnějšími.“

Vrchní ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha může být uvolněnější. Velkou výhodu své diecéze vidí v tom, že působí v lukrativní metropoli. „Máme zkušenosti se správou a pronajímáním nemovitostí, v tom umíme podnikat sami,“ vysvětluje Štícha. „Rádi bychom opravili některé nepoužívané objekty a pronajímali je, případně nějaké další koupili. A kromě toho jednáme s firmami, které by nám připravily plán investic na kapitálovém trhu.“ Štícha ale neskrývá nervozitu z budoucnosti - státní příspěvek na platy arcibiskupství včetně farností a kapitol činí v současné době 150 milionů ročně. Za deset let z něj bude polovina, za dvacet nic. Ekonom má tedy v záloze i odvážnejší podnikatelské plány. „Hýčkám si představu o vlastním pivovaře, kde by se vařil arcibuskupský ležák,“ prozrazuje po chvíli. „Jde o to najít vhodný objekt a lidi.“

Podobné plány - tedy kombinovat investice do nemovitostí a kapitálového trhu – má i druhá největší komunita – evangelíci. A vlastně i všichni ostatní. Všude je navíc slyšet naději, že ze státního narovnání zbydou i peníze na sociální služby a charitu. „Pokud vím, všechny církve mají nějaké takové plány,“ říká za ekumenickou radu Pavel Černý, jinak zároveň předseda Rady Církve bratrské. „Naše církev provozovala do roku 1949 dětské domovy. Rádi bychom to obnovili a dělali pěstounské projekty pro děti na způsob dětských vesniček. A také uvažujeme o zřízení hospicu v Praze.“ Šéf evangelíků Joel Ruml chce, aby jeho církev vybudovala penzion pro seniory složený z nezávislých bytových jednotek, jaký viděl při návštěvě Británie. Domovy pokojného stáří chystají také pražští katolíci. V téhle optice se církevní vyrovnání jeví jako zajímavá investice do velké a zkušené nevládní organizace. „Církev sociální služby dělá levněji než stát,“ říká Černý, „A společnost na tom vydělá. Vzniknou nová zařízení na evropské úrovni a s nimi nová pracovní místa.“ Ministr kultury Jehlička to vidí podobně: „V české společnosti pořád přežívá představa tlustých prelátů, kteří se jen cpou a prahnou po majetku. Ale je třeba si uvědomit, že církev dělá řadu věcí pro ostatní - školství, charitu, ochranu památek, zdravotní a sociální služby.“

Unikátní prostor

Smělé plány ale nejsou všechno. Osud českých církevních restitucí ve sněmovně totiž zatím není zcela jasný. Jednoznačně proti jsou komunisté, jednomyslně pro zvednou ruku pravděpodobně lidovci a zelení. Premiér Topolánek sice normu plně podporuje, ale poslanecký klub ODS nemusí hlasovat jednotně – například místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová se několikrát nechala slyšet, že jí zúročená částka pro církve připadá příliš vysoká. „Bude to pro koalici velká zkouška,“ myslí si ministr Jehlička. Dá se očekávat, že pro by mohli hlasovat i někteří sociální demokraté – pokud jim to ovšem šéf strany Jiří Paroubek, který nedávno přišel s vlastním návrhem odškodnění, nerozmluví. Ani jeho bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák (mimochodem on byl první, kdo po smrti Pavla Dostála navázal s církvemi dialog o odškodnění), zatím neslibuje pro Jehličkovu normu podporu. „Musíme to rozdiskutovat,“ říká neurčitě. „Vláda udělala chybu, že o tom s námi nejednala dřív. V tuhle chvíli máme vlastní názory třeba na způsob splácení nebo úrokovou míru a budeme se je snažit prosadit. Nedovedu říct, jak budu hlasovat.“

Možnost, že i zatím jednoznačně nejnadějnější z porevolučních pokusů o církevní vyrovnání skončí nakonec na smetišti, tedy není úplně nereálná. Znamenalo by to hodně. A nejde jen o další léta závislosti církve na státu, zablokované obce a chátrající památky. Ke slovu se hlásí také čím dál vyšší výdaje na platy duchovních. Podle českých pravidel na nejvyšší stupeň akreditace – a s ním i na nárok na platy- pomalu dosahují další, po revoluci registrované církve. A je zcela v jejich moci, kolik lidí předloží státu k vyúčtování. Česku by tak neúspěch zákona přinesl během několika let také proměnu na v Evropě zcela kuriózní prostor, kde se platí ze státního rozpočtu provoz Svědků Jehovových, místních muslimů nebo třeba hnutí Hare Kršna.

 

Adam Šůra, Petr Třešňák

 

Pro předplatitele Respektu je článek přístupný zde.

Média k věci | 8 04 2008 - 21:11

Současný návrh majetkového vypořádání s církvemi se stal předmětem spousty mylných komentářů, nejen z řad opozičních politiků. Jedním z „argumentů“, se kterým se proti návrhu vystupuje, je poukazování na finanční náročnost celé operace. Jak může vláda myslet vážně slova o boji s neuspokojivým stavem veřejných financí, když si na sebe bere břemeno splátek církvím? Takto se ptají odpůrci návrhu.

Neuvědomují si jednu základní věc. Dluh státu vůči církvím již existuje, ačkoli nemusí být zahrnut v oficiálních statistikách. Tento dluh fakticky nevzniká dnem případného schválení současného návrhu, tento dluh totiž vznikl již po roce 1948. Protože vláda chce opravdu zastavit zadlužování naší země, rozhodla se tento dluh, který způsobili komunisté, splácet.

Nabízí se paralela s ekologickými škodami z dob socialismu, které zbyly po privatizovaných státních podnicích. Byly vyčísleny na cca 200 miliard Kč a na jejich odstraňování je nutno používat zdroje, které by jinak mohly být použity např. na nastartování důchodové reformy.

Až se nám někdo bude snažit namluvit, že po čtyřiceti letech socialismu bylo Československo jednou z nejméně zadlužených zemí, vzpomeňme si na výše uvedené položky, které do oficiálních statistik zahrnuty nejsou. Nejlepší by bylo na tento dluh vystavit účet nástupnické KSČM, jejíž představitelé jsou při kritice církevních restitucí nejvíce slyšet. To bychom se však nápravy křivd jen stěží dočkali.

Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF ČR

Média k věci | 8 04 2008 - 21:07

ČT24 vysílala ve druhé části Otázek Václava Moravce 6. 4. 2008 od 13.00 - 14.00 hodin rozhovor na téma zákona o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Hosty byli: Tomáš Butta, patriarcha, Církev československá husitská; Oldřich Vlasák, předseda, Svaz měst a obcí.

 

Záznam najdete zde a posuňte si jej při přehrávání do  55. minuty.

Média k věci | 6 04 2008 - 19:32

Vláda dnes schválila paragrafované znění návrhu zákona o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi. Nyní čeká záměr diskuse ve Sněmovně. Poslanci se jím začnou zabývat ve 2. polovině dubna. Právě ve Sněmovně čekají navrhovatelé zákona problémy. Proti se už vyslovili opoziční i někteří koaliční poslanci. Nelíbí se jim především výše zamýšlené částky. Královehradecký biskup Dominik Duka k tomu uvedl:

Host (Dominik Duka, biskup):

Částka vlastně 83 miliard vyplácena v těch 60letech je rozdělena tím způsobem, že 3,5 miliardy přibude na kont římskokatolické církve v České republice a zbytek 725 milionů na fond ostatních křesťanských církví a Federace židovských obcí. Říkám, chceme tímto gestem dokázat, že ekumenismus myslíme vážně, že to nejsou jenom pouhá slova. Kéž by společnost toto vyrovnání přijímala právě v tomto duchu.

Média k věci | 3 04 2008 - 23:29

Záznam pořadu najdete zde.

Média k věci | 3 04 2008 - 23:17

KSČM nesouhlasí se způsobem, jaký m se chce vláda vyrovnat s majetkový mi nároky církví a náboženských společností. Vládou přijatý návrh zákona není podložen žádný mi konkrétními propočty, výsledná částka odškodnění je, podle ministra kultury Jehličky, výsledkem konsenzu mezi státem a církvemi a náboženský mi společnostmi.

Vládní koalice tlačí tento zákon silou, bez konzultace s opozicí a přitom by to měl být zákon, na kterém se shodnou poslanci napříč politickým spektrem. Opoziční poslanci nemají ani možnost nahlédnout do podkladů, které byly pro přípravu zákona použity.

Už v lednu na tiskové konferenci KSČM po představení věcného návrhu zákona o majetkovém vyrovnání jsem vyzval vládu, aby zveřejnila, jaký m způsobem bylo hodnoty 83 miliard Kč, které mají být vyplaceny, dosaženo. KSČM nestačí vyjádření, že se na něm vláda s církvemi dohodla. Občané mají právo vědět, jak se k tomuto číslu došlo.

Mrzí mě, že se vláda ve svém návrhu nevypořádala s expertizou Univerzity Karlovy k církevnímu majetku, kdy návrh zákona nebere v úvahu veřejnoprávní povahu církevního majetku nejen za první republiky, ale i za Rakouska- Uherska. A překročení hranice 25. února 1948 započítáním odnětí nemovitostí podle zákona č. 142/1947 Sb. je pro KSČM nepřijatelné. V návrhu také není žádným způsobem zohledněna šedesátiletá finanční podpora státu podle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví. A že šlo o miliardy, by na ministerstvu kultury určitě uměli spočítat.

 

Vladimír KONÍČEK, poslanec (KSČM), předseda kontrolního výboru PS PČR

 

Média k věci | 3 04 2008 - 23:08

Průlom, na který se čekalo 19 let, přišel právě včera. Vláda církvím slíbila náhradu za majetek, který jim zabavili komunisté. Třetinu jim vrátí, zbytek proplatí. I s úroky to vyjde na 270 miliard.

Stát si ponechá nemovitosti v hodnotě 83 miliard. Tato částka se pak bude splácet 60 let s neměnným úrokem 4,85 procenta. Pokud by stát chtěl vše splatit hned, musel by vydat dluhopisy. Jenže to by podle ministra financí Miroslava Kalouska vyšlo ještě dráž.

Církve se o sebe postarají

"Na tomto zákoně vydělají všichni - stát, obce i církve," komentoval včera částky ministr kultury Václav Jehlička. Zároveň s vyplácením náhrady se totiž bude postupně snižovat částka, kterou dnes církvím stát vyplácí každý rok.

"Budou se o sebe muset postarat samy, což jim prospěje," dodal Jehlička. Dnes totiž církve financuje právě stát. Loni jim zaplatil zhruba 1,3 miliardy.

"Je to výhodné i proto, že stát získá pozemky, se kterými bude konečně moci nakládat," dodal Jehlička. Řada zabavených pozemků byla dosud chráněna takzvanými blokačními paragrafy. Ty bránily jejich prodeji, převedení na obce i zastavění.

Obce na vyrovnání podle vlády Mirka Topolánka vydělají díky tomu, že na ně stát bude moci řadu nemovitostí převést. Tím by jim také mohl pomoci například k dotacím z Evropské unie.

Zákon, na který církve i obce čekaly mnoho let, poslal včera kabinet Mirka Topolánka do parlamentu. Tam jej však čeká bitva. Opozice, hlavně komunisté, je totiž velmi výrazně proti. "Církve už dostaly dost, ta částka je příliš vysoká, v této podobě návrh rozhodně nepodpoříme," řekl včera místopředseda komunistů Jiří Dolejš.

Zákon za hlasy pro Klause?

Podle něj jde navíc o účelovou dohodu. "ODS to s lidovci nejspíš vyměnila za hlasy při prezidentské volbě," tvrdí Dolejš. To opozice říkala už v době, kdy se prezident volil. ODS, lidovci i prezident Václav Klaus to však odmítají.

Socialistům se částka 270 miliard také nelíbí a připravují vlastní návrh majetkového vyrovnání.

Opozicí však seznam odpůrců zákona nekončí. Proti jsou totiž i někteří koaliční poslanci, například Miroslava Němcová (ODS). "Myslím si, že vláda mohla zvolit lepší způsob, jak se s církvemi vyrovnat. Například nechat majetek státu, postupně ho prodávat a utržené peníze dávat církvím," myslí si Němcová. Navrhovaná částka je podle ní příliš vysoká.

"Rozhodně nejsem proti tomu, vyrovnat se s minulostí, jen je přitom potřeba myslet na budoucnost," dodává. Němcová však předem říká, že nebude dělat ve sněmovně problémy. "Pokud poslanecký klub ODS nebude s mým návrhem souhlasit, což asi nebude, je možné, že podpořím vládní návrh," říká.

S novým zákonem přijde zřejmě celá řada žalob. Řeší totiž pouze majetek, který dnes vlastní stát. To, co vlastní obce, obcím také zůstane. A to se nelíbí především některým církevním řádům.

Navracení majetku církvím kritizovala i pražská právnická fakulta. Její odborníci namítají, že majetek církvím nikdy řádně nepatřil, a není tedy co vracet.

Média k věci | 3 04 2008 - 23:06

Zdá se, že církve už brzo dosáhnou na miliardové sumy. Vládou totiž prošel zákon, který řeší majetkové vztahy mezi církvemi a státem.

Běžnému občanovi může konečné odškodnění ve výši asi 270 miliard připadat děsivé. Je to skutečně hodně peněz. Je však třeba vzít na vědomí, že nejde o peníze, které by chtěl dát stát církevníkům pro nic za nic, ale že jde o jakýsi ekvivalent částky, která byla kdysi církvím ukradena.

Tak jako vždy se objeví v internetových debatách i jinde řada názorů hlásajících tezi, že církve mají být chudé a že stejně svého majetku nabyly podezřelým způsobem. Pokud jde o tu chudobu, po tom nám nic není, neboť chudoba je individuální ctnost, která znamená, že se někdo sám od sebe vzdá majetku, aby byl vnitřně svobodný. Nikde není řečeno, že je správné krást a že okradený se nesmí přihlásit o své právo.

Na původ majetku se neptejte Jak říká jedno úsloví, nikdy se neptejte po původu jakéhokoli většího majetku. (Týká se to hlavně šlechty.) Samozřejmě bychom se nejspíš dopátrali toho, že rod A vyhladil mečem rod B a po několika stech letech se na to zapomnělo.

Kdybychom trvali na tom, že nemá mít majetek nikdo, kdo kdysi kradl, tak by nesměl existovat majetek státní, soukromý a kolektivní, protože kdykoli v dějinách najdeme doklady o tom, že kradl stát, soukromníci i instituce.

Z tohoto hlediska by neměl nikdo vlastnit nic, což samozřejmě nelze. Jediné, co nás má zajímat, je právní stav v době krádeže, tedy v únoru 1948.

S takzvaným církevním majetkem je to samozřejmě složitější.

Formálně vzato nic takového jako církevní majetek neexistuje. Je řeč o několika církvích a náboženských společnostech. I v případě katolické církve, kterou mají lidé obvykle na mysli, když se řekne církev, znamená pojem církevní majetek jmění různých právnických osob. Tento majetek vznikl během staletí především různými dary, odkazy a také vlastním podnikáním. Proč by měl světský stát něco dávat církvím? Pokud jde třeba o platy duchovních, sám se o to přihlásil v roce 1949 zákonem "o hospodářském zabezpečení církví" a od té doby se na tom nic nezměnilo. Stát platil duchovním i za první republiky, ale je třeba vzít úvahu, že tehdy měl farář například na starosti třeba i křestní matriky, takže konal úkony, které byly i ve státním zájmu.

Je správné chtít, aby církve žily "za své", ale je potřeba jim "to jejich" vrátit.

Celou debatu kolem církevního majetku je třeba oprostit od moralistní argumentace. Je úplně jedno, jestli církve jsou, nebo nejsou důležité pro blaho společnosti. Je úplně jedno, jestli stojí na čele pokroku a hodnot atd. Jedni řeknou, že církev zachránila dědictví antiky, římské právo, jednotnou Evropu, zavedla prostřednictvím benediktinských klášterů moderní zemědělství a ve svých špitálech základ sociálních služeb, zatímco druzí poukážou na čarodějnické procesy a upalování kacířů.

To k ničemu nevede.

Taktéž nezáleží na tom, jestli svého majetku nabyly církve upalováním nevinných čarodějnic, nebo jej poskládaly z grošů podávaných roztřesenýma rukama zbožných vdov. Podstatná je pouze spravedlnost a praktická stránka věci.

Ukradené má být vráceno. Tento stát byl zatím poměrně velkorysý, pokud šlo o nápravu křivd napáchaných komunistickým režimem.

Problém narovnání s církvemi by musela řešit každá vláda. Pokud by se jednou dostala k moci levicová vláda a věc nebyla hotova, měla by na stole totéž.

Je samozřejmě ještě jedna možnost, totiž neudělat nic. Pak je jen třeba vzít do ruky kalkulačku a spočítat, kolik by za 60 let stát dal na platy duchovních, na kolik by přišel ušlý zisk z pozemků ležících ladem a na kolik neuskutečněné podnikatelské záměry. I optimistické odhady naznačují, že by šlo o sumu v řádu stovek miliard korun.

Kdo by mohl mít na něčem takovém zájem?

Média k věci | 3 04 2008 - 23:03

Vláda jednomyslně přijala plán, který odškodní církve za majetek, o nějž přišly po únoru 1948

Praha - Je to krok k nápravě jedné velké křivdy, která se stala církvím po únoru 1948. Komunistický režim jim totiž ukradl jejich majetek.

Vláda Mirka Topolánka se včera jednomyslně shodla na zákonu, podle nějž by stát církvím v příštích šedesáti letech vyplácel odškodnění. Kromě toho by řeholním řádům byly vydány zpět pole či lesy. "A v několika případech také kostely či fary, které zatím vráceny nebyly," uvedl včera ministr kultury Václav Jehlička z KDU-ČSL.

Stát bude církve odškodňovat za majetek v hodnotě 134 miliard korun, z toho přes 83 miliard dostanou v hotovosti, zbytek tvoří pozemky, které se vrátí řádům. "Jde o 2,4 procenta lesů v Česku a půl procenta zemědělské půdy," vypočítal Jehlička.

Třeba benediktini mají na Broumovsku ve východních Čechách nárok na vrácení téměř pěti tisíc hektarů lesa, což je plocha větší než 7 500 fotbalových hřišť. A řádu cisterciáků patřilo v okolí kláštera v jihočeském Vyšším Brodě téměř čtyři a půl tisíce hektarů lesa. To je rozloha, na kterou by se vešlo fotbalových hřišť téměř sedm tisíc.

Šance pro rozvoj obcí Protože stát nemůže všechny peníze vyplatit církvím naráz, mají být rozloženy do šedesátileté splátky. Během této doby budou však nabíhat úroky, a proto se celkově vyplacená suma vyšplhá k 270 miliardám. Zároveň bude stát v příštích dvaceti letech snižovat podporu, kterou církve dostávají. Takže by se postupně finančně osamostatnily.

Plánované odškodnění církví bude také výhodné pro některé obce. Až dosud byla totiž bývalá církevní půda zákonem zablokovaná a stát s ní nemohl nijak nakládat.

To bránilo rozvoji obcí, které byly "obklíčeny" církevní půdou. Nemohly se rozšiřovat, nemohly na nich například vyrůst průmyslové zóny. Když církve dostanou odškodnění, získá pozemky stát a bude je pak moci buď prodat, nebo bezplatně převést na obce. Právě s tím vláda počítá.

"Pokud by se nepodařilo zákon v parlamentu schválit, byla by to pro obce a města tragická zpráva. Kdyby teď zákon neprošel, bude situace zablokovaná minimálně na dalších deset let," míní předseda vlády a občanských demokratů Topolánek.

Kývne na to parlament?

Přesto se při schvalování v parlamentu dají čekat těžkosti.

Vláda nemůže čekat, že jí pomohou opoziční sociální demokraté ani komunisté. ČSSD se totiž domnívá, že odškodnění církví by mělo vypadat úplně jinak. Místopředseda strany Bohuslav Sobotka by jako lepší model viděl to, že se použijí peníze z výnosu privatizace a stát by pak mohl výplatu odškodnění urychlit.

Vláda sice může zákon prosadit s pomocí přeběhlíků z ČSSD Michala Pohanky a Miloše Melčáka, ale podle informací MF DNES nejsou navrženým odškodněním příliš nadšeni někteří poslanci ODS.

Šéf socialistů Jiří Paroubek tvrdí, že když jeho strana vyhraje volby, nehodlá se s nyní navrženými církevními restitucemi smířit.

Větší jistotu církvím mají dát smlouvy, které by s nimi po schválení zákona Topolánek podepsal. Zatímco zákon lze v parlamentu zrušit relativně snadno, vypovědět smlouvu, zvláště když obsahuje sankce za její porušení, je o dost těžší.

***

* Co dostanou církve (podle návrhu, na kterém se shodla vláda) Odškodnění za majetek činí celkem přes 134 miliard korun. Z této částky bude 83 miliard korun vypláceno po dobu šedesáti let (suma včetně úroků vzroste téměř na 270 miliard korun). Církevní řády dostanou zpět zemědělskou i lesní půdu v hodnotě okolo 50 miliard korun. Půdu, která zůstane státu, získají bezplatně obce nebo ji bude moci vláda zprivatizovat.

Média k věci | 3 04 2008 - 22:59

V pravidelném pořadu ČRo1 Radiožurnálu se objevila Poznámka radiofóra věnovaná otázkám narovnání vztahů církve a státu.  Najdete ji na stránkách Radiožurnálu ze dne 3. 4. 2008 a stáhnout si ji můžete zde.

Média k věci | 3 04 2008 - 22:07

Nevládní kampaň k narovnání vztahů státu a církví – právě tak se nazývá iniciativa MAS Servis Říčansko, která ke spolupráci přizvala Ekumenickou radu církví, Českou biskupskou konferenci či Federaci židovských náboženských obcí v ČR. Společně se snaží ovlivnit veřejné mínění a vztah většinové společnosti k církvím. O kampani jsme hovořili s jejím vedoucím, Danielem Kvasničkou.

Proč oslovujete širokou veřejnost, když o zákonu rozhodují politici? Vztahy mezi státem, respektive širokou veřejností a církvemi přece nejsou jen problémem financí a majetku, ale i přístupu občanů naší země k „organizovanému křesťanství“. Chceme také ukázat, že je správné, že církev bude vlastnit, restituovat, o svůj majetek se starat a přinášet z něj společnosti užitek. Nejde jen o to, že se právě projednává příslušný zákon. Pokud se ukáže, že se daří navazovat kontakt s „nenáboženským“ světem, schválením či zamítnutím zákona kampaň neskončí. To je oblast, které je nutné se věnovat i přesto, že o legislativě rozhoduje sbor politiků.

Kde všude se lidé s kampaní mohou setkat? Nezůstane jen u webu www.cirkevnimajetek.cz. Ten se ještě rozroste o diskuze, galerie a původní články. Tiskneme také letáky, které chceme rozdávat lidem například na nádražích. Chceme předkládat argumenty, proč je narovnání správně, ukázat, že církve budou muset převzít velký kus odpovědnosti, a co je čeká: řády budou podnikat v nejomezovanějším oboru v EU – v zemědělství a lesnictví, církve se budou muset učit investovat a obchodovat. Připravujeme také veřejné debaty, odborné konference a semináře pro církve i státní správu. Chceme pomoci vzdělávat církevní představitele i zaměstnance, jak zacházet se světem investic, jak pracovat s granty, jak vypisovat grantové okruhy, jak získat peníze z EU a jak zhodnotit majetek.

Hovoří se i o billboardové kampani, která je už také údajně připravená... Bohužel zatím nemáme peníze. Plánovali jsme však televizní spoty. Rozhodně do všeho chceme zapojit i vtip. Ale vyvážit to také vážnými tématy. Například s heslem „Víte, že z devíti hospiců v ČR jich devět provozují církevní organizace?“ Vtipem chceme spíš otevírat debatu – třeba billboardem „Církev poroste vždycky“ s obrázkem biskupa nafukujícího kostel. Umíme toho víc, než na co máme peníze. Ty nechceme brát od církví, protože to není církevní kampaň. Dávat by měli jiní, především stát, pak také píšeme granty a hledáme sponzory.

 

Celý text najdete zde.

Média k věci | 3 04 2008 - 14:41

Milevsko/Přibližně dva a půl tisíce hektarů lesa v okolí milevského kláštera, které jsou nyní v majetku Lesů ČR, by se měly vrátit řádu premonstrátů. Je to však podmíněno schválením zákona o navrácení majetku církvím. Církve by měly získat finanční náhradu, řády zpět majetek, který byl původně v jejich vlastnictví. "Tyto záležitosti vyřizují na Strahově, u nás se zatím nic nepřipravuje. Vím ale o tom, že se pracuje na soupise lesů," sdělil Deníku představený milevského kláštera Norbert Vehovský. "Na Milevsku spravuje lesy, které původně patřily ke klášteru, tamní závod Lesů ČR. Pokud zákon bude schválen, budeme platit daně státu a výnosy z hospodaření v lesích půjdou na opravu kláštera. Ten investice potřebuje," říká ředitel ústřední kanceláře Královské kanonie premonstrátů na Strahově Petros Alexandridis. Podle jeho slov byly lesy řádu odňaty k 25. únoru 1948. "Nic proti navrácení lesů řádu nemám, Když s nimi budou dobře hospodařit," řekl pětašedesátiletý Jaroslav, který neuvedl své příjmení. Vyslovil jen obavu, zda potom nebude pohyb lidí po lesích omezený, zda budou přístupné všem. O tom, že pohyb lidí v lesích omezen nebude, ujistil na serveru Atuálně.cz opat strahovský, Michael Pojezdný. Podle jeho slov také žádný z lesů není v chráněném území nebo v rezervaci, takže režim se tam měnit nebude. "Naším sousedem - majitelem dalších lesů na Milevsku je Karel Schwarzenberg. Už při jednání o vyrovnání nám ministr, který je členem komise, dával rady. Říká, že sám své lesy dával do pořádku celých dvanáct let," řekl opat.

Média k věci | 31 03 2008 - 15:57

Článek o Karlu Štíchovi s názvem: Ekonom ve službách Páně uveřejnil EKONOM.ihned.cz už  20,30 a najdete jej zde. Posléz odpovídal na vaše otázky Karel Štícha, vedoucí správy majetku a ekonom pražského arcibiskupství 28. 3. 2008. Celý On-line rozhovor najdete na stránkách ekonom.inhned.cz

 

Autorsky za oběma články stojí redaktoři Alice Olbrichová a Josef Pravec.  Ekonom, který vyšel 27. 3. 2008 pak vzal Podnikání v sutaně jako svoje téma i osmi stránkách. Autorsky se ještě přidal Josef Pravec. Články najdete zde.

Média k věci | 29 03 2008 - 23:14

Na webové stránce, kterou církev zřídila pro podporu zákona o restitucích církevního majetku, najdeme kreslený vtip: Anděl na obláčku zírá na rozcestník se směrovkami Nebe, Peklo, EU. A lze si představit, že do všech těchto směrů bude posílána svými odpůrci i zastánci dohoda mezi státem a církvemi, kterou má příští týden projednat vláda.

Už fakt, že církevní činitelé rozjíždějí přesvědčovací kampaň včetně billboardů, je pozoruhodný. Asi dobře cítí, že mají veřejnosti co vysvětlovat. Vždyť stát hodlá církvím ihned vrátit třetinu majetku a za zbytek jim během šedesáti let vyplatit 250 miliard korun. To jsou pro občany nepředstavitelné sumy, nedohlédnutelné horizonty.

Střelba od boku

Ministři dávají před hlasováním o zákoně najevo jednomyslnost. Jenže tenhle církevní chléb se bude péct v parlamentu. A těžko si představit, že v zemi, kde averze k náboženským organizacím prostupuje všechny vrstvy společnosti, se nezadrhne projednávání tak výbušné předlohy.

V nadcházejících bitvách by však neměla zapadnout nejpodstatnější věc: Již osmnáct let bezradně přešlapujeme nad majetkem, který byl církvím, řádům a kongregacím ukraden. Z hlediska práva ten majetek církvím stále patří, jen s ním někdo jiný neoprávněně nakládá. Mělo by být především v zájmu státu, aby neudržitelný stav konečně uvedl do pořádku.

Kritici kladou kulišáckou otázku: Jak se přišlo právě na částku 81 miliardy, kterou má stát během šedesáti let vyplatit a jež naroste díky úrokům na 250 miliard?

Je jasné, že přesné oceňování tisícovek nemovitostí, statisíců hektarů lesů roztroušených po celé republice by trvalo další desetiletí. Proto bylo nutné vystřelit celkovou sumu tak trochu od boku, kdy ministerstva přihlížela k cenám obvyklým v čase a místě odhadu.

Navíc, který úředník by si troufal po šedesáti letech od znárodnění spravedlivě posoudit míru znehodnocení majetku nebo ušlý zisk okradených? I tady platíme za to, že se politici neodhodlali k církevním restitucím po revoluci, kdy poškození nemovitostí i ušlé zisky byly menší a atmosféra k prosazení spravedlnosti příznivější.

Od státu slepičími krůčky

K jedinému pokusu o navrácení církevního majetku došlo v roce 1996, kdy se na způsobu restitucí shodly ODS, KDU-ČSL a ODA. Návrh vyvolal bouři nevole nejen u ČSSD, ale také u nekatolických církví. O to je pozoruhodnější, že se teď sedmnáct církví dokázalo shodnout na společném postupu.

Kromě restitučních pravidel ale zákon obsahuje i průlomovou dohodu o odluce církví od státu, po níž marně volal už prezident Masaryk. Cesta k ní by měla trvat dvacet let, během nichž bude stát snižovat částku na provoz církví a platy duchovních až na nulu. To ale vzbuzuje otázku: Skutečně církve potřebují dvacet let k tomu, aby se postavily na vlastní nohy?

Dnes dostávají od státu 1,3 miliardy korun. Po schválení zákona by putovaly do jejich pokladen každý rok čtyři a čtvrt miliardy. V prvních letech by jejich příjmy i se stále ještě vysokým státním příspěvkem dosahovaly částky kolem pěti a půl miliard. Nechce se věřit, že by si během pěti let nedokázaly vytvořit základ pro samostatnost.

Vždyť přísun majetku a peněz by církvím i řádům umožnil rozjet podnikání, o jakém se jim nesnilo. Právě tam ukazuje směrovka EU na jejich webovém nebi. Na zkušenosti Rakouska nebo Německa, kde kláštery žijí nejen z lesů a statků. Ale vlastní i lyžařské areály, potravinářské firmy nebo pivovary.

Hluboké vody volají

I v těchto zemích ale další nutný zdroj církevních příjmů představují účelové sbírky mezi věřícími, příspěvky a dary, o něž by naše církve musely usilovat daleko nápaditěji než dosud.

Nezávislost by tak pro ně znamenala cestu za novými věřícími a příznivci. A těm by možná zaimponovala odvaha církevních hodnostářů skočit do hlubokých vod dřív než za dvě desetiletí.

 

 

 

 

Článek najdete zde, pozdeji v archivu HN.

Média k věci | 29 03 2008 - 23:08

HISTORIK PETR ČORNEJ ŘEKL PRÁVU:

* Jak přišla katolická církev ke svému majetku?

Základ majetku katolické církve byl u nás položen v 11. až 14. století. Tehdy dostávala dary od panovníka, světských institucí nebo od šlechticů, kteří byli věřící. Jednalo se především o půdu, ale také spoluzakládali kláštery. Od 14. století nebyla již téměř žádná volná půda, takže obdarování církve bylo možné penězi nebo jinou formou. Obvyklé bylo například odkazování majetku církvi formou závěti.

* A kdy začala katolická církev o majetek naopak přicházet?

V 15. století však došlo k velkému zlomu. Přišlo husitství a církevní statky byly z 90 procent sekularizovány, tedy zabrány světskou správou. Katolická církev ovšem tento zábor nikdy neuznala. Na zabrání se nepodíleli jen husité, ale také například král Zikmund, kterému posílení vlastní moci církevním majetkem pochopitelně vyhovovalo. To byla největší redukce církevního majetku a kořen současných sporů leží právě v době husitské. Podle husitů totiž církev vlastnit majetek nemohla, mohla k němu mít pouze uživatelské právo.

* Dostala církev nějaký majetek po Bílé hoře a následné rekatolizaci nazpět?

Habsburkové o tom ani neuvažovali, ani tak silně věřící panovník, jako byl Ferdinand II. Ze zkonfiskovaného majetku dali církvi pouze zhruba osm procent, zbytek připadl vojenským velitelů, úředníkům a aparátu.

* Co následovalo za vlády Habsburků?

K další velmi podstatné redukci církevního majetku došlo za vlády císaře Josefa II. Ten byl přesvědčen, že právo na existenci mají pouze ty církevní instituce, které jsou užitečné. Tedy ty, které vykonávají péči o nemocné, nemohoucí a rozsáhlou charitativní činnost v praxi. Jiné byly prohlášeny za neužitečné a majetek jim byl zkonfiskován. Šlo především o budovy.

* A co první republika?

Po roce 1919 z majetku církve ukrojila další díl pozemková reforma, která zabavovala všem nad 150 hektarů orné a 250 hektarů celkové půdy. Za první republiky byla otázka, jak vlastně na církevní majetek pohlížet. Tehdy zvítězil právní názor profesora Antonína Hobzy, který mínil, že se jedná o veřejný majetek a církev ho má jen k užívání.

Média k věci | 29 03 2008 - 22:46

Věcný záměr zákona o církevních restitucích schválila česká vláda 23. ledna letošního roku. Legislativní rada vlády ho doporučila vládě Mirka Topolánka (ODS) ke schválení minulý týden. Pokud zákon odsouhlasí parlament i prezident, stát vrátí církevním řádů zhruba třetinu majetku. „Spočítali jsme všechen majetek, o který církve za totality přišly, a od něj odečetli hodnotu majetku, který může být vrácen. Zbytek tvoří těch 83 miliard korun,“ řekl náměstek ministra kultury Jaromír Talíř. Protože by ale jednorázové vyplacení sumy znamenalo neúnosné zatížení státního rozpočtu, stát se dohodl s církvemi, že jim bude částku vyplácet po dobu 60 let. S úrokem 4,85 procenta za rok. Stát se současně zbavuje povinnosti přispívat církvím na jejich fungování, především na platy duchovních. Nyní jim na tyto účely dává okolo 1,3 mld. Kč. Stát však také nepřestane církvím příspěvek vyplácet naráz. Během prvních 20 let se bude suma stále snižovat, až zanikne. Církve si tak lépe zvyknou na změněné podmínky svého fungování. Stát nicméně bude stále přispívat například na opravy a údržbu historických památek nebo sociální služby. Restituční hranici tvoří 25. únor 1948. Majetkové vyrovnání s církví tedy podle jejich zástupců nenabourává Benešovy dekrety. Vráceny tak například nebudou majetky některých řádů zabavené za okupace a prohlášené za německý majetek, po válce pro změnu znárodněné podle Benešových dekretů. Klerici navrhovaný zákon hodnotí jako rozumný kompromis, i když je podle nich výhodnější pro stát. „Stát se dostane ihned k velkým majetkům, my musíme čekat 60 let. Získáváme ale ekonomickou soběstačnost,“ řekl olomoucký arcibiskup Jan Graubner a dodal: „Od českého státu očekáváme další spolupráci ve prospěch národa.“ Církevní restituce vyvolaly kontroverzi před prezidentskou volbou, kdy místopředseda vlády Cyril Svoboda (KDU-ČSL) uvedl, že není nic špatného směnit s ODS jejich schválení za podporu Václava Klause.

***

Finanční náhrada pro církve

Zákon tedy řeší 72 000 hektarů zemědělské půdy, kterou církve vlastnily. Vydáno bude 20 000 hektarů, o které mohou řády požádat, 52 000 hektarů bude odblokováno, zůstane státu, který je bude moci privatizovat či bezúplatně převádět obcím. Řády také mohou požádat o vydání lesů – z celkových 180 000 hektarů, které církve vlastnily, stát dostane 115 000 hektarů a 65 000 hektarů bude možné vydat řádům.

Média k věci | 29 03 2008 - 22:44

Ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL), do jehož resortu spadají církve, je přesvědčen, že jím připravený návrh zákona o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi kabinet na svém jednání 2. dubna podpoří. Očekává také, že legislativní proces zákona bude završen na podzim, ještě před krajskými a senátními volbami. Stát církvím vrátí třetinu majetku, dvě třetiny má tvořit náhrada 83 mld., která by se vyplácela 60 let. Včetně úroků, 4,85 % ročně, by tak stát zaplatil asi 270 miliard korun „Předpokládám, že paragrafované znění bude přijato jednomyslně. Je to koaličně vše připraveno,“ řekl včera Jehlička novinářům na prezentaci nevládní komunikační kampaně k narovnání vztahů státu a církví. Svůj optimismus opírá o doporučení legislativní rady vlády a o to, že kabinet jednomyslně podpořil i věcný záměr tohoto zákona.

Kampaň za půl miliónu

Předloha předpokládá, že stát církevním řádům vrátí třetinu majetku, dvě třetiny má tvořit peněžitá náhrada ve výši 83 miliard korun, která by se církvím vyplácela po dobu 60 let. Včetně úroků, které budou činit 4,85 procenta ročně, by tak církvím stát zaplatil dohromady asi 270 miliard korun. Po dobu dvaceti let by jim pak ještě finančně přispíval. Kampaň realizuje občanské sdružení MAS Servis Říčansko, což je organizace pracující pro svůj region s evropskou iniciativou Leader. „Právě pro zaujetí venkovskými regiony a jejich starostmi, které ve věci církevního majetku doléhají zvláště těžce na obce a města, je vhodným realizátorem kampaně,“ uvádí ve své tiskové zprávě. Od ministerstva kultury obdrželo na kampaň půl miliónu korun. Rozhodovat bude ale parlament. Kromě letáků připravují organizátoři na polovinu dubna odbornou konferenci v New York University na téma hospodaření církví a uspořádání finančních nástrojů. Posléze by se měla uskutečnit i další diskusní fóra, například v Masarykově dělnické akademii v Lidovém domě. Podle Jehličky je návrh zákona „nadstranický“ a „nadkoaliční“, a proto soudí, že koalice se ve Sněmovně semkne a předlohu podpoří. Problém neočekává ani v Senátu. „Bude to výhodné pro všechny,“ prohlásil ministr. Jakmile stát uzavře s jednotlivými církvemi smlouvy, ministr odhaduje, že umožní do šesti měsíců obcím nakládat s blokovanými pozemky. Avšak ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) včera tolik optimismem nehýřil. „Nejdůležitější je stojednička,“ sdělil včera novinářům v narážce na nezbytných 101 hlasů poslanců pro přijetí předlohy. Napříč politickým spektrem se totiž ozývají hlasy, že celková částka, která má být vyplacena církvím, je příliš vysoká.

Opozice proti

ČSSD už jasně řekla, že koalice s jejich hlasy počítat nemůže a že má vlastní představu. „Předpokládáme, že by se mělo dospět k nižší sumě a ta by neměla být splácena 60 let, ale během dvou tří let z výnosu privatizace jiného státního majetku,“ řekl místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Chce převést pozemky, které se odblokují, do vlastnictví obcí. A soc. dem. také odmítnou naturální restituce. Počítají s daňovými asignacemi ve prospěch církví. Jehlička však věří, se koaliční návrh zákona podpoří i někteří soc. demokraté. „Mnoho poslanců z ČSSD má voliče z řad věřících křesťanů a to není zanedbatelné,“ uvedl. Pokud by ministr se zákonem u zákonodárců neuspěl, považoval by to za svůj neúspěch, z něhož je třeba vyvodit důsledek. „Uvažoval bych o rezignaci,“ řekl včera na dotaz Práva. Jehlička je navíc senátorem za Jihlavu a mandát mu vyprší v roce 2010.

Tabulka

Finanční náhrada pro církve

Instituce Částka Církev římskokatolická 3 550 000 000 Kč Církev československá husitská 189 563 661 Kč Československá církev evangelická 139 261 022 Kč Pravoslavná církev v českých zemích 70 442 428 Kč Apoštolská církev 64 902 023 Kč Církev bratrská 46 759 508 Kč Slezská církev evangelická augsburského vyznání 40 187 921 Kč Jednota bratrská 36 969 290 Kč Církev adventistů sedmého dne 32 000 000 Kč Evangelická církev metodistická 22 587 695 Kč Církev řeckokatolická 18 366 662 Kč Starokatolická církev v České republice 16 757 325 Kč Federace židovských obcí v České republice 16 715 806 Kč Bratrská jednota baptistů 14 000 000 Kč Evangelická církev augsburského vyznání v ČR 7 281 114 Kč Luterská evangelická církev a.v. v České republice 6 993 690 Kč Náboženská společnost českých unitářů 2 211 855 Kč

Zdroj: Ministerstvo kultury ČR

Média k věci | 29 03 2008 - 22:41

Článek na straně A4 v tišteném vydání a s ilustracemi na webu iDnes najdete zde.

Média k věci | 25 03 2008 - 16:59

Rozhovor Martiny Mackové se synodním seniorem Českobratrské církve evangelické najdete zde.

Média k věci | 24 03 2008 - 01:08

Rozhovor s opatem Michaelem Josefem Pojezdným, opatem premonstrátského kláštera na Strahově najdete zde.

Média k věci | 22 03 2008 - 23:17

Na oficiální postoj Strany zelených k věcnému záměru zákona o narovnání některých majetkových křivd mezi státem a církvemi, který 23. 1. jednohlasně schválila vláda a má jít v nejbližší době k projednání do sněmovny, jsme se zeptaly ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové, která byla členkou vládní komise, jež se společně se zástupci církví na celkovém znění záměru podílela.

Jaký je oficiální postoj Strany zelených ohledně návrhu narovnání? My podporujeme autonomii náboženských organizací a církví na státu. Finanční kompenzace by církvím zaručily nezávislost a zároveň navrátily jejich materiální a hospodářskou základnu, která jim byla v době komunismu ukradena. Vyrovnání církvím do budoucna zaručí samostatnost, aby mohly hospodařit samy, jak tomu bylo vždy. Strana zelených se na tomto kroku vlády podílela a jako koaliční strana se zúčastnila jednání vládní a církevní komise, které návrh vytvořily. Oficiální postoj Strany zelených je takový, že vyrovnání se s církvemi je potřebný a důležitý krok.

Souhlasíte s konkrétní podobou tohoto narovnání? Nemyslíte si, že by církvím měl být majetek navrácen v hmotné formě, jako u jakýchkoliv jiných restitucí? Nevrací se pouze ten majetek, který vrátit nelze. Nelze jej vrátit z toho důvodu, že již patří jiným vlastníkům, nepatří státu nebo jsou tam již nejrůznější zařízení, která stát potřebuje. To, že se nevrací hmotný majetek, není z toho důvodu, že by peníze byly víc, ale proto, že ten majetek už prostě vrátit nemůžeme. Část majetku se v hmotné podobě vracet bude, ale například některý státní majetek, nebo majetek který stát předal dál soukromým vlastníkům bude kompenzován finančně. Celý plán narovnání je dlouhodobý. Když rozdělíte celou tu částku na 60 let, zjistíte, že stát bude vyplácet to, co na druhou stranu ušetří na příspěvcích pro hospodaření církví. Takže představa, že, církvím budou vypláceny nehorázné částky, je chybná. Nevidím důvod, proč by stát měl donekonečna financovat činnost církevních institucí. Církve by měly být od státu oddělené a vykonávat svojí činnost pro blaho lidu nezávisle na státu. Vezměte si také to, že vznikají nová náboženská společenství, jejich počet poroste, čímže by také vzrůstala finanční zátěž státu, protože i tyto nové církve by měly nárok na platy duchovních. Odluka církví od státu je nutná. Je to poslední oblast, která nebyla po pádu totality, která vlastnická práva porušovala, ještě vypořádána. Nejde jenom o to, že narovnání respektuje lidská práva či náboženskou svobodu, ale také majetková práva. Řečeno slovy zesnulého Josefa Luxe: všechno, co bylo ukradeno, musí být navráceno.

Mě ale pořád připadá trochu nespravedlivé, že by církve měly, narozdíl od ostatních restituentů, kteří dostali zpět majetek i ve velmi špatném  stavu, dostat místo majetku finanční kompenzace. To tak není. V penězích se bude kompenzovat pouze ten majetek, který v hmotné podobě vrátit nelze.

Mám na mysli majetek, na který jsou uvaleny blokační paragrafy, a se kterým v současné době nikdo nehospodaří, ani církve, ani obce. Nešlo by vrátit tento majetek církvím místo finančních kompenzací a ne obcím, jak je s tím počítáno v záměru zákona? Tento majetek potřebují obce, přece ho nebudete brát obcím. Obcím konečně blokace potřebný majetek uvolní. Obce potom například mohou uvolněný majetek prodat. Obcím se konečně uleví. Pro obce je to obrovský problém, protože církevní majetek je pro ně takový danajský dar.  Každá samospráva vám řekne, že neví co s tím. Oni s tím nemohou disponovat a ten majetek tam chátrá. Jeho uvolnění jednoznačně uvítají. Odblokování majetku obcím je také jeden z velkých argumentů, proč je církevní narovnání nutné.

Děkuji za rozhovor.

Server se článkem najdete zde. Související článek - Čím zelení své voliče/ky nejspíš nepotěší

Autorka je interní redaktorkou gitY.

Od autorky: rozhovor s ministryní Stehlíkovou se odehrál 11. března o přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Jednalo se o rozhovor improvizovaný. Z rozhovoru jsem již citovala ve výše zmíněném článku, kde jsem také vyjádřila svůj názor k oficiálnímu postoji Strany zelených k církevnímu narovnání.

 

Média k věci, Argumenty | 21 03 2008 - 11:42

Na několika místech proběhla zpráva o výroku legislativní rady vlády, která doporučila k projednání zákon o vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi.

Už v Dobrém ránu byl v 8,50 ministr vlády ČR Cyril Svoboda, záznam najdete zde. Během dne jednala Legislativní rada vlády ČR. Zprávu o výsledku uvedla ČT24 zde. ČTK informovala souhrnnou zprávou zde. Aktuálně.cz informovalo článkem zde. A server Novinky zveřejnil dopracované zpravodajství zde.

Aktuálně, Média k věci | 20 03 2008 - 23:44

Církev byla okradena a poškozena. Na svůj majetek má dle mého názoru právo. Jsem však přesvědčen, že by se mohla svého práva vzdát. Článek představuje názor nezávislého publicisty, bývalého seniora Křesťanských společenství, Dana Drápala. Článek najdete zde.

Média k věci | 17 03 2008 - 14:10

Tachovsko/ Bezmála dvacet církevních objektů na Tachovsku, na jejichž opravu se žádá o dotaci, si tento týden prohlédli zástupci ministerstva financí. Ti budou informovat své norské kolegy o stavu památek. Právě z prostředků norské vlády by mohlo na Tachovsko přitéct třicet milionů korun na opravu sakrálních památek.

"Šance, že dotaci dostaneme, se dá těžko odhadnout," vyjádřil se Jan Florian z místní akční skupiny Český západ, která projekt na záchranu a obnovu památek podávala. "Žádost se odesílala před půldruhým rokem a ještě asi půl roku se bude posuzovat. Na konci roku bychom mohli vědět, zda dotaci obdržíme," dodal Florian. Žádost se týká devatenácti církevních objektů, z nichž u pěti jde o příspěvek na vypracování projektu, u ostatních přímo na opravu.

Například ve Vysokém Sedlišti by se na opravu střechy kostela sv. Václava a jeho věže mělo investovat kolem šesti milionů korun. Na seznamu oprav jsou i restaurátorské zásahy do maleb ve stropních klenbách. Věž kostela byla poničena požárem v roce 1957, od té doby byla bez střechy.

V kostele Jména Panny Marie v Otíně se bude konzervovat presbytář nebo restaurovat historicky cenná křtitelnice a náhrobní desky uvnitř kostela. Okolí svatostánku čekají parkové úpravy. Investice do tohoto kostela se vyšplhá ke dvěma milionům.

,,Zastupitelstvo v Plané odsouhlasilo osmdesátitisícovou investici za podání žádosti na opravu kostelů ve Vysokém Sedlišti a Otíně. Jestliže nám norské fondy vyjdou v těchto případech vstříc, město se bude podílet na investici deseti procenty. Naším cílem je dávat peníze do svého, proto budeme usilovat, aby tyto kostely byly naším majetkem. Nyní patří církvi," řekl Deníku plánský starosta Karel Vrzala.

"U některých církevních staveb jsou opravy rozsáhlejší, u jiných menší. Ale jde to, aby se stavby, u nichž žádáme o dotaci, mohly zakonzervovat a dál nechátraly," vysvětlil stavební technik plzeňského biskupství Bohumil Kůs.

 

JIŘÍ KOHOUT, JOSEF HOLEK

Média k věci | 15 03 2008 - 00:33

Otázka restitucí církevního majetku ustoupila v minulých dnech do pozadí veřejného zájmu v souvislosti s prezidentskou volbou. Nepochybně se však do centra pozornosti ještě vrátí. Návrh nového zákona totiž provází mnoho nejasností, které relativizují zásadní rozpory mezi dvěma skupinami veřejnosti: jedni tvrdí, že církve si nezaslouží získat žádný majetek, druzí mají za to, že po léta odkládaná náprava komunistických zločinů je morálně i právně správná a nezbytná.

Mediálním symbolem obecné prospěšnosti církevních restitucí se stala Červená Řečice. Obrázek jejího katastru hovoří zcela jasně: pozemky, s nimiž může Červená Řečice nakládat, jsou na mapách obkrouženy a prostoupeny červeně vyznačenými plochami, které jsou podle zákona z roku 1991 zablokovány. Červená barva výrazně převažuje, tvoří asi 80 procent. Obec je v obklíčení, bez šance na rozvoj. Její obyvatelé trpí neschopností politiků a představitelů církve nalézt fungující řešení. Náprava křivd, jichž se dopustil komunistický režim vůči církvím, tedy otázka práva a morálky, se proměňuje ve zcela aktuální a akutní problém provinění vůči obyvatelům obce, kteří nemusejí mít s církví ani s komunistickým režimem mnoho společného. V základech současného stavu stojí tzv. blokační paragraf 29 zákona 229/1991, který stanovil, že "majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku". Žádné takové zákony ovšem během uplynulých osmnácti let přijaty nebyly. Proto jsou tisíce hektarů půdy nevyužity nebo krátkodobě pronajímány a stovky obcí nemají kde stavět domy, chodníky, inženýrské sítě nebo nemají šanci získat dotace na opravy staveb, které na zablokovaných pozemcích stojí. Podle Svazu měst a obcí je blokačním paragrafem vážně ohroženo 15 % obcí v České republice.

KOMPROMIS

Politici vládní koalice i představitelé církví označují dohodu za bezprecedentní, průlomovou, vzájemně přijatelnou  Oslavnými přívlastky nešetří. Věcná podstata kompromisu je však na první pohled poněkud temná: sedmnácti registrovaným církvím přiznává dohoda 83 miliard korun, největší díl pochopitelně připadne církvi římskokatolické. Částku bude stát splácet po dobu šedesáti let s úrokem 4,85 %, takže nakonec zaplatí 267 miliard. Církevním řádům se navíc část majetku vrátí naturálně - vracet se budou nezastavěné pozemky, jež jsou ve vlastnictví státu. Myslím, že snad jako každý vně nejužšího okruhu vyjednavačů jsem si i já položil několik banálních, leč zásadních otázek: Proč právě 83 miliard? Proč na šedesát let? Proč 4,85 %? Odpovědi jsem šel nejprve hledat na seminář CEVRO institutu, kterého se zúčastnily špičky zainteresovaných stran - arcibiskup Jan Graubner, náměstek ministra kultury Jaromír Talíř, náměstek ministra financí Otakar Janota, představitelé Svazu měst a obcí, historici, právníci, politici  A odpověď jsem nalezl: je to právě ten vzájemně přijatelný kompromis. Nic více, nic méně. Představa, že částka 83 miliard se opírá o standardní odhad ceny zabaveného církevního majetku, je mylná. Řečníci se shodli v tom, že takový odhad je téměř nemožný - jeho pořízení by trvalo desítky let a stál by desítky miliard. Matematika je jednoduchá - je to nejnižší částka přijatelná pro církve a zároveň nejvyšší suma, kterou je ochoten vyplatit stát. Doba splatnosti je na vodě ještě víc - kromě toho, že stát zvažoval, kolik miliard ročně navíc utáhne, a církve si kladly otázku, co tady v naší kotlině přežije několik desítek let, hrála roli symbolika: máme rok 2008, tj. komunisté se dostali k moci před 60 lety, napravme křivdy v průběhu příštích 60 let. Výše úroku je, jak přiznal Otakar Janota, stanovena zcela náhodně: v září 2007 si stát zkoušel, jak trh zareaguje na vydání dluhopisu na padesát let, a v rámci této zkoušky stanovil pro dluhopis úrok 4,85 %. Souvislost s nápravami křivd minulého režimu to sice nemělo žádnou, nicméně nějaký základ to byl. Dohoda tedy mohla vypadat úplně jinak - třeba 100 miliard, na 35 let, s úrokem 4,00 %. A dalo by se jakkoli pokračovat ... Je třeba vzdát se iluze, že je dán průchod spravedlnosti. Nebo že se dohoda opírá o majetkové a právní analýzy. To ovšem nesnižuje její praktický význam.

DŮSLEDKY

Stát podle dosud platných zákonů platí církvím část jejich provozu, zejména platy duchovních. V minulém roce to představovalo částku 1,3 miliardy korun. Částka každoročně stoupá. Tento poplatek by po přijetí nového zákona stát vyplácel ještě dvacet let, ovšem s tím, že každý rok by ho snižoval o pět procent. Z pohledu státu se dá tedy na dohodu hledět i tak, že v dalších čtyřiceti letech by sice církvím splácel přes čtyři miliardy ročně, ale zároveň by řádově 80 miliard ušetřil. Navíc - za dvacet let by vztah státu a církve fakticky dospěl k odluce, což je stav, který této výrazně ateistické zemi může slušet. Jeden nedostatek to však má - roční platby církvím zvýší zadluženost státního rozpočtu nad standardy požadované Evropskou unií. To zatím nikdo neřešil. Církve mohou vyřešit nedostatek financí, a budou- li se ekonomicky chovat rozumně, mohou se postupně proměnit v ekonomicky silné instituce. Církevní řády získají pozemky, na nichž budou moci hospodařit a utáhnout tak provoz svých budov. Jistě - i z pohledu církví jsou tu otevřené otázky. Jednak možná inflace, jednak oprávněná pochybnost o tom, zda může v tomto prostředí vůbec něco vydržet šedesát let. A obce? Ty by měly dostat k dispozici "odblokované" církevní pozemky, za něž církve dostanou finanční náhradu. Kupodivu právě v této věci, jež se zdá být tím nejpádnějším a nejakutnějším důvodem vedoucím po dlouhých letech k dohodě, je nejasností nejvíc.

"ŽÁDNEJ NEVÍ"

Ze Svazu měst a obcí mi poslali seznam osmapadesáti obcí, které jsou neřešením "blokačního" paragrafu nejvíce ohroženy a nejaktivněji se zapojily do lobbování v Parlamentu. Tak jsem strávil několik dnů komunikací se starosty a starostkami, abych si udělal představu o tom, jak situace vypadá i jinde než v Červené Řečici. Jsou to více či méně bizarní příběhy, které život obcí více či méně omezují. Že je současná situace ale absurdní, stvrzují bez jakékoli pochyby. V obci Vyskytná u Pelhřimova mají školu stojící na původně církevním pozemku. "Budovu jenom udržujeme při životě. Potřebovala by ovšem vyměnit střechu a okna, zateplit. Jenže taková akce několikanásobně převyšuje roční obecní rozpočet," řekl mi starosta Josef Fridrichovský. "Nemáme šanci dosáhnout na jakoukoli dotaci - jednou z podmínek je totiž prokázat vlastnictví pozemku. A ten je zablokovaný. Když se politici s církvemi nedohodnou ještě pár let, budeme nejenom zbytečně plýtvat energií a platit za ni, ale škola zchátrá a bude nepoužitelná." V Kosoři chtěli opravit a rozšířit jedinou přístupovou cestu do obce, na níž se odehrává veškeré zásobování a dojíždění do školy nebo do práce. "Podařilo se nám to, ale trvalo čtyři roky, než jsme vyřídili stavební povolení, a složka rozmanitých smluv o smlouvách budoucích by vydala na docela tlustou knihu," shrnul starosta Karel Kindl. Cesta totiž po obou stranách zasahuje do blokovaných pozemků. A tak bylo třeba řešit otázku, komu by mohly pozemky v budoucnu připadnout - obci, církvi, státu ? "Stavební povolení vydával krajský úřad, a měl tedy sadu hypotetických vlastníků a s každým uzavíral hypotetickou smlouvu. Díky trpělivosti a vstřícnosti všech zúčastněných to vyšlo, ale nepřipadá vám to absurdní?" V Horním Jelení mají hezký pozemek, vhodný tak pro třicet rodinných domků. "Žádný satelit, hezké venkovské bydlení, pozemky tak po osmi stech metrech čtverečních," popisuje starosta Petr Tupec. No co myslíte - mohou stavět? V Potštejně mají taky hezký pozemek pro budoucí zástavbu. Docela velký kus země, ale uprostřed vede asi dvacetimetrový pruh  Prostě smůla. Kromě toho, že jsem si skládal mozaiku jednotlivých dopadů "blokačního" paragrafu, setkával jsem se s tezí, kterou uváděli prakticky všichni starostové a starostky. Ukázkově ji vyjádřil starosta Hvězdlice Alois Kadlec. V Hvězdlicích by rádi postavili chodníky, obcí vede frekventovaná silnice, chodci se na ní necítí právě bezpečně. I po ohlášení dohody mezi vládou a církvemi zůstává ale starosta skeptický: "Všechno to bude záležet na tom, jak se tam nahoře nakonec dohodnou. A to žádnej neví. Žádnej neví, jak to celé dopadne." A jak mi starostové a starostky říkali - nikdo neví ani to, jaké pozemky podle dohody mají připadnout obcím a zda bezúplatně.

PŘEDČASNÁ OČEKÁVÁNÍ?

Na semináři CEVRO Otakar Janota připustil, že návrh zatím neřeší, zda a jaké odblokované pozemky budou na obce převedeny zadarmo. A je navíc pravděpodobné, že část uvolněných pozemků bude chtít stát zprivatizovat. Neboli: může se také stát, že na obce spadnou pozemky nelukrativní a ty ostatní se budou prodávat. To by nejenom mohlo obcím udělat novou čáru přes rozpočet ohledně plánované výstavby, ale mohlo by to také výrazně zvýšit ceny pozemků. V extrémním případě by to tedy dopadlo tak, že obce, kterými se dnes politici zaklínají, by z dohody vyšly bez větších zisků. Kromě církví a státu by mohli být spokojeni ještě obchodníci s nemovitostmi. Základní otázkou ovšem zůstává, zda má dohoda šanci na posvěcení v Parlamentu. Spekulace o jejím načasování před prezidentskou volbou možná nejsou zcela neopodstatněné. Nejenom že Cyril Svoboda v podstatě přiznal, že za dohodu o církevních restitucích věnuje svůj hlas Václavu Klausovi, ale na straně druhé se nijak neartikulovaly spory o restituce v rámci ODS. Bezprostředně před prezidentskou volbou rozhodně nebylo radno dráždit lidovce, nicméně Miroslava Němcová se krátce po vyhlášení dohody nechala slyšet, že s částkou 267 miliard má problém a že zdaleka není v poslaneckém klubu ODS sama. To, že opozice bude požadovat podrobnější vysvětlení čísel v dohodě obsažených, není třeba zdůrazňovat. Ale i ona potřebovala hlasy lidoveckých prezidentských volitelů. Ostatně - obhajoba zrušení "blokačního" paragrafu může být velmi účinnou municí i v kampani do blížících se krajských voleb. Ale co! Když návrh Parlamentem nakonec neprojde, žádná tragédie. Prezident už je zvolený a do školy ve Vyskytné chodí jenom padesát dětí. Mohou dojíždět, a ještě uvidí kus světa

Co si o církevních restitucích myslíte vy? Diskutovat můžete na adrese www. reflex. cz/diskuse

TEXT MICHAL KOMÁREK

Média k věci | 13 03 2008 - 22:07

Zatímco vláda navrhuje církvím vyplatit 83 miliard, které mají kvůli úrokům narůst za 60 let až na 267 miliard korun, ČSSD má jiné představy.

"Předpokládáme, že by se mělo dospět k nižší sumě, a ta by neměla být vyplácena 60 let, ale během dvou tří let z výnosu privatizace jiného státního majetku," uvedl místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Chce převést pozemky, které se odblokují, do vlastnictví obcí. A také odmítnout naturální restituce církevním řádům za 51 miliard. Počítá s daňovými asignacemi ve prospěch církví.

Média k věci | 12 03 2008 - 10:55

Plzeňské biskupství převádí kostely na sdružení či obce, které mají zájem památky zachránit. Církev totiž nemá na opravy dostatek peněz. Postup to není běžný, třeba na jihu Čech jej církev odmítá.

Úherce, Křivce - Plzeňské biskupství je v rámci České republiky poměrně avantgardní. Biskup a jeho spolupracovníci neváhají kvůli záchraně kostelů bezplatně převádět objekty na obce či občanská sdružení. Liší se tak například od svých sousedů v Českobudějovické diecézi, kde kostely převádět odmítají.

"Stojíme někdy před rozhodnutím nechat památku spadnout nebo ji zachránit," vysvětluje plzeňský biskup František Radkovský, co předchází verdiktu o tom, že se církve zbaví části majetku.

Příběh z Úherců Příkladem může být kostel svatého Josefa v Úhercích na Plzeňsku, postavený v roce 1901 v novorománském stylu. "Střecha byla děravá, strop hrozil zřícením. Lidé stále upozorňovali radnici, že nám chátrá místní dominanta. Tak jsme si domluvili schůzku s biskupem," říká úherecký starosta Miroslav Píšek. Svatostánek obec skutečně v roce 2004 získala do správy, o dva roky později jej převedla na nadaci zřízenou k obnově stavby.

"Kostel by se měl zhruba během deseti let proměnit na jakési druhé Kladruby, kde slouží klášter nejen církevním, ale i kulturním účelům," vysvětluje starosta.

Lidé už na tento projekt mezi sebou vybrali na 300 tisíc korun, další peníze poskytlo ministerstvo z fondu na záchranu kulturního dědictví, loni to bylo například 1,6 milionu korun a o stejnou částku žádali místní i pro letošek. "Nejdříve jsme opravili střechu nad hlavním oltářem, pak došlo na zbytek střešní krytiny, následovaly krovy, zrekonstruovali jsme strop, který hrozil zřícením. Letos bychom chtěli začít opravovat fasádu," sděluje Miroslav Píšek, který je rovněž členem nadace.

Podobný příběh je spojen s kostelem svatého Martina v Křivcích u Bezdružic na Tachovsku. S plánem na jeho záchranu přišla Helena Boková. "V Křivcích bydlí můj syn, zdejší kraj mám moc ráda," říká Helena Boková. Před třemi lety se začala zajímat o to, proč se místní kostel dostal na pokraj zřícení.

"Domluvili jsme si schůzku s panem biskupem. Na základě jednání jsme založili sdružení Martinus a diecéze na nás objekt převedla. Naším prvním úkolem bylo prosekat se přes křoviska, která po dobu třiceti let bujela. Areál kostela totiž začal sloužit jako smetiště a vstup byl jen na vlastní nebezpečí. Druhým úkolem bylo stavbu zachránit. Podařilo se nám přesvědčit mnoho lidí, že jde o krásné místo určené všem, nikoli jen věřícím," vypráví Helena Boková.

Zapojením místních obyvatel do záchrany kostela se podle ní podařilo to nejdůležitější - vrátit jim zájem o dění ve vesnici. A nejen jim. S pomocí občanského sdružení Sokolík ze Sokolova sem jezdí na brigády i zdravotně postižené děti.

Převedené kostely Příklady z kraje Horšov - Všech svatých Chudenice - svaté Anny Kostelec u Stříbra - sv. J. Křtitele Křivce - svatého Martina Mýto - svatého Štěpána Pivoň - svaté Marie Rokycany - nejsvětější Trojice Stříbro - Nanebevzetí P. Marie Úherce - svatého Josefa Vícov - svatého Ambrože

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Média k věci | 12 03 2008 - 10:48

Blog Jana Jakoba na iDNES.cz obsahuje  autorův článek, který si můžete přečíst zde. Jan Jakob je  tajemníkem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, předseda středočeských Mladých křesťanských demokratů, student ekonomie a politologie.

Média k věci | 11 03 2008 - 23:31

Článek z pera vedoucího redaktora Redakce náboženského života v ČRO 6, Daneila Rause, najdete zde.

Média k věci | 11 03 2008 - 23:26

Církve chtějí více informovat veřejnost o potřebě přijetí zákona o majetkovém vyrovnání. Zástupci několika náboženských společností a církevních sdružení proto spustily kampaň. Ta má lidem pomoci se v˙tomto problému lépe orientovat. Vztah státu a církve dodnes upravuje zákon z˙roku 1949. Podle něj nese odpovědnost za církevní majetek, včetně nemovitostí, výhradně stát. To chtějí církve pomocí nového zákona změnit.

Daniel Kvasnička, předseda MAS Říčansko: Tento zákon umožní, aby všechna tato stará legislativa skončila a církve, náboženské společnosti a stát se rozešly a už na sobě nijakým způsobem nezávisely a do budoucna si pouze domlouvaly to, co bude pro obě dvě strany výhodné.

 

Na kampani se podílí tým složený z˙mluvčích nebo zástupců náboženských společností a sdružení církví. Mezi nimi je i Federace židovských obcí. Podle jejího zástupce nebyl proces restitucí židovského majetku zcela dokončen.

Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí: Mohu jmenovat jenom takový třeba křiklavý případ a to je bývalé sportoviště židovského sportovního klubu Makavi v˙Brně, kde dodnes jsou tenisové kurty, na kterých ten tenis hraje Policie ČR. A nebyli jsme opravdu schopni dodnes se dohodnout na vrácení tohoto pozemku.

 

Kampaň se bude odehrávat hlavně na internetových stránkách nebo prostřednictvím setkání se politiky se širokou církevní i ateistickou veřejností.

 

Média k věci | 10 03 2008 - 20:23

9. 3. 2008 Výzvy přítomnosti – kampaň církevní majetek, Daniel Raus

Plnou verzi je možno číst zde a poslechnout si budete moci program v Rádiu na přání.

 

Moderátor: Tento týden odstartovala kampaň, která má vysvětlit podstatu zákona, týkajícího se restitucí církevního majetku. Zákon má poměrně komplikovaný, ale výstižný název: je o „nápravě některých majetkových křivd, způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. V tomto týdnu začala vysvětlovací kampaň, jež nevychozí od politiků, ale zdola: od občanských sdružení, církví a také měst a obcí. Proč je tato kampaň potřebná, to zkoumal ve Výzvách přítomnosti Daniel Raus, který má slovo.

_____________________________ ______________________________________________

Kdyby měli hodnotit mediální experti obraz církve v našich sdělovacích prostředcích, asi by dospěli k závěru, že není právě ideální. A kdyby měli hodnotit obraz církve v souvislosti s navracením majetku, nejspíš by skončili u slova „katastrofa“. Je to paradox, protože právě zde by měla být veřejnost zcela jednoznačně na straně církví. Komunistický režim je přece krutě pronásledoval, mnoho duchovních zavraždil, jiné poslal na dlouhá léta a desetiletí do vězení. A majetek? Ten jim jednoduše zkonfiskoval.

 

Proč tedy u běžných Čechů vzniká podezření, když se církve snaží získat ukradený majetek zpět? Apropos, není to vlastně v zájmu státu, aby byl majetek vrácen a křivdy napraveny? Navíc je jasné, že vráceno nemůže být všechno. Už vůbec nemluvíme o tom, že církve chtějí majetek využívat v zásadě ku prospěchu komunity, kde se nachází, k různým charitativním projektům a k celkové obnově společnosti. Neinformovanost je však poměrně zarážející, a to nikoliv pouze u běžných lidí, ale někdy i u těch, kdo mají o navracení majetku rozhodovat.

 

Proto přichází k slovu kampaň, jež má sloužit k vysvětlení základních pojmů i komplikovaných detailů. Pozoruhodné přitom je, že zájem na narovnání minulosti a nastavení normálních, zdravých podmínek mají také naše města a obce. Jejich zástupce, výkonný místopředseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech hodnotí omyly, jež nejčastěji kolují mezi pospolitým lidem:

Jech: „U lidí převládá názor, že šlechta, ta si na to někdy někde nakradla, když loupila - jak ta církev k tomu asi přišla? A to jsou potom i některé hlasy našich politiků, kteří se nemůžou s tím smířit a ptají se: ty vaše propočty jsou logické, jasné... Ono jim to vlastně jakoby trochu nepatří... Potom by požadavek asi byl v téhle kampani, za pokus by stálo vysvětlit, kde tohle všechno vzniklo, jakou roli měly církve pro celou naši civilizaci. Nechci používat patetická slova, ale myslím, že je to v naší společnosti klíčové, kdybych to měl porovnat se Slovenskem nebo s Polskem, tak ta situace je tam naprosto jiná.“

 

Právě tahle skutečnost stojí také za pozornost. Debaty o navracení či kompenzacích církevního majetku totiž trvají neúměrně dlouho. Když si uvědomíme, že komunismus u nás panoval 40 let a neúspěšné pokusy o nápravu křivd trvají už pomalu polovinu této doby, je to i pro laika přinejmenším zarážející.

 

Nyní je ale na stole zákon, který má udělat za minulostí tlustou čáru a nastavit parametry do budoucnosti – tak, aby se nakonec církve finančně osamostatnily. Podle protagonistů vysvětlovací kampaně je právě tato skutečnost klíčová pro pochopení důležitosti zákona. Cílem je to, aby stát v budoucnu nemusel na církve přispívat, což by mělo mít blahodárný účinek pro obě strany. Ostatně, kampaň má své logo, kterým je modifikace modré dopravní značky přikázaného směru. V této verzi se šipka rozděluje a směřuje na dvě různé strany. Jak tedy vnímá námitky lidí jeden z hlavních protagonistů kampaně Daniel Kvasnička?

Kvasnička: „Samozřejmě jednou z nejčastějších věcí je ono: podívejte, zase se necháte platit státem. Já v tu chvíli říkám, ano je to vypořádání proto, abychom si vzájemné platby už přestali vykazovat. Tedy konec, rozejdeme se. Proto i dopravní značka naší kampaně. Opravdu půjdeme na dvě strany a budeme se snažit obě strany rozumně hospodařit, abychom si navzájem mohli pomáhat. To znamená, je to zásadní, epochální změna. A jako takovou je dobré ji vysvětlovat a argumentovat.“

 

Jak už bylo řečeno, současný stav do jisté míry blokuje svobodný rozvoj církví nebo církevních řádů. Zdaleka se ale netýká jenom jich. Protože trvá určité provizorium, zablokovaný je také rozvoj mnoha obcí. Jako nejmarkantnější případ se uvádí Červená řečice, která je zcela obklopena bývalými církevními pozemky a jakýkoliv rozvoj je doslova vyloučen. Katolická církev má expertní komisi pro přípravu daného zákona – a její člen Karel Štícha popsal situaci takto:

Štícha: „Ten stav, který takto nastal, přetrvává a v současné době je zřejmé, že není únosný nejenom pro církve, ale i pro stát, pro města a obce, pro kraje a pro množství jiných subjektů, ať už fyzických nebo právnických osob.“

 

Aby se tedy všechno odblokovalo, je vyrovnání majetku nutnou podmínkou. Viděno například očima postižených obcí by bylo nejhorší alternativou pokračování současného zablokovaného stavu. Podívejme se ale ještě na věcnou stránku zákona. Církve nedostanou všechen svůj majetek v nemovité podobě. Ostatně, cestu k dohodě otevřela velkorysost katolické církve, jež se rozhodla dvou třetin majetku v této podobě vzdát. Zbytek by měly tvořit finanční kompenzace, jež jsou – jak je známo z českých luhů a hájů – občas ošidné. Peníze se mají vyplácet postupně v průběhu 60 let a s trochou ironie bychom se mohli zeptat, zda si v roce 2068 nebudeme kupovat rohlík například za 5 miliónů. V návrhu zákona totiž chybí inflační koeficient. Církev chce nicméně s penězi, jež dostane, normálně podnikat. Jak? Na to odpovídá ještě jednou Karel Štícha.

Štícha: „Významná část by byla k obnově tohoto majetku, ale je také pochopitelné, že v současné době je řada možností, jak vhodně ukládat aktiva, ať už ve spolupráci s bankami nebo s jinými institucemi na kapitálovém a finančním trhu.“

 

Za zmínku stojí skutečnost, že k iniciativě – v souvislosti s restitucemi – se připojily i židovské obce. Na rozdíl od křesťanských církví jejich majetek postihly hned dvě totality. Také restituce po pádu komunismu probíhaly zvlášť. Jenomže dohledat židovský majetek je snad ještě komplikovanější než dohledat ten církevní. Platí skutečnost, kterou dobře zná policie, že ukrást nějakou věc může být relativně jednoduché (hlavně když je zlodějem stát), ale najít ukradené věci, to by bylo velké sousto i pro Hercula Poirota. Proč se tedy židovské obce přidaly k současným iniciativám, to vysvětluje zástupce jejich federace Tomáš Kraus:

Kraus: „Restituce židovského majetku jsou považovány za skončené. Pravdou je, že jsme začali dříve, zejména proto, že také naše persekuce začala dříve. Na rozdíl od všeobecných restitučních zákonů, začínajících většinou 25.únorem 1948, naše persekuce začala Mnichovem v roce 1938. Díky tomu jsme se dohodli, že díky specifičnosti bude naše legislativa samostatná.“

Tomáš Kraus zopakoval, že židovský majetek postihly dvě totality. Hledat po nich odcizený majetek je mravenčí práce, jež ne vždy vede k výsledku:

Kraus: „To, co udělal nacistický režim, to komunistický režim buďto petrifikoval, nebo v té křivdě nějak pokračoval. Ten balík je natolik rozsáhlý, že potřebujeme čas, abychom ty křivdy jenom pojmenovali. Například nyní je jednou z našich priorit dohledávání uloupeného uměleckého majetku. Neustále odkrýváme další a další případy. Je to jako lavina. Konfiskace proběhly během několika dnů, ale dohledat ten majetek je záležitost několika generací.“

Někdy je přitom majetek dohledán, ale vůbec to nepomůže, protože existují „vyšší“ důvody k tomu, aby majetek nebyl vrácen. A jak kuriozní tyto důvody mohou být, to ilustruje do třetice Tomáš Kraus:

Kraus: „Objevuje se tam pasáž o tom, že stát nemusí majetek vydat, pokud ho nezbytně potřebuje. V praxi se to projevuje tak, že na pozemcích židovského sportovního klubu dodnes hraje tenis policie.“

 

Samostatnou kapitolou by mohlo být hodnocení státu jako správce ukradeného majetku. Ve škole by za svoje aktivity dostal pětku s reparátem – tedy promiňte, raději bez reparátu. Velká část církevního majetku je totiž ve zdevastovaném stavu. Týká se to často samozřejmě venkovských objektů, o které se léta nikdo nestaral. Šokující ale může být i stav takových budov, jako je Strahovský klášter. Poslechněte si, jak ho hodnotí strahovský opat Josef Pojezdný.

Pojezdný: „Stát byl vždycky velmi špatným hospodářem. Máme unikátní záběry pražského hradu přes díry ve střeše. Hrozilo tam proboření celých chodeb. Stát je bohatší než jsme my, ale neměl možnosti nebo se nechtěl o majetek starat. Teď přišlo přechodné období. Přechodné období je vždycky špatné. Byli jsme například vlastníky lesů, ale když není jisté, komu budou lesy patřit, tak se drancují. Ničí se majetek, takže je naším zájmem, abychom se ho mohli co nejdříve ujmout a pokračovat v tom, co dělali naši předkové.“

Předky jsou míněni samozřejmě řeholníci.

 

Dodejme, že zákon by se nepodařilo navrhnout – a ani se ho nepodaří prosadit – bez jisté velkorysosti. Příkladem je v tomto směru nepochybně katolická církev, jejíž majetek je největší. Nejde jenom o to, že velké části majetku se v nemovité podobě vzdává ve prospěch státu a obcí. Jde i o to, že se zachovala velkoryse vůči menším církvím. Jednou z námitek, kterými se dlouhodobě omlouvala nečinnost státu, bylo totiž tvrzení, že církve se mezi sebou stejně nikdy nedohodnou. Opak se ale stal pravdou. Slovo má patriarcha čskoslovenské církve Tomáš Butta:

Butta: „Ačkoliv se to zdálo možná pro někoho málo možné, přesto k té shodě církví došlo. Takže ze strany církví a náboženských společností je toto řešení přijatelné.“

Jinými slovy, ze strany církví je vše připraveno, nyní je na řadě stát v osobě parlamentu, který musí zákon odhlasovat.

 

Vraťme se ještě jednou k obcím. Právě jejich zástupci nyní poukazují na to, že jeho prosazení by nemělo být v zájmu jedné politické barvy, ani několika barev momentální koalice. Měl by to být konsensus napříč politickým spektrem. Asi není třeba dodávat, že stejný názor zastávají i církve a židovské obce. Bylo by tedy nešťastné, kdyby se z daného zákona stalo jablko sváru mezi koalicí a opozicí. Myslí si to zástupce Svazu měst a obcí Jaromír Jech:

Jech: „Občané, kteří tam žijí de facto nemají stejné podmínky jako obce, kde tento problém neexistuje. Opakujeme, že se budeme snažit všemi našimi prostředky, legitimním lobováním, zasazovat o to, aby byl zákon přijat. Svaz není založen na stranické příslušnosti, starostové dotčených obcí mohou patřit k sociální demokracii, k nezávislým, k ODS. Je to věc, která tíží samosprávy obecně, takže jsme odhodláni udělat všechno pro to, aby se podařilo přijetí zákona.“

 

Má tedy zákon naději na úspěch? Znalci problematiky tvrdí, že po nepříjemných zkušenostech se dá považovat pomalu za zázrak už i současný stav, kdy leží na stolekonkrétní návrh zákona, odsouhlasený vládou. V poslaneckých lavicích se může ale leccos měnit. Všichni doufají, že současnou snahu nepotká podobný osud jako Hemingwayova rybáře ze slavné knihy Stařec a moře. Chytil rybu, ale než ji dopravil na břeh, žraloci mu ji ohlodali na kost. Protagonisté vysvětlovací kampaně jsou ale optimističtí. Dialog je podle nich klíčový bez ohledu na to, jak nakonec všechno dopadne. Ještě jednou Daniel Kvasnička:

Kvasnička: „Budeme v kontaktu nejenom s obcemi a s tamními občany, ale i se zákonodárci. Budeme je postupně informovat a získávat jejich pohledy, půjdeme do možná laskavých, možná ostřejších diskusí, ale vždycky se budeme snažit přinášet racionální, pokojné argumenty tak, aby se – ať už to skončí jakkoliv – ztrácelo co nejméně kreditu pro Českou republiku či pro církve samotné.“

 

Následující měsíce tedy ukáží, zda zůstane kredit zachován. V zájmu všech zúčastněných (i nezúčastněných) totiž nepochbně je to, aby se stát věnoval tomu, čemu se má věnovat – a něco podobného umožnil i církvím. Pak bude oprávněnou naděje, že jejich vztah bude prospěšný všem.

Média k věci | 9 03 2008 - 22:01

Blog Alexandra Tomského (najdete jej zde) a článek Martiny Mackové doporučujeme pečlivě pročíst. Jen chápavým úsměvem dodáme, že komunikační kampani nerozumíme jako Reklamě... Článek, který najdete zde  velice vítáme. Rozumíme potřebě médií tvořit nadpisy. Taktéž není připraven slogan Černý Vlk, ač by byl zajímavý. S odlehčením počítáme a slogan si najdeme. Za reakci na letmý nápad redakci Aktuálně.cz děkujeme. Vedení kampaně, Daniel Kvasnička

Média k věci | 8 03 2008 - 13:03

Do Blogu AktuálněCz vás zveme tímto odkazem, celý text a připojenou diskusi najdete zde:

Média k věci | 8 03 2008 - 13:01

Hovorna věnovaná odpolednímu tématu Kávy o čtvrté, je možno záznam Hovorny stáhnout zde.

Diskuse moderovaná redaktorem Janem Punčochářem, ve které je na jedné straně za komunikační kampaň Daniel Kvasnička a proti němu politolog Lukáš Jelínek. Stáhnout si jej můžete z archivu Českého rozhlasu můžete zde.

Média k věci | 6 03 2008 - 23:53

Klasická teorie (M. Rothbard) říká, že vlastníkem půdy je ten člověk, který ji první začal jako panenskou půdu obdělávat, tedy smísil svou práci s přírodním zdrojem. Jiný člověk se může stát vlastníkem takové půdy buď na základě daru, včetně dědictví, nebo na základě koupě této půdy od původního vlastníka.

Vlastnictví půdy se v minulosti odvíjelo častěji od násilného zabrání, následováno přivlastněním půdy panovníkem a jejím přidělováním osobám panovníkovi loajálním. Takové přivlastnění půdy ovšem odporuje nenásilným formám popsaným liberální teorií.

V tomto světle je možno posuzovat i vrácení nemovitého majetku, zejména půdy, církvím. Podle ministra Jedličky vznikal majetek církve tisíce let, církev ho dostávala od panovníka, od šlechty i prostřednictvím darů jednotlivých lidí.

V souladu s nenásilnou teorií vlastnictví je pouze poslední jmenovaný případ, tedy dar od osob původně vlastnících půdu.

Půda, která podle liberální teorie nesporně patří církvi, je tedy:

1. panenská (dosud neobhospodařovaná) půda, kdysi darovaná panovníkem a kterou představitelé církve začali jako první obdělávat;

2. půda, kterou lidé (původní vlastníci) církvi darovali či odkázali;

3. půda, kterou církev koupila od původního vlastníka.

V posledních dvou případech je výhodou, že je možné doložit nabývací tituly u půdy, kterou církve nárokují (tedy darovací a kupní smlouvy).

 

UJEP Ústí nad Labem

Média k věci | 6 03 2008 - 22:57

Nové webové stránky, brožury, jízdy do regionů. Tak bude ze začátku vypadat kampaň, kterou odstartovaly církve na podporu zákona o vyrovnání jejich zabaveného majetku. Na projekt má jeho tvůrce, říčanský farář několik set tisíc korun. Církevní hodnostáři však doufají, že se jim podaří sehnat víc peněz, aby mohli nasadit i billboardy a inzeráty v tisku...

Celý text najdete zde.

 

Média k věci | 4 03 2008 - 20:27

 

Dva ohlasy k věci ze dne  3. 3. 2008: Další restituce nebo jen další velký tunel? 3.3.2008 Britské listy, autor František Nevařil, ekonom. Plné znění najdete zde.

Lidovci z Brna tlačí na kolegy kvůli "restitucím za Klause" 3.3.2008,  Idnes domácí - ČTK. Plné znění najdete zde.

 

Média k věci | 4 03 2008 - 18:14

Praha 4. března (ČTK) - Kampaň, která má občany České republiky přesvědčovat o potřebě přijetí zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví, spustili zástupci několika tuzemských církevních společenství a Svazu měst a obcí. Lidé se v otázce církevního majetku málo orientují, uvedli dnes autoři kampaně na tiskové konferenci.

Kampaň se bude odehrávat na internetové stránce www.cirkevnimajetek.cz či prostřednictvím setkání s občany a zastupiteli; její tvůrci chtějí oslovit i zákonodárce či české diplomaty. Věcný záměr zákona schválila v lednu vláda. Dnes již je na světě jeho paragrafované znění, ministerstvo kultury už začalo vypořádávat připomínky, které k návrhu přišly během interního připomínkového řízení. Před dalším projednáním zákona ve vládě uspořádají autoři kampaně 25. března další tiskovou konferenci. Kampaň připravily

Ekumenická rada církví, Česká biskupská konference, Pravoslavná církev v českých zemích a občanské sdružení MAS Říčansko. Jeho mluvčí Daniel Kvasnička je duchovním církve bratrské. Jednotlivé MAS (místní akční skupiny) jsou podle něj sdružení, jichž je v ČR asi 150 a snaží se o rozvoj jednotlivých regionů. Kampaň podporuje i Federace židovských obcí. Podle jejího tajemníka Tomáše Krause chce přispět svými zkušenostmi s vracením židovského majetku; ten se v rámci zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem již vydával. Do rukou potomků původních majitelů - ať již fyzických nebo právnických osob, se ale nevrátilo vše, co bylo Židům zabaveno. Podle Krause je možné, že i nyní připravovaný zákon by mohl další majetkové křivdy odčinit. I navrhovaný zákon ale má výjimky - stát nemusí vydat majetek, který nutně potřebuje k výkonu své činnosti. "Na pozemcích židovské obce v Brně stále hraje policie tenis a stát říká, že pozemky nemůže vydat. Toto jsme v návrhu zákona připomínkovali," uvedl Kraus.

Stát se s církvemi po letech loni dohodl na takové formě majetkového vyrovnání, která počítá s vrácením asi třetiny majetku zabaveného za minulého režimu církevním řádům, zbytek by měla nahradit finanční částka ve výši 83 miliard korun, která by se církvím vyplácela po dobu 60 let. Včetně úroků by tak církvím stát zaplatil dohromady asi 270 miliard korun; zástupci církve však připomínají, že nedostávají těchto 270 miliard, ale právě jen 83, jejichž reálná hodnota se právě během dlouhé doby vyplácení změní na vyšší sumu. "Za 60 let bychom si za 270 miliard korun koupili právě tolik piv, kolik si dnes můžeme koupit za 83 miliard," vypůjčil si člen expertní komise pro přípravu zákona a ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha pro vysvětlení částky příměr, jemuž podle něj rozumí každý Čech.

hrm pba

 

Tisková zpráva je upravena a publikována také v Právním rádci nakladatelství ECONOMIA, a.s. zde.

Média k věci | 4 03 2008 - 18:00

Praha/Asi dvě stě starostů má zájem na dořešení církevních restitucí. Právě tolik obcí nemůže nakládat s bývalou církevní půdou. Tou jsou obce v některých případech doslova obklíčeny. Ze zákona s ní ale nemohou nic dělat, dokud se restituce nevyřeší.

Blokace půdy přitom znemožňuje například výstavbu rodinných domů či žádat o evropské dotace. Někteří lidé se z toho důvodu stěhují jinam, což je pro řadu vsí černou můrou.

Lidé z takto "postižených" obcí proto doufají, že vládou navržený zákon na majetkové vyrovnání zákonodárci nesmetou ze stolu. Pokud zákon projde, dostanou církve za většinu pozemků finanční odškodnění a půda kolem vesnic zůstane v rukou státu. "Obcím by stát tyto pozemky mohl převést bezúplatně, případně by jim je mohl prodat," odpovídá náměstek ministra kultury Jaromír Talíř.

Malebné městečko Červená Řečice na Vysočině je církevní půdou obklopeno z 95 procent. Místní nečekali a řešili situaci po svém: za obecní peníze koupili pro výstavbu nových bytů pozemek od soukromníka.

"Stálo nás to přes 2,5 milionu," říká místostarosta Červené Řečice Dušan Obranec, který doufá, že zákon projde.

Podobná situace je i v obci Předklášteří, kde se potýkají s blokacemi bývalého majetku cisterciáckého kláštera Porta Coeli. I zde jsou problémy s novou výstavbou. "Lidé hledají cestu za bydlením jinde," stýská si místostarosta Oldřich Janota.

Média k věci | 4 03 2008 - 00:48

Vysílání ze soboty 1. 3. 2008 si můžete poslechnout zde. Publicistický pořad shrnující názory proti a pro připravovaný návrh zákona. (Vysílá ČT24 ještě 2. 3. 2008 v  08.05; také ČT1 dne  3. 3. 2008 v 00.25 a opět na ČT24 dne 8. 3. 2008 v 07.30) Anonce České televize zní takto:

Vyrovnání s církvemi Vláda chystá vyrovnání s cíkvemi, které by vyšlo na 267 miliard korun. Jak se na její návrh dívají mimosněmovní politické strany? Jak by řešily otázku cirkevních restitucí a financování cirkví? O tom bude další díl Politického spektra. Ve studiu diskutují předseda SNK-ED Helmut Dohnálek, místopředseda Strany pro otevřenou společnost František Nerad a náměstek ministra kultury Jaromír Talíř z KDU-ČSL.

Média k věci | 1 03 2008 - 22:25

Článek obsahuje zmínky o problematice církevního majetku. Najdete jej v plném znění zde.

Média k věci | 29 02 2008 - 13:04

V souvislosti s plánovanou restitucí církevního majetku se objevila celá řada pochybností nejen ze strany veřejnosti, ale i některých demokratických politiků. Poukazují na celkovou výši částky, kterou má vláda církvím vyplatit za nenavrácený majetek, a kterou považují za přemrštěnou. Přitom však s odhadnutou částkou majetku souhlasí. Problém tkví v nepochopení vlivu faktoru času na hodnotu peněz. Speciální komise, kde spolu jednali zástupci církví a státu, navrhla osmnáct let odkládané řešení majetkového vyrovnání. Členové komise se dohodli na navrácení určité části majetku, který komunisté před šedesáti lety ukradli, nicméně další část majetku nelze z mnoha různých důvodů navrátit. Jeho celková výše byla oceněna na 83 miliard Kč. Protože stát tak velkou sumu nemá, řešení bylo nalezeno v ročních splátkách po dobu 60 let. Výše splátky dosáhne cca 4 miliardy korun, vychází se z úročení sazbou 4,85 procenta. Není problém si pak spočítat, že nominální výše součtu vyplacených částek dosáhne přibližně 260 miliard korun. A zde je kámen úrazu pro mnohé, kteří říkají, že se jim částka zdá přehnaná. Prý by 83 miliard korun akceptovali, ale 260 už ne. Tito lidé nechápou, že se reálně jedná o tutéž částku, nicméně nominálně jinou, a to kvůli snižování kupní síly peněz. Pro ilustraci předpokládejme, že po následujících 60 let se inflace bude pohybovat průměrně ve výši tři procenta ročně. V takovém případě se za toto období zvýší cenová hladina bezmála šestkrát a kupní síla peněz se šestkrát sníží! Zjednodušeně řečeno, za stokorunu si dnes koupíme tolik výrobků a zboží, kolik za šedesát let za stovek šest. Jak se ale přišlo na sazbu 4,85 procenta? Velmi jednoduše - stát přednedávnem vydal padesátileté dluhopisy. Investoři mu za ně půjčili několik miliard korun a průměrně si účtovali úrokovou sazbu ve výši 4,85 procenta. Z toho pohledu je majetkové vyrovnání výhodnější spíše pro stát. Sumu 83 miliard najednou vrátit nemůže, protože ji prostě nemá k dispozici. Kdyby vydal šedesátileté dluhopisy v této výši, investoři by patrně státu ani nechtěli půjčit (vždyť na padesát let byli ochotni nakoupit pouze několik miliard) nebo by si naúčtovali úrokovou míru mnohem vyšší, což by vyšlo na více než oněch nominálních 260 miliard korun. Stát by si také mohl půjčit jinak. Vydával by třeba šestkrát jen desetileté dluhopisy po menších částkách. Úroková míra by se sice přiblížila těm 4,85 procenta, ale zase by vzrostly náklady na vydávání dluhopisů. Sečteno a podtrženo, navržený způsob církevních restitucí představuje férovou a pro stát nijak nevýhodnou cenu za napravení křivdy způsobené komunistickým režimem.

 

Jakub Haas, zástupce mluvčího MF ČR

Média k věci | 18 02 2008 - 23:50

V pořadech Člověk a demokracie připravil Český rozhlas 6. Stáhnout si pořad můžete z archivu zde.

Média k věci | 16 02 2008 - 22:03

300 miliard za církevní restituce stát neutratí, ale ušetří. Tak zněl hlavní argument, se kterým dnes ministr kultury Václav Jehlička (KDU-ČSL) představil vládě návrh na odškodnění církví. Ministři návrh schválili bez úprav.

Stranou diskuse naopak zůstává stanovisko pražské právnické fakulty, podle níž církve nemají na vrácení majetku nárok.

Před volbou prezidenta

Úspěch návrhu byl téměř zaručený. Jeho spoluautory jsou totiž vedle Jehličky i další ministři: za ODS Petr Gandalovič, za lidovce Miroslav Kalousek, za zelené Karel Schwarzenberg a Džamila Stehlíková. Za svou věc prohlásil církevní restituce dokonce premiér Mirek Topolánek.

Vláda odsouhlasila plán, podle kterého bude stát po šedesát let splácet částku 83 miliard korun úročenou sazbou 4,85 procenta. Ročně půjde o 4,3 miliardy korun.

Celkem přijde vyrovnání s církvemi na 270 miliard. Církevním řádům se navíc vrátí zabavená půda za 51 miliard. Stát naproti tomu definitivně získá pozemky za 83 miliard korun, které církvím patřily před rokem 1948 a jejichž využití blokoval zákon. Část z nich předá bezúplatně obcím a dosud neuspokojeným restituentům, zbytek prodá. V příštích dvaceti letech se má také postupně až k nule snižovat dosud vyplácený příspěvek na provoz církví, který letos překročil 1,3 miliardy.

Na jednání vlády nedošlo ani ke změnám v konkrétních číslech. Snížení náhrad pro církve by mohlo zpochybnit odhodlání některých lidovců zvolit v únoru prezidentem Václava Klause.

Cena za čistý stůl

K výsledku, že stát vyrovnáním s církvemi vlastně vydělá, dospěl ministr Jehlička speciální úvahou. Spočítal, kolik by církve stály v příštích šedesáti letech, kdyby restituce neproběhly.

Vyšel z toho, že od roku 1990 se zdvojnásobil počet duchovních ve všech registrovaných církvích. Stát je podle zákona z roku 1949 povinen hradit jejich mzdy. Tento nárok se jen za posledních deset let zečtyřnásobil.

Pokud by stát od restitucí odstoupil a počet duchovních rostl stejně rychle, náklady státu na platy duchovních se zvýší z letošních 1,3 miliardy na 28,7 miliardy v roce 2068.

Při součtu za celých šedesát let by stát za mzdy duchovních utratil 565 miliardy, tedy o 295 miliardy víc, než zaplatí za vyrovnání.

Z opatrnější úvahy, která počítá s tím, že duchovních bude přibývat jen polovičním tempem, vychází výdaje státu na jejich platy do roku 2068 na 433 miliard. Pokud se ještě vezme v úvahu půda vrácená řádům, stát ušetří pouze 112 miliard.

V obou případech by se však stát zbavil závazku církve platit a také by napravil křivdy, kterých se v komunistickém období na církvích dopustil.

ČSSD: můžeme jednat

Celková částka, kterou stát vyplatí, se navíc může snížit. Proti vysokým náhradám se už ozvali tři vlivní poslanci ODS (Miroslava Němcová, Jiří Papež, Vlastimil Tlustý). Restituční zákon tak může s jistotou sněmovnou projít, jen když ho schválí někteří sociální demokraté.

Ti zatím nevyloučili, že dodají potřebné hlasy, také oni však budou požadovat revizi některých čísel.

Někdejší náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová například doporučuje, aby se snížil úrok z navržených 4,85 procenta, případně zkrátilo dvacetileté období, kdy ještě bude stát církvím platit příspěvek na provoz.Ministr Jehlička zatím vylučuje, že ustoupí v jediné položce, premiér Topolánek je však připraven jednat.

Karlova univerzita proti

Pokud nedojde k širší dohodě, může opozice ve sněmovně i uvnitř vládní ODS zpochybnit celé restituce. K dispozici mají expertizu, kterou před deseti lety vypracovali právníci Karlovy univerzity.

Z ní vyplývá, že přinejmenším od roku 1781 neměla církev žádný soukromý majetek. Podle rakouských zákonů jí pozemky a budovy pouze zapůjčil stát, aby ho využila pro veřejně prospěšné činnosti, především bohoslužby, vzdělávání a charitu.

Tyto zákony se podle pražských expertů nezměnily až do roku 1990, kdy byly církve uznány za soukromé společnosti. Vracet jim v této situaci majetek už nedává z pohledu státu žádný smysl. Zároveň se totiž církvím nevrátí povinnosti, k jejichž plnění by mohly majetek využít.

"Toto stanovisko je plně aktuální a na jeho obsahu nelze nic měnit," říká jeden z právníků Karlovy univerzity Jan Kudrna.

Jak to chtěl císař

Expertizu odmítá ministr Jehlička a dosud i reprezentace ČSSD. "Církve a náboženské společnosti byly oprávněny jako každý jiný vlastník svůj majetek držet, užívat a dále převádět. To platilo už od prvního občanského zákoníku na našem území, tedy od roku 1811," říká za církevní komisi ČSSD Kateřina Kalistová.

Podle tohoto právního názoru byl považován církevní majetek za veřejný pouze v tom smyslu, že požíval zvláštní ochrany státu. Komunisté ho také jako soukromý vyvlastňovali.

Kalistová upozorňuje, že vyrovnání s církvemi může zabránit hrozícím žalobám u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Náboženské společnosti se na soud mohou obrátit podobně jako majitelé domů.

Kudrna takové riziko vylučuje. Štrasburský tribunál se totiž zabývá pouze stížnostmi, které se týkají období, kdy v členské zemi fungovala Úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Česko k ní však přistoupilo až v roce 1991, tedy desítky let po zabavení církevního majetku.

Podle Kalistové ovšem stát v roce 1991 přislíbil, že majetek církvím předá. Jejich zástupci proto mohou před soudem vyžadovat plnění slibů.

"Otázku, jak by dopadly případné žaloby církví a náboženských společností ve Štrasburku, může zodpovědět pouze soud," míní Kalistová.

 

Média k věci | 5 02 2008 - 22:59