Cirkevnimajetek.cz


English English



Příběhy

Křešice, městská část děčína dostane novou školu ve stylu tradičního jezuitského projektu škol Nativity. Jde o projekt podporující nadané žáky ze sociálně znevýhodněných rodin. Přijaty budou i děti z cizojazyčných menšin nebo děti z neúplných rodin. Nativity je druhým stupněm, výběr tedy probíhá v pátých třídách.

Jezuité mají smělé plány a dobré zkušenosti. To v našich podmínkách však nic neznamená. S Petrem Gandalovičem by se bývali domluvili, ale s jeho následovníky v Ústí nad Labem už ne. takže pokračovali v Děčíně. Magistrát Děčína jim dal k dispozici budovu za dobrou cenu  2,2 miliónu korun. Staví se z darů a za evropských zdrojů.

Je to další příklad toho, že peníze z plánovaného narovnání nejdou na zbytečnosti a nebudou ani jednoduše projedeny.

 

O projektu píše Mladá fronta Dnes 22. 7. 2008 v Severočeské mutaci. Redaktorka Klára Čepilová.

Příběhy | 26 07 2008 - 18:08

V médiích se objevuje stále častěji to, co se dá poměrně lehko dohledat, pokud člověk chce vidět nezaujatým pohledem. Že totiž církve investovaly možná už stovky miliónů do svého majetku poté, co nasbíraly peníze v darech, získaly z dotačních titulů ze zámoří a od krajanů po celém světě, vyzískaly prací a hospodařením s majetkem, který spravují. Církevní majetek není na škodu občanům této republiky , jsou v něm milióny nasbírané lidmi a darované přáteli ze zahraničí. Kostely a sborové domy slouží všem bez rozdílu vyznání i občanům bez vyznání

ČTK si udělala anketu o stavbách v jednotlivých církvích. Nutno říci, že velmi zběžnou, ale výrazně svědčící o tom, že církve a náboženské společnosti hospodařit umí.  Přečtěte si ji zde.

Příběhy | 21 07 2008 - 22:27

Petra Špitálská si v Mělnickém deníku (3. 7. 2008) postěžovala otevřeně, že až do schválení sporného zákona o církevních restitucích musí nemovitost zůstat prázdná. Přitom dělá ve středu města ostudu.  

Veltrusy/Bývalý klášter ve Veltrusích, který se město snaží už dva roky získat, zůstává stále prázdný. Čeká na schválení sporného zákona o církevních restitucích. A chátrá. "Ani my ani ministerstvo vnitra to nemůžeme do té doby řešit," potvrdil včera veltruský místostarosta Tomáš Čapek. Zákon o církevních restitucích, který je příčinou politických sporů, měl být původně sněmovnou schválen před letošním létem. Verdikt však nepadne ani v následujících měsících. Komise, která má zkoumat už hotový zákon navrhující vyrovnání státu a církví, má totiž na svou práci čas až do konce roku. Bývalého kláštera ve Veltrusích, který sloužil jako školicí středisko policistů, se chtělo ministerstvo vnitra před dvěma lety zbavit. Radnice, která se o nemovitost ucházela, měla naději, že ji výhodně získá. Pak byl ale nalezen dokument ze začátku dvacátého století, podle kterého je majitelem bývalého kláštera církevní řád. Ten měl podle pamětníků před lety nemovitost převést na město, nenašel se ale žádný záznam, který by to prokázal. "Prý šlo tehdy o ústní dohodu," poznamenal Čapek. Místní zastupitelé se před časem shodli, že by v bývalém klášteře mohl být penzion pro seniory. Záměr ale museli nechat spát. Bývalý klášter, který před šesti lety zasáhla ničivá povodeň, tak zatím marně čeká na rekonstrukci. Čím déle to potrvá, tím budou opravy nákladnější.

Příběhy | 3 07 2008 - 22:27

Poslanec Schwippel dal Právu rozhovor, ve kterém překvapivě vystřídal motor svého odporu k zákonu o vyrovnání (mylně jmenovaném restitučním) a namísto pohonu špatného výpočtu jede tažen motorem nesprávného počtu a výměry církevního majetku. Článek má na svých stránkách zde.  Užívá při tom knihy Mojmíra Kalného, jejíž čísla na semináři v Poslanecké sněmovně autor knihy, Mojmír Kalný, vysvětlil. Šlo o okamžitý odhad postkomunistického ministerstva, který nejméně desetiletou prací dohledávání jednotlivých příběhů o majetku narostl v prokazatelně správné jiné číslo. Autor knihy tedy poslance důrazně požádal: "Nepoužívejte má nepřesná čísla!" Nicméně všichni víme, že když je blud vypuštěn, již málokdo je schopen jej stáhnout z etéru.

 

Citace z argumentace, která by neměla být používána: 

Vláda ve svém doplňku, který na jejich žádost nedávno poskytla Sněmovně, uvádí, že k 25. únoru 1948 vlastnily církve a náboženské společnosti 181 326 hektarů lesní půdy a 72 202 hektarů zemědělské půdy. Dohromady tedy církvím podle vlády minulý režim sebral 254 tisíc hektarů půdy. Ty nyní vláda chce církvím z jedné třetiny vydat a zbytek finančně nahradit. A trvá na tom i přes protesty rebelů. Podle nich církve v té době držely jen 170 tisíc hektarů. Vládní komise, která čísla pro návrh zákona vypracovala, odkazuje mj. na publikaci Katolická církev a pozemková reforma, kterou vydal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR v roce 1996. Věc má však háček. Zmíněná kniha hovoří o jiných číslech. Ta jsou dílem samotného pražského arcibiskupství, takže nejsou státem nijak zmanipulovaná. Podle přehledu církevního pozemkového majetku, který zpracovalo 26. února 1948 pražské arcibiskupství, církev měla o desítky tisíc hektarů půdy méně. Po prvorepublikové pozemkové reformě zůstalo církvím pouze 20 tisíc zemědělské, 140 tisíc lesní a 10 tisíc hektarů drobné zemědělské a lesní půdy patřící k farám a kostelům. Suma sumárum k datu 25. února, což je restituční hranice, za kterou se nesmí jít, církve a náboženské společnosti měly pouze 170 tisíc hektarů.

Publikováno v Právu dne 10. června 2008, kráceno

Příběhy | 13 06 2008 - 12:38

Pravoslavná církev projevila svou národní identitu v roce 1942, kdy poskytla azyl parašutistům, biskup Gorazd ( svatý novomučedník, obnovitel cyrilometodějské tradice u nás, vysvěcen Srbským patriarchátem) a další byli popraveni, všichni ostatní kněží deportování do říše do koncentračních táborů nebo na nucené práce. Veškerý majetek církve byl zabaven v roce 1942, dokumentace k majetku byla zničena - a proto pravoslavní nemohou uplatnit oprávněné restituční nároky - a smutnou skutečností je, že do dnešního dne nemají v Praze žádný vlastní chrám (i ten co postavila ruská emigrace spolu s tehdejším předsedou vlády K. Kramářem je ve vlastnictví Olšanských hřbitovů, katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděj patří ČVUT atd.) a žel již 18 let po sametové revoluci stále marně žádají o pozemek na stavbu chrámu. Převod objektů na Praze 8 (bývalých kasáren, kde má vzniknout i hospic pro vojenské veterány) zablokoval ministr financí, prodej pozemků na Praze 10 je sice již řadu let přislíben, leč není stále schválen zastupitelstvem. Pravoslavní tedy připomínají, že ani po 160 letech nemají v Praze vlastní chrám. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je multikulturní a multinárodní a počet věřících roste nejrychleji ze všech církví v ČR, mimo jiné i proto, že imigranti přicházející ze Srbska, Bulharska, Rumunska, zemí bývalého Sovětského svazu jsou pravoslavní.

 

Ondřej Chrást v materiálu k 160. výročí Slovanského sjezdu v Praze,  7. 6. 2008

Příběhy | 7 06 2008 - 12:57

Od roku 1951 nastalo postupné zatýkání některých sester Apoštolátu sv. Františka. První byla v roce 1951 zatčena a odsouzena rozsudkem Státního soudu v Brně pro trestný čin velezrady, podle tehdejšího zák. 86/52 Sb., k trestu odnětí svobody na dobu 12ti let sestra Jeronýma Pražáková, která působila ve františkánské koleji sv. Antonína v Kroměříži. Ve vězení si odpykala 8 let a 8 měsíců a byla v roce 1960 propouštěna na amnestii.

V roce 1956 byla zatčena a odsouzena Krajským soudem v Hradci Králové s. Justina Jeřábková také pro velezradu k trestu odnětí svobody v době trvání 4 let. Působila v Náchodě, učila náboženství, vedla kroužky mládeže a měla katecheze dospělých. Celý trest si odpykala v těžkých věznicích v Trnovci a Želiezovcích při namáhavé práci.

V květnu v roce 1958 byly v Českých Budějovicích zatčeny a odsouzeny Krajským soudem pro podvracení republiky dvě sestry – Damiána Světlíková a Beata Lobkowiczová k nepodmínečnému trestu odnětí svobody v době trvání 2 a ½ roků. Obě trest odpykaly.

V září téhož roku následoval hromadný proces s představenou Apoštolátu a členkami rady Apoštolátu. Bylo zatčeno 6 sester a odsouzeno Krajským soudem v Praze pro trestný čin spolupachatelství k rozvrácení republiky k nepodmínečnému trestu odnětí svobody v době trvání od 1 roku až do 5ti let. Všechny sestry odpykaly trest po dobu jednoho roku a deseti měsíců a byly na amnestii 9.5.1960 propuštěny na svobodu. Mezi odsouzenými byla sestra Václava Vlčková, která byla lékařkou a ve věznici byla nucena vykonávat rentgenologická vyšetření bez ochranných pomůcek. Za nějakou dobu po propuštění onemocněla rakovinou a zemřela.

Sestry se chovaly statečně, vše přijímaly z rukou Božích jako oběť. Snažily se působit dobrým, lidským vztahem ke všem. Některé z nich vykonávaly ve věznici těžkou a namáhavou práci. V práci se osvědčily a dávaly dobrý příklad. Pobyt ve věznicích přece jen působil na psychický i fyzický stav sester. Jedna sestra se po návratu z vězení nemohla zbavit pocitu sledování a strachu z výslechů.

Po návratu z vězení se sestry též nesměly vrátit ke svému povolání jako zdravotní sestry. Pracovaly manuálně v továrnách a na různých pracovištích. Státní bezpečnost je nepřestala sledovat i po návratu z vězení. Ostatní sestry, které zůstaly na svobodě, byly často vyslýchány a rovněž sledovány. Všechny žily ve stálé připravenosti k oběti oddaně do vůle Boží.

Ze sester, které prožily těžkou dobu věznění, žijí jen čtyři ve věku od 82 do 88 roků. Ostatní sestry, které byly vězněné, jsou již na věčnosti.

Zpracovala sestra Jana Budilová (Sestry Apoštolátu sv. Františka)

 

 

Příběhy | 5 06 2008 - 09:24

Židé žili podle tradice v Úštěku již roku 1327, ale jejich komunita nabyla reálnějších obrysů až ve 16. stoeltí. Tehdy vznikla malá židovská enkláva o jedné uličce a osmi domech - počet domů a povolených rodin byl pevně stanoven a zůstal beze změn až do poloviny 19. století. Historie modliteben v Úštěku začala po třicetileté válce. Do té doby konali veřejné bohoslužby v některém ze svých domů. Později si vystavěli dřevěnou synagogu, která lehla popelem při velkém požáru města v roce 1773. V roce 1794 si postavili novu synagogu, v klasicistním slohu.  Byla založena na vysoké podezdívce z pískovcových kvádrů těsně na okraji skalního ostrohu a je tak z dálky velmi dobře viditelná. Sklepní prostory byly využity židovskou školou, vstup do synagogy vedl od města ze Židovské uličky, kde bylo také vnější dřevěné schodiště na ženskou galerii.

V roce 1851 byla modernizována pole plánu Wenzla Jahna, místného stavitele. Přistavěla se předsíň, rozšířila se ženská galerie a modlitební sál byl vymalován maurskými motivy a opatřen novými lavicemi. K synagoze byl vydlážděn široký přístup a zřízeno schodiště k mužskému a ženskému vstupu do předsíně. K bohoslužbám byla využívána do roku 1938, během druhé světové války bylo vnitřní vybavení zničeno a po válce zůstala synagoga zavřená a opuštěná. Hrozila ji dokonce demolice. Naštěstí k ní nedošlo a po rekonstrukci v roce 1993, která úštěckou synagogu uvedla do původní podoby je využívána jako regionální židovské muzeum.

Fotografie najdete v Galerii zde.

Příběhy | 14 04 2008 - 21:47

4. 4. 2008  Moravskoslezská mutace MfDnes, Ivana Lesková: O zámky se hlásí i obec Brantice a také řád Maltézských rytířů

Brantice - Podobný osud jako zámek ve Slezských Rudolticích mají dva další historické objekty na Osoblažsku: zámky v Branticích a Dívčím Hradu. Také o jejich budoucnost se nyní vede "papírová válka."

Bývalá sídla bohaté šlechty či rytířů zabavil v padesátých letech minulého století stát. V době krize, například skutečné války, měly budovy sloužit jako nemocnice či sklady léků a zdravotnického materiálu.

Ministerstvo zdravotnictví však zámky na Osoblažsku už léta nijak nevyužívá a opuštěné budovy pomalu chátrají. Obce, na jejichž území stojí, je chtěly od státu získat do svého vlastnictví bezúplatným převodem. Představitelé Slezských Rudoltic a Brantic žili až do konce loňského roku v přesvědčení, že převodu už téměř nic nebrání. Pak přišel šok.

"Léta jsme jednali o bezúplatném převodu se zástupci organizace Zdravotnické zabezpečení krizových stavů, která patří ministerstvu zdravotnictví. Loni jsme v zastupitelstvu schválili už druhý návrh darovací smlouvy, který nám poslali," vzpomíná starostka Slezských Rudoltic Martina Jalamasová.

Koncem letošního ledna ale starostové čirou náhodou zjistili, že ministerstvo zdravotnictví zámky prodalo společně s dalšími objekty ve výběrovém řízení, které vyhrála kyperská developerská firma Terabet. "Nikdo nám nic neřekl. Byla to rána pod pás, se kterou jsme se nechtěli smířit," líčí Jalamasová, která se spolu s dalšími starosty pustila do boje proti prodeji zámků.

Ačkoli ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) byl zpočátku neústupný, pod tlakem kritiky starostů, médií i opozice nakonec udělal vstřícný krok: nabídl obcím zámky k odprodeji. Netajil ale pochybnosti o tom, že obce mají dost peněz. "Pokud obce zámky koupí za stanovenou cenu, dostanou je. Pokud ne, prodáme je vítězi výběrového řízení," řekl jeho mluvčí Tomáš Cikrt.

 

Starosta Brantic: I my brzy dokážeme, že zámek je náš Jenže aktivity starostů, kteří chtějí stůj co stůj získat zámky zdarma, přinesly neočekávané výsledky.

Starostka Slezských Rudoltic objevila v archivech dokumenty, podle kterých zámek patřil od června 1949 obci. Tento týden jejich ověřené kopie dostali do rukou právníci ministerstva zdravotnictví.

"Samozřejmě, že se s nimi budou muset teprve důkladně seznámit. Ale na první pohled jde podle jejich názoru o hodnověrné dokumenty, které mají velkou právní sílu. Je proto možné, že zámek obci vydáme podle zákona 172 z roku 1991," říká Cikrt s tím, že jde o zákon, který upravuje přechod některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí.

Stejného cíle chce dosáhnout také starosta Brantic Vlastimil Machů. "Našli jsme stejné doklady jako Rudoltice. Podle nich nám zámek patřil v letech 1948 a 1949. Bohužel máme nesrovnalosti v číslech parcel, takže teď vše dáváme dohromady s katastrem nemovitostí," líčí Machů. "Počítám ale, že do dvou týdnů budeme hotovi a také vzneseme nárok na vydání zámku," dodal.

Obec Dívčí Hrad, která se o zámek také uchází, je v jiné situaci. "Zámek nám bohužel nepatřil, ale rádi bychom ho od státu získali. Nejlépe za symbolickou jednu korunu, abychom ho mohli bez omezení využít pro rozvoj turistiky a obce," říká starostka Božena Mruzíková.

Ministerstvo však momentálně nemůže zámek darovat ani prodat. Proti prodeji totiž protestoval Suverénní řád Maltézských rytířů, kterému zámek patřil 250 let. "Nechápeme, jak mohlo ministerstvo zámek prodávat, když tomu brání blokační paragraf v zákonu o půdě z roku 1992, který říká, že s původním majetkem církve nesmí být nakládáno do doby, než vyjde zákon o restituci církevního majetku. A ten zatím parlament neschválil," říká náměstek velkopřevora Suverénního řádu Maltézských rytířů František Houška.

Příběhy | 7 04 2008 - 21:39

PRÁVO 3. 4. 2008 (ada, nig)

PRAHA - Německý řád, který je pokračovatelem Řádu německých rytířů, se ostře ohradil proti znění zákona o vracení majetku církvím, který včera schválila vláda.

Řád, který tvrdí, že jeho existence trvá již osm set let, podle zákona nemá nárok na vrácení majetku, mezi kterým jsou i hrady Bouzov a Sovinec, zámek Bruntál či lázně Karlova Studánka.

Podle zástupců řádu původní návrh s vracením majetku počítal, avšak prý zásahem úředníka řád z restitucí vypadl. Ministr Václav Jehlička (KDU-ČSL) trvá na tom, že rozhodujícím datem pro navracení majetku je lhůta 25. únor 1948-1. ledna 1990.

"To je nepřekročitelná podmínka," řekla Právu i Pavla Bendová, ředitelka církevního odboru ministerstva kultury, který zákon chystala. Řád o svůj majetek přišel již v říjnu 1939. Zabavili mu ho nacisté a řád rozpustili.

Přesto jeho představitelé se tehdy zabaveného majetku nechtějí vzdát a obrátili se dopisem na některé ministry. Zastání chtějí žádat také u rakouského kancléře. O svůj majetek se řád v ČR již léta neúspěšně soudí. V roce 1948 tehdejší Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí, jimiž se majetek řádu převáděl do rukou státu, jako nezákonná a neodůvodněná. Verdikt však nebyl kvůli nástupu komunistů nikdy řádu ani úřadům doručen.

"My se stále cítíme vlastníky svého majetku, a proto, pokud nám bude dán legislativní prostor, o něj budeme usilovat," řekl nedávno Právu sekretář řádu Robert Rác.

 

TV NOVA 2. 4. 2008, Televizní noviny

Autor: Michal Sochor
Moderátor: Markéta Fialová, Karel Voříšek

 

Moderátor

Ještě ani nestačil zaschnout inkoust na dnes vládou schváleném vrácení části majetku církvím a už tu možná máme skandál mezinárodních parametrů. Německý řád, církevní společenství staré více než 800 let, tvrdí, že tato podoba zákona mu majetky nevrátí. A pokud jednání selžou, jsou připraveni soudit se u Mezinárodního soudu ve Štrasburku.

Autor

Hrad Bouzov, Sovinec, zámek Bruntál, Lázně Karlova Studánka, Skiareál Ovčárna. To vše a mnohem víc kdysi patřilo Německému řádu a řád to chce vrátit.

Metoděj Radomír Hofman, farář, Německý řád:

Jsme počítali s tím, že církev bude brána v restitucích jako celek.

Autor

Jenže není. Zákon, který dnes schválila vláda, s vrácením majetku řádu nepočítá. Přitom ustanovení ve věcném záměru zákona spravedlnost řádu zaručovalo.

Václav Zeman, právník Německého řádu:

Zásahem ministerského úředníka či ministerských úředníků došlo k vypuštění těchto ustanovení.

Václav Jehlička (KDU-ČSL), ministr kultury:

U nás je rozhodující restituční hranice, to je 25. únor 1948. Jak je to s řádem německých rytířů, na to vám teď neodpovím.

Autor

Podle zákona Německý řád nemá na majetek nárok. Nezabavil mu ho totiž po únoru 48 stát, ale už v roce 39 Hitler. Po porážce nacistů přechází majetek na stát a řád se s ním soudí. Teď čekal, že vláda křivdu napraví. Vše prý už bylo přes církevní komisi s ministerstvem dohodnuto.

Abt Dr. Bruno Platter OT, 65. Velmistr Německého řádu:

Je to pro mě překvapení a nejspíš to musí být nedorozumění, které bude vyřešeno.

Václav Jehlička (KDU-ČSL), ministr kultury:

My nebudeme chodit za řády, ale řády musí chodit za státem.

Metoděj Radomír Hofman, farář, Německý řád:

Do současné situace jsme měli pouze informaci, že se s námi počítá.

Autor

Velmistr řádu oslovil dnes otevřeným dopisem některé členy české vlády. Na problém upozornil také rakouského premiéra a Evropský parlament.

Abt Dr. Bruno Platter OT, 65. Velmistr Německého řádu:

Nechápu, proč se to stalo. Už v minulosti jsme v Čechách malou část majetku restituovali.

Autor

Zabavený majetek Německému řádu vrátili už v Rakousku, Slovinsku a Itálii. Představení Německého řádu věří, že došlo jen k nedopatření a až si premiér tento dopis přečte, vláda křivdu napraví.

 

 

Příběhy | 3 04 2008 - 22:46

Dlouholetý spor Německého řádu se státem o hrady Bouzov, Sovinec, zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a další majetek na severní Moravě nevyřeší ani chystané církevní restituce.

 

Ve svém zpravodajství vydalo PRÁVO krátkou zprávu. O minulosti řádu Německých rytířů najdete více skutečností zde.

 

Text článku:

Dlouholetý spor Německého řádu se státem o hrady Bouzov, Sovinec, zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a další majetek na severní Moravě nevyřeší ani chystané církevní restituce.

Připravovaný zákon počítá sice s tím, že všechny zaregistrované řády a kongregace římskokatolické církve budou moci požádat o vydání majetku, který je nyní ve vlastnictví státu. Budou ale muset doložit, že nemovitosti vlastnily v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.

"To je nepřekročitelná podmínka," řekla Právu Pavla Bendová, ředitelka církevního odboru ministerstva kultury, který zákon připravuje.

To je i kamenem úrazu Řádu německých rytířů, jehož pokračovatelem je Německý řád. Ten přišel o majetky už před druhou světovou válkou, kdy mu jej zabavili nacisté a řád rozpustili. Po válce majetek zabral čs. stát. Řád se ale začal o majetek soudit.

V roce 1948 tehdejší Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí, jimiž se majetek řádu převáděl do rukou státu, jako nezákonná a neodůvodněná. Verdikt však nebyl kvůli nástupu komunistů nikdy řádu ani úřadům doručen.

Řád se nevzdává

O majetek na severní Moravě se němečtí rytíři začali soudit znovu v 90. letech. Zatím bezúspěšně, ale lze očekávat, že spory se potáhnou, i pokud projdou církevní restituce vládou, parlamentem i rukou prezidenta.

"Bude na řádech a kongregacích, zda vlastnictví dokážou výpisem z pozemkové knihy nebo jiným způsobem.

Je možné, že se státem se nedohodnou.

V případě zemědělských pozemků by nastoupil pozemkový úřad nebo by bylo možno jít k soudu," řekl Právu Jakub Kříž z církevního odboru ministerstva kultury.

A jak reaguje Německý řád? "My se stále cítíme vlastníky svého majetku, a proto, pokud nám bude dán legislativní prostor, o něj budeme usilovat," řekl včera Právu sekretář řádu Robert Rác. Zda se jejich šance církevními restitucemi zvýší, nechtěl hodnotit.

K evropskému soudu se řád podle Ráce obracet zatím nehodlá, dokud nevyčerpají všechny možnosti v Česku. Okresní soudy v Olomouci, Opavě a Bruntále nyní řeší jejich odvolání. Zatím soudy rozhodly vždy v neprospěch řádu.

Například Okresní soud v Olomouci v roce 2006 odmítl vydat hrad Bouzov, protože Německý řád - Česká provincie Řádu bratří a sester německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, jak se řád nezkráceně jmenuje, není právním nástupcem Řádu německých rytířů.

Ten podle olomoucké soudkyně Hany Šimkové zanikl v 50. letech. Zástupci řádu ale tento výklad odmítají.

O církevních restitucích by měla příští týden rozhodovat vláda. Návrh zákona počítá s tím, že církvím se místo dvou třetin nevráceného majetku vyplatí 83 miliard, což v 60letém splátkovém kalendáři znamená s úroky 270 miliard korun.

Zbývající třetina majetku bude fyzicky vrácena katolickým řádům a kongregacím. Pokud zákon projde v parlamentu, budou mít řeholníci rok na to, aby se o majetek přihlásili.

Zákon však kritizují sociální demokraté a komunisté. Výhrady mají i někteří poslanci ODS.

 

 

 

Příběhy | 29 03 2008 - 23:00

Nicméně tento spor v mnohém ilustruje problémy, které provázejí záležitosti majetku církví a náboženských společností. Prapodivné převody a opomenuté zápisy či přehorlivé definice odporující právu. Tak to platí i o katedrále Svatého Víta a Vojtěcha.

Arcibiskup a primas český Miloslav kardinál Vlk: "Jednalo se o další špatné rozhodnutí našeho soudu. Katedrála byla v padesátých letech přepsána na stát z rozhodnutí vedoucího stavebního odboru tehdejšího Národního výboru hlavního města Prahy. Nebyl to tedy řádný právní akt ani podle tehdejšího komunistického práva. Svatovítská katedrála nikdy nebyla právoplatně převedena do vlastnictví státu a patří Metropolitní kapitule," říká pražský arcibiskup.

 

Celé znění stanovicka Římskokatolické církve najdete zde.

Příběhy | 16 03 2008 - 20:14

Zveme vás na stránky Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války.  Centrum je součástí vědecké základny Akademie věd České republiky a působí při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Stránky, na které nás upozornil tajemník Federace židovských náboženských obcí v ČR, JUDr. Tomáš Kraus, najdete zde.

Příběhy | 7 03 2008 - 00:28

Stát ale žalobu církve zatím zamítl. Zdevastovaný zámek ke všemu ještě poničila i vichřice Emma.

Nevyjasněné majetkové poměry přivedly v minulých letech pohledný zámek Javorná na karlovarském Bochovsku na práh úplné devastace. Teď o něj hoří bitva u soudu mezi církví a státem. A nevyhnula se mu ani vichřice Emma.

Z poloviny zámek včetně nádvoří v současné době patří státu. Druhou polovinu s přilehlým kostelem vlastní římskokatolická církev - Kolegiátní kapitula ve Staré Boleslavi. Zámek Javorná z let 1729-1730, spojený s kostelem sv. Jana Nepomuckého, má dvě barokní křídla s rohovou novodobou věží. Během posledních let zchátral a byl vyrabován natolik, že jeho oprava dnes přijde na desítky miliónů korun.

Jak to vlastně je? Na základě potvrzené trhové smlouvy z roku 1929 si zakoupila celý zámek Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Tento majetek byl ale římskokatolické církvi v roce 1948 zabrán. Poté zámek sloužil jako provozní budovy státních lesů, vojenská ubytovna a naposledy jej užívalo karlovarské Divadlo Vítězslava Nezvala. Na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových přešlo právo hospodaření v roce 2003.

"K uplatnění našeho restitučního nároku z roku 1968 v plné výši nedošlo. V roce 1990, kdy zámek opustilo divadlo a došlo pak k jeho zbytečné devastaci, nám však celý majetek vrácen nebyl. Přitom jde o jeden stavební a funkční celek. Je to absurdní. Na polovině státu nám patří sklep, stát zase v naší polovině má společný vstup a schodiště O svůj majetek se proto se státem soudíme," konstatoval pro Právo Vladimír Kelnar z Kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi, která je činná už od roku 1052.

"Rádi bychom zámek opravili pro turistické či ubytovací využití, možností je i domov důchodců. Ale nemůžeme si přece jeho polovinu kupovat znovu, když už ji podle dávno platné smlouvy z roku 1929 vlastníme," dodal Vladimír Kelnar.

"Začátkem roku 2007 měl náš úřad na základě vyhlášeného výběrového řízení zájemce o koupi předmětných nemovitostí. V polovině března 2007 však muselo být výběrové řízení zrušeno vzhledem k tomu, že byla ve věci určení vlastnictví k předmětným objektům podána u Okresního soudu v Karlových Varech žaloba ze strany Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Soud rozhodl v srpnu 2007 rozsudkem, ve kterém tuto žalobu zamítl, a určil, že i nadále je vlastníkem stát. Rozsudek však není v právní moci, protože proti němu podal žalobce odvolání a odvolací soud doposud nerozhodl. Pokud bude rozhodnuto soudem ve prospěch státu, bude se dále pokračovat v prodeji," uvedl ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Plzni Karel Hála.

Zámek Javorná, jak vidět, provázejí nesrovnalosti. Soudy se drží formální stránky věci. Každá strana si vede své a církev se o svou pravdu soudí. Zámek z toho ale paradoxně má přece jenom užitek.

Úřad v Plzni spolu s karlovarským magistrátem alespoň zčásti provedl nezbytné zabezpečovací a udržovací práce. Džungle z křovisek a náletových stromů, která ještě donedávna zámek obklopovala, byla jakžtakž vymýcena. Nezmizela ale, jak se zdá, v paragrafech. A na zámku si zub času dál nerušeně hlodá.

Příběhy | 5 03 2008 - 12:17

Cisterciáci z Vyššího Brodu patřili před válkou k nejzámožnějším řádům. Kvůli jejich výraznému protinacistickému postoji jim však byl celý majetek zabrán a klášter byl zrušen a v pozemkových knihách je jako poslední vlastník klášterního majetku tedy zapsáno právě hitlerovské Německo. Jiné dokumenty zase uvádí, že cisterciákům byly pozemky odebrány na základě Benešových dekretů. Jak lze nárok řádu na restituci dokázat?

---

Vyšebrodští cisterciáci nemohou z pozemkových knih dokázat vlastnictví majetku k 25. únoru 1948. V pozemkových knihách je jako poslední zaznamenán převod kláštera a pozemků na nacisty. Zpětné získání majetku tedy pro ně bude obtížné.

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Vládní návrh zákona o církevních restitucích, který bude schvalovat Poslanecká sněmovna, naráží na první právní problémy. Některé se týkají i ožehavého tématu Benešových dekretů.

Příkladem může být cisterciácký řád ve Vyšším Brodě, který před válkou patřil se čtyřmi tisíci hektary lesa, pivovarem a množstvím polností k nejbohatším řádům u nás. Jenže: přestože cisterciáci prosluli jako tvrdí odpůrci nacismu známí mimo jiné tím, že v roce 1938 nevpustili do kláštera Adolfa Hitlera, v pozemkových knihách je jako poslední vlastník klášterního majetku zapsáno právě hitlerovské Německo. A to i přesto, že na majetek řádu se měly ještě navíc po válce vztahovat Benešovy dekrety. Řád cisterciáků by tak neměl mít na vrácení svého majetku nárok. S jedinou výjimkou - již v roce 1991 jim stát vrátil jen samotnou klášterní budovu. Osud ostatních nemovitostí je ve hvězdách.

„Nechci tomu věřit,“ říká převor Justýn „Vyšebrodští cisterciáci lesy nevlastnili v rozhodném období, tedy 25. února 1948. Byly jim totiž zabrány už o tři roky dříve na základě Benešových dekretů,“ řekla LN Andrea Kroupová z tiskového odboru Lesů ČR. Dodala, že vychází z informací, které Lesům poskytlo ministerstvo zemědělství na základě údajů poskytnutých ministerstvem kultury. „Z pohledu navrhovaného zákona se tedy na vyšebrodské cisterciáky naturální restituce nemůže vztahovat,“ dodala Kroupová.

Zástupce řádu však „ministerské“ informace nemile překvapily. „To není možné. Nechci tomu věřit,“ divil se převor Justýn, současný představený vyšebrodského kláštera. Cisterciákům se sice podle něj v dobách komunismu ztratil archiv, žádný doklad o tom, že by jim byl matek zabrán na základě Benešových dekretů, však řeholníci údajně nikdy neviděli, a to ani u soudu. Na svém majetku přitom hospodařili až do roku 1950, kdy byl klášter komunisty zrušen. „Kdyby se nás týkaly dekrety, těžko bychom mohli po roce 1945 se svým majetkem volně nakládat,“ prohlásil Justýn.

Právník řádu Tomáš Holas však určité možné vysvětlení nachází. „Po válce opravdu existovaly pokusy ze strany tehdejšího ministra zemědělství Julia Ďuriše, aby byl cisterciákům majetek odebrán na základě Benešových dekretů. Jenže správní soud tento pokus odmítl, o čemž máme doklady,“ řekl LN Holas.

Dekrety postihují zrádce a kolaboranty a jen těžko se podle Holase mohou týkat kláštera s výrazně antinacistickým postojem.

Když v roce 1937 vrcholily v Sudetech protičeské nálady, tehdejší opat kláštera Tecellin Jaksch přivítal v klášteře prezidenta Edvarda Beneše a přijal od něj prezidentskou standartu. O rok později prokázali řeholníci ještě mnohem větší odvahu. Zatímco tisíce německých obyvatel vítaly po zabrání Sudet Adolfa Hitlera jako osvoboditele, opat Jaksch Hitlerovi odmítl otevřít klášterní bránu. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Klášter byl v roce 1941 zrušen, zabrán Hitlerem.

Jak je tedy možné, že ministerstvo kultury eviduje ve svých záznamech zabrání cisterciáckého majetku na základě Benešových dekretů? Právník Holas to zdůvodňuje špatným fungováním úřadů v předvečer komunistického puče. „Sice máme rozhodnutí soudu, který zamítl platnost Benešových dekretů na majetek řádu, majetkové pohyby po válce však nikdo nezapsal do pozemkových knih,“ tvrdí Holas. Jako poslední majitel kláštera a jeho nemovitostí v pozemkových knihách tak paradoxně figuruje „Adolf Hitler“.

Talíř: Stát by na cisterciáky neměl zapomenout Vládní návrh zákona o církevních restitucích však hovoří jasnou řečí. Majetek může být vrácen pouze těm klášterům, které prokážou jeho vlastnictví k 25. únoru 1948. Jinak by totiž byla prolomena dosud nezpochybnitelná hranice pro restituce, což by mohlo zřejmě znamenalo i mnoho dalších právních problémů a soudů.

Stát podle náměstka ministra kultury Jaromíra Talíře stojí před těžkým dilematem. Pokud se chce spravedlivě vyrovnat s církvemi, nemůže na cisterciáky a další podobné řády, jejichž majetek alespoň v pozemkových knihách stále patří „Hitlerovi“, zapomenout.

Zároveň ale ministerstvo kultury má údajně jasné politické zadání o tom, že nesmí prolomit dosud platnou restituční hranici a zpochybnit Benešovy dekrety.

***

Z historie kláštera ve Vyšším Brodě - založený byl v polovině 13. století - v roce 1937 vyšebrodští cisterciáci v klášteře přijali prezidenta Edvarda Beneše - o rok později nevpustili do kláštera Adolfa Hitlera - opat Jaksch byl proto v listopadu 1938 jako první sudetoněmecký kněz zatčen gestapem - v roce 1950 klášter zrušili komunisté a podobně jako Němci zavřeli řeholníky do internačních táborů.

 

Autor Marek Kerles, vyšlo v Lidových novinách 31. 1. 2008 pod titulkem: Řád musí bojovat o majetek, úvodní tučný perex dodala redakce stránek, původní text na stránkách LN najdete  zde.

Příběhy | 2 03 2008 - 18:56

K fotografiím arcibiskupského zámku a rybníku, patřícímu k arcibiskupskému majetku, si najděte článek, který jsme publikovali již dříve zde.

 

Příběhy | 1 03 2008 - 14:53

Historie původně církevního majetku se zapsala do současnosti písmem, které se nedá považovat za čitelné, a to přesto, že jde o češtinu. Zde je několik holých vyjádření zástupců obcí a měst, která zní velmi podobně. Lidem z těchto míst a jejich příběhům se chceme postupně věnovat.

Problém církevních pozemků v naší obci Vyskytná spočívá v tom že  na těchto pozemcích stojí budova ZŠ a Hasičské zbrojnice. Všechny žádosti o dotace na opravu těchto budov byly zamítnuty z důvodu nedoložení vlastnictví k pozemkům pod těmito stavbami. Jedná se i o okolí ZŠ kde bychom chtěli rozšířit školní hřiště.  J. Fridrichovsky, starosta obce Vyskytná

Jeden z konkrétních problémů v Sedlci v Prčici, který nakonec, díky vstřícnosti představitelů ŘK církve, byl včas vyřešen. V Sedlci-Prčici děláme kanalizaci a při přípravě dokladů ke stavebnímu povolení jsme potřebovali svolení vlastníků pozemků přes které kanalizace povede. Velký kus pozemku pod jednou z hlavních ulic je tu v „péči“ Úřadu pro zastupování státu ve VM, ale původně byl ŘK církve. Nebudu podpisovat dohady s tím slavným úřadem a jeho výmluvy. Až když jsem si sama sehnala od ŘK církve svolení k uložení kanalizace a zřízení věcného břemene, pak mi ten úřad, ale po dlouhém zkoumání jejich právníky, milostivě vydal potřebný papír ke stavebnímu povolení. Nebýt maximálně vstřícného přístupu představitelů církve, tak nevím, co bychom dělali. Na tento důležitý úsek kanalizace by nám asi vodoprávní úřad nedal stavební povolení, které jsme potřebovali do určitého termínu k žádosti o dotace. Problémů s církevními majetky je tady ale víc...  Marie Kovalová - starostka Sedlce-Prčice

Obec Rynárec je jednou z mála obcí, která nemá ve svém vlastnictví žádné pozemky, na kterých by bylo možné provést výstavbu rodinných domů a tím uspokojit značný zájem stavebníků nejen z naší obce, ale i ze širokého okolí. Obec Rynárec má od roku 1995 zpracovaný Územní plán obce, ve kterém jsou zařazeny i církevní pozemky, neboť při jeho zpracování nám bylo doporučeno je zařadit s tím, že tento problém bude vyřešen v co nejkratší době. Jsem si vědom, že to není jednoduchá záležitost, přesto si dovolím tvrdit, že zejména za vlády ČSSD byl tento problém neřešen a zameten pod koberec. Proto naše obec v současné době vzhlíží s velkou nadějí, že církevní restituce se podaří vyřešit v co nejkratší době. K tomu bude vláda potřebovat vůli opozice, už jen z důvodů, které jsem výše uvedl. Obec Rynárec má v současné době 580 obyvatel (v roce 1998 bylo 490 obyvatel). Do této doby jsme výstavbu řešili ve spolupráci s majiteli pozemků, které byly zahrnuty v územním plánu obce. Tyto možnosti máme v současné době vyčerpány, neboť podle zákona musí být obec majitelem stavebních parcel, aby bylo možné získat od MMR dotaci na technickou infrastrukturu (Kč 80 000 na 1 RD). Nedaří se nám, abychom se s majiteli stavebních parcel dohodli na odprodeji, neboť jejich finanční požadavky jsou pro obec neúnosné a tím je další výstavba prakticky zablokovaná, stejně jako rozvoj obce. Restituce církevních pozemků je problém nejen naší obce, ale i mnoha dalších. Je nutné, aby si současná politická reprezentace uvědomila, že ČR nejsou jenom velká města, ale i menší obce a vyřešením tohoto problému se i sníží vylidňování vesnic. Dále je nutné si uvědomit, že život na vesnici se za posledních cca 8 let změnil. Ustupuje zemědělská samovýroba a lidé preferují spíše údržbu nemovitostí, okrasné zahrady, bazény, kulturní vyžití, sport apod. Pavel Kopecký, starosta obce Rynárec – bývalý okres Pelhřimov, kraj Vysočina

Městys Nová Cerekev se nachází v kraji Vysočina vzdálený 10 km od města Pelhřimov směrem na Tábor. Má schválený územní plán z roku 1991. Tento územní plán byl již z větší části realizován a proto v roce 2000 byla pořízena nová územně plánovací dokumentace, která v konečném návrhu obsahovala všechny podměty a připomínky obsažené v Souhrnném stanovisku. V této územně plánovací dokumentaci byla stanovena definitivně koncepce zásobování teplem z centrálního zdroje na biomasu a tím upuštěno od plynofikace obce. Tento záměr je již k dnešnímu dni z větší části realizován. Regulativa plošného a prostorového uspořádání jednotlivých stavebních pozemků v jihovýchodním svahu městyse řeší na osmi stávajících pozemcích výstavbu dvaceti rodinných domků včetně dopravní infrastruktury. Celková výměra této lokality je 46 763 m2 a z této výměry je 23 514 m2 církevních pozemků (více jak 50%). Tato část městysu, je již po několik let jedinou lokalitou, která umožňuje rozvoj městyse. Nevyřešené církevní restituce brání nejen výstavbě nových rodinných domů, ale i zasíťování inženýrskými sítěmi a hlavně rozvodem tepla na jejíž realizaci má městys požádáno o dotaci u Státního fondu životního prostředí ČR z Operačního programu Životní prostředí. Blažek Milan – místostarosta městysu Nová Cerekev

Město Lázně Bělohrad má bývalé církevní pozemky na listu vlastnictví, ale jejich využití brání nedořešené církevní restituce. Jde o pozemkové parcely č. 193/1 o výměře 7.153 m2 a č. 192/8 o výměře 10.601 m2 - druh pozemku orná půda. Pozemky navazují na zastavěnou část města nedaleko lázní a ve schváleném územním plánu města jsou oba zařazeny do území čistého bydlení. Město nemá žádné jiné pozemky určené dle ÚP pro bydlení, proto je vyřešení této záležitosti pro nás velice důležité. O stavební parcely a výstavbu rodinných domů je v Lázních Bělohradě velký zájem. Dále jde v našem městě o několik menších parcel. Ing. Pavel Šubr, starosta města Lázně Bělohrad

 

Zpracováno podle materiálů poskytnutých MK ČR, odborem církví. Původní zdroje z kanceláře Svazu měst a obcí České republiky od Mgr. Jakuba Pôbiše, pracovníka Oddělení legislativně-právního.

 

 

Společné aktivity obcí a měst od roku 2004 můžete najít zde.

Příběhy | 16 02 2008 - 21:21

Červená Řečice, obec často připomínaná v Senátu Parlamentu České republiky i na ministerstvech. Díky svému aktivnímu zastupiteli, jenž se osobně angažuje už roky v boji na první pohled vypadajícím naprosto zbytečně. Navíc je onen zastupitel - MgA. Jiří Jedlička - mužem, který se zapsal do poštovních schránek nejméně padesáti osmi obcí řešících v poslední době nejpalčivější problémy s původně církevním majetkem, který je blokován zákonem (§29, zákona  229/1991 Sb.)od investic, privatizace a jiného nakládání.

DVD se stejným názvem, jako v nadpisu tohoto článku, vydali producenti VOŠ Publicistiky a EMA Production v režii Zity Strnadové. Jiří Jedlička na něm provází zámkem, který by mohl být klenotem mezi historickými sídly a zatím čeká na svou postupnou likvidaci. Každý měsíc, který do zámku prší, se podepisuje nesmazatelnou stopou destrukce. Navíc nezvaní hosté. Když by chtěl průvodce ukázat svéráznou „trojkombinaci“ kamen – naftové, akumulační a historické kachlové – chybí už ty poslední jmenované, protože si je někdo odnesl. Na zámku, který nese svou renesanční podobu od roku 1560, kdy jej Šebestián z Leskova přestavěl do renesanční podoby z původně gotické tvrze, sídlili dlouhá léta arcibiskupové. Ovšem jen v létě, ale zato s velkou slávou, jak ve filmovém dokumentu vzpomínají pamětníci. První zmínky o historickém sídle jsou už z roku 1144, tehdy daroval český kníže Vladislav II. Pražskému biskupovi Otovi zalesněnou krajinu při horním toku řeky Želivky. Podrobná historie spolu s fotodokumentací je na www.cervenarecice.cz, stáhnout si zde můžete i film.

Zámek není to poslední, co pálí Červenořečické. Pan Jedlička už v roce 2004 napsal výzvu, která má smysl dodnes: Většina obcí a měst má zaručeno právo na rozvoj tím, že pokud stát nebo jeho instituce přímo nepomáhají, pak alespoň nebrzdí jejich rozvoj. Naše obce však, dle našeho názoru zcela nesmyslně, bojují se státem o samotné právo na rozvoj, protože pokud stát prostřednictvím zákonů blokuje pozemky přímo v zastavitelném území měst a obcí pak je tím řízeně likviduje. Nemluvě o památkách, které měly tu smůlu, že byly církevní a hroutí se nám před očima bez možnosti jim jakkoliv pomoci.

Obec Červená Řečice se nachází v kraji Vysočina, v bývalém okrese Pelhřimov. Až do r. 1950 zde byl v provozu arcibiskupský velkostatek se správní budovou zámku, vše v majetku Arcibiskupství pražského. Neřešení církevních restitucí by se nás nemuselo dotýkat, kdybychom v každodenní práci nenaráželi na problémy s nimi spojené. Pozemky v centru i okolí obce jsou z 80% ve správě Pozemkového fondu, který tyto bývalé církevní pozemky může dát do pouhého pronájmu, ale není možné na nich stavět, což se negativně promítá do rozvoje obce. Podobný problém je se zabahněným rybníkem bez výpusti, rovněž bývalý církevní majetek, do kterého Pozemkový fond nehodlá investovat ačkoliv je povinen jako správce státního majetku se o něj řádně starat. Bývalé církevní památky - zámky, hospodářské budovy, rybníky, které stát církvím nevydal jsou v katastrofálním stavu a Pozemkový fond opět nechce či nemůže do oprav investovat...

...Protože nadále nechceme nečinně přihlížet přezíravému postoji státu a vlády (jakékoliv), rozhodli jsme se oslovit podobně postižené obce a vytvořit tlak na instituce, které o restitucích rozhodují. Myslíme si, že 13 let na vyřešení církevních restitucí byla dostatečně dlouhá doba. Nechceme být lobystickou skupinou jedné či druhé strany, nechceme však také přihlížet poškozování kulturního a historického bohatství našich obcí.

Obce a města, které v dnešní době nemají pozemky k výstavbě, protože na nich stát anebo jím zřízené instituce nedovolí výstavbu (blokační paragraf § 29 zákona č.229/1991 Sb. o půdě) jsou odsouzeny k zániku.  Je naprosto zásadní, aby stát jasně a rychle bez možnosti budoucího zpochybnění, vyřešil majetkové vztahy alespoň v zastavitelném území obcí. Vyřešením vlastnických vztahů bude umožněno normální fungování trhu a to je naším cílem. Nechceme nikomu radit jakým způsobem to udělat, to je na zodpovědnosti vlády, parlamentu a senátu. Myslíme si však, že třináct diskriminačních let již stačilo a jsme odhodláni se zasadit o své právo na život v normálně fungujícím státě. Pokud máte ve vaší obci či městě podobné problémy připojte se k naší výzvě.

Ukázalo se však, že teprve po osmnácti letech může návrh zákona připutovat do sněmovny a velice záleží na tom, co s ním zákonodárci udělají. Dohoda je na stole a neměla by spadnout pod stůl. Už kvůli Červenořečickým ne.

Zpracováno podle materiálů poskytnutých MK ČR, odborem církví. Původní zdroje z kanceláře Svazu měst a obcí České republiky od Mgr. Jakuba Pôbiše, pracovníka Oddělení legislativně-právního.

 

Katastr obce Červená Řečice si můžete prohlédnout zde.

Seznam obcí a měst které řeší podobné problémy je přiložen v závěru dopisu Prezidentovi ČR, který přikládáme po částech: 1 část zde, 2 část zde, 3. část zde, 4. část zde a 5. část zde.

A prezident odpověděl takto (přepis dopisu), a starostovi Libice nad Doubravou, panu Václavu Venhauerovi, odpověděl dopisem, který máme v kopii faxu. Originál faxové kope dopisu si můžete stáhnout zde a zde. A přepis tohoto dopisu najdete zde.

Všechny dokumenty máme od MgA. Jiřího Jedličky, zastupitele Červené Řečice, členské obce Svazu měst a obcí ČR.

Příběhy | 16 02 2008 - 21:02

Představte si, že zrovna splatíte dům a po návratu z banky vás u dveří čeká státní policie, která vám nezúčastněně sdělí, že je váš dům zestátněn a máte předat všechny klíče. Přesně tak se to stalo Školským sestrám sv. Františka v padesátých letech. Přišly o své gymnázium v Korunní ulici právě ve chvíli, kdy jej zaplatily.

Školským kongregacím byla v celém tehdejším Československu odňata veškerá školská a výchovná činnost. Pro naši provincii to znamenalo uzavření Gymnázia v Praze - Korunní ul., obchodní školy, obecné školy, později i zvláštní školy. Všechny budovy, které Kongregace vlastnila, byly zestátněny. Zůstaly jen ústavy pro mentálně postižené v Budeničkách a ve Slatiňanech, které byly později „darováním “ předány státu. Postoj sester k nezvykle tvrdým a nečekaným situacím byl vpravdě františkánským. Nejvíce je to zřejmé na jednání S.M. Elišky Pretschnerové, tehdejší představené sester v komunitě v Gymnáziu v Praze. Právě se vracela ze spořitelny, kde odevzdávala poslední splátku dluhu na stavbu Gymnázia. U vchodu ji čekalo několik představitelů nové státní moci ... Vyzvali ji, aby okamžitě odevzdala klíče od budovy, která tím okamžikem přestala být majetkem Kongregace. Možná, že čekali odpor, protest, ale sestra Eliška klidně odevzdává klíče a jde se sestrami do kaple. Nepláče, ale všechny společně zpívají Te Deum laudamus... Sestry všech kongregací očekávají další násilné akce.

V r. 1950 jsou v přesně stanovený den i sestry naší Kongregace, jak tomu bylo také u ostatních kongregací, svezeny do internačního tábora. Naše sestry budou ve staré, řadu desetiletí neobývané budově v Krnově. K dlouhodobé internaci je S. M. Václavka odvezena se sestrami jiných kongregací do Želiva. Přísný dohled státních zmocněnců byl zárukou, že sestry budou dobře střeženy a nebudou se pokoušet o kontakt se zahraničními „nepřátelskými“ mocnostmi, především s Vatikánem!

Z internace sestry postupně odcházejí do ústavů pro mentálně postižené a do domovů důchodců. Mohou však v těchto ústavech pracovat jen do doby, kdy mají nárok na důchod, potom musejí odejít. Kam? Provincie je nucena hledat vhodné objekty, kde by se o staré, nemocné sestry starala. Začíná dlouhá křížová cesta hledání vhodných objektů. Většina obcí však o takovýto přírůstek obyvatel - nepřátel socialistického zřízení - nestojí. Nakonec sestry získaly dva polorozbořené, k obývání naprosto nevhodné zámečky v malých obcích Hoješín a Cetechovice. Ze svých skromných příjmů je zakoupily, opravily, a protože nesměly nic vlastnit, nabídly - vlastně musely je nabídnout - jako dar státu. Součástí likvidace bylo i nařízení, že sestry musejí odejít z nemocnic. Odešly jsme z Vysokého Mýta a z Podbořan. Sestry se zařadily do komunit a pracovaly v nově přijaté službě v Ústavě sociální péče v Křižanově.

A jak jsme po létech vychovávaly nové členky řádu?

Přechodné uvolnění v letech 1968 -1970 dalo novou naději. Mohly jsme přijímat nový dorost, sestry se mohly účastnit kapitul i schůzí v generálním domě v Římě bez omezení počtu delegátek. Stav ovšem trval krátce a naděje pohasínala. Vymřeme? A co Církev? Z Božího vnuknutí přišel s návrhem nové formy výchovy k zasvěcenému životu kněz – františkán P. Jan Baptista Bárta OFM, který prožil ve vězení v mimořádně těžkých podmínkách 16 let. Přišel k provinciálním představeným naší i Slovenské provincie s návrhem: Vytvořit malou řeholní buňku, kde by sestry žily svůj zasvěcený život a kde by probíhala řádná formace. Tedy „teta“- starší sestra, již důchodkyně, nějaký vhodný domek spíš na okraji města, bez přímých sousedů. Postupně by se hlásila na byt děvčata, která by našla ve vzdáleném okolí vhodnou práci. Po příchodu z práce společná modlitba, formace, mše svatá. V domku býval i „strýček“ - kněz důchodce bez státního souhlasu, většinou i několikrát vězněný. Takto se utvářely malé komunity. Tetička obstarávala domácnost, formaci, dbala o to, aby nové členky vyrůstaly v opravdové Školské sestry františkánky.

Občas byla v domku slavnost a přijeli hosté. To když bývala obláčka, sliby, obnova slibů. Doklady o slibech, či obnově slibů musely být ovšem ihned zničeny, aby se nedostaly do rukou tajné policie. Při těchto slavnostech měli všichni svůj řeholní oblek a obřady byly přesně podle liturgických pokynů. Život v těchto malých komunitách byl velmi náročný pro všechny. Bylo to stálé ohrožení v případě, že by vše bylo prozrazeno. „Strýčkové“ kněží byli většinou ostře sledováni, a protože se sloužením mše sv. vlastně dopouštěli protistátní činnosti, bylo třeba dbát velké opatrnosti.

Sestry bláhově věřily v utajenost celé akce, ale členové STB bděli. Na Květnou neděli 27. března 1983 přesně ve stejnou hodinu ráno zazněl ve všech domcích u vstupních dveřích zvonek. Venku stáli příslušníci tajné policie a místní správy. Nikdo nesměl opustit domek, začaly domovní prohlídky a zabavování usvědčujícího materiálu: Brevířů, knih, rozepisovaných studijních textů, formačních materiálů, řeholních oděvů; to vše spolu s psacími stroji a magnetofony zaplnilo několik pytlů. V některých domech marně hledali Nejsvětější svátost, jak říkali „hostie“, jako přímý a velmi závažný důkaz trestné činnosti. Kaple byly totiž maskovány jako místnost pro studium nebo obývací pokoj. V okrasné dřevořezbě na zdi anebo jiné dekorační výzdobě byl vhodně ukryt Ten, který povolává a který byl smyslem života obyvatel domku. 16 členů - bratří a sester skončilo po této akci ve vazbě a odsouzeno do vězení, řada byla mnohokrát vyslýchána a zastrašována. Starší sestry byly obdivuhodně statečné. Nikdo nezradil, neselhal. Svět se brzy dověděl o této události a následovaly interpelace, žádosti o propuštění a ukončení stíhání. Bratři a sestry prošli touto zkouškou posíleni a prověřeni. Žili dál tuto formu života. Buď čest a chvála všem těm statečným, kteří stáli pevně a žili charisma svého zasvěceného života v tak těžkých podmínkách.

Jiné formy útlaku a pronásledování byly obdobné jako u všech řeholních společností. Sledování a mnohdy svévolné šikanování postihovalo i naše sestry v zahraničí. Generální představená S.M. Eliška Pretschnerová sice dostala povolení k návštěvě sester v republice, ale poté zde byla držena 14 měsíců a nemohla vykonávat svůj úřad. Nic nepomohly desítky žádostí, proseb, hodiny záměrně prodlužovaného a ponižujícího čekání na přijetí u zodpovědných činitelů Ministerstva kultury. Až když přijížděl k jednání s československou vládou vyslanec Svatého otce kardinál Calasuono, dostala S. M. Eliška pokyn, že má urychleně odcestovat do Říma. Odletěla stejným letadlem, které kardinála přivezlo, ale generální vikářka S. M. Luceta Macíková byla zadržena před odletem. A otec myšlenky malých komunit P. Jan Baptista Bárta OFM dostal čtrnáct dní po svém pohřbu předvolání k nastoupení trestu vězení...

S.M. Blažena Fabíková OSF Náš život za totality, redakčně zpracováno podle http://web.iol.cz/sestry-osf/

Příběhy | 5 02 2008 - 22:29