Poslanec Schwippel dal Právu rozhovor, ve kterém překvapivě vystřídal motor svého odporu k zákonu o vyrovnání (mylně jmenovaném restitučním) a namísto pohonu špatného výpočtu jede tažen motorem nesprávného počtu a výměry církevního majetku. Článek má na svých stránkách zde. Užívá při tom knihy Mojmíra Kalného, jejíž čísla na semináři v Poslanecké sněmovně autor knihy, Mojmír Kalný, vysvětlil. Šlo o okamžitý odhad postkomunistického ministerstva, který nejméně desetiletou prací dohledávání jednotlivých příběhů o majetku narostl v prokazatelně správné jiné číslo. Autor knihy tedy poslance důrazně požádal: "Nepoužívejte má nepřesná čísla!" Nicméně všichni víme, že když je blud vypuštěn, již málokdo je schopen jej stáhnout z etéru.
Citace z argumentace, která by neměla být používána:
Vláda ve svém doplňku, který na jejich žádost nedávno poskytla Sněmovně, uvádí, že k 25. únoru 1948 vlastnily církve a náboženské společnosti 181 326 hektarů lesní půdy a 72 202 hektarů zemědělské půdy. Dohromady tedy církvím podle vlády minulý režim sebral 254 tisíc hektarů půdy. Ty nyní vláda chce církvím z jedné třetiny vydat a zbytek finančně nahradit. A trvá na tom i přes protesty rebelů. Podle nich církve v té době držely jen 170 tisíc hektarů. Vládní komise, která čísla pro návrh zákona vypracovala, odkazuje mj. na publikaci Katolická církev a pozemková reforma, kterou vydal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR v roce 1996. Věc má však háček. Zmíněná kniha hovoří o jiných číslech. Ta jsou dílem samotného pražského arcibiskupství, takže nejsou státem nijak zmanipulovaná. Podle přehledu církevního pozemkového majetku, který zpracovalo 26. února 1948 pražské arcibiskupství, církev měla o desítky tisíc hektarů půdy méně. Po prvorepublikové pozemkové reformě zůstalo církvím pouze 20 tisíc zemědělské, 140 tisíc lesní a 10 tisíc hektarů drobné zemědělské a lesní půdy patřící k farám a kostelům. Suma sumárum k datu 25. února, což je restituční hranice, za kterou se nesmí jít, církve a náboženské společnosti měly pouze 170 tisíc hektarů.
Publikováno v Právu dne 10. června 2008, kráceno