Cirkevnimajetek.cz


English English



« 3. 4. 2008 MfDnes, Josef Kopecký: Miliardy i pozemky pro církve
3. 4. 2008 HN, Ivana Kottasová, Církve mají dostat 270 miliard »

Zdá se, že církve už brzo dosáhnou na miliardové sumy. Vládou totiž prošel zákon, který řeší majetkové vztahy mezi církvemi a státem.

Běžnému občanovi může konečné odškodnění ve výši asi 270 miliard připadat děsivé. Je to skutečně hodně peněz. Je však třeba vzít na vědomí, že nejde o peníze, které by chtěl dát stát církevníkům pro nic za nic, ale že jde o jakýsi ekvivalent částky, která byla kdysi církvím ukradena.

Tak jako vždy se objeví v internetových debatách i jinde řada názorů hlásajících tezi, že církve mají být chudé a že stejně svého majetku nabyly podezřelým způsobem. Pokud jde o tu chudobu, po tom nám nic není, neboť chudoba je individuální ctnost, která znamená, že se někdo sám od sebe vzdá majetku, aby byl vnitřně svobodný. Nikde není řečeno, že je správné krást a že okradený se nesmí přihlásit o své právo.

Na původ majetku se neptejte Jak říká jedno úsloví, nikdy se neptejte po původu jakéhokoli většího majetku. (Týká se to hlavně šlechty.) Samozřejmě bychom se nejspíš dopátrali toho, že rod A vyhladil mečem rod B a po několika stech letech se na to zapomnělo.

Kdybychom trvali na tom, že nemá mít majetek nikdo, kdo kdysi kradl, tak by nesměl existovat majetek státní, soukromý a kolektivní, protože kdykoli v dějinách najdeme doklady o tom, že kradl stát, soukromníci i instituce.

Z tohoto hlediska by neměl nikdo vlastnit nic, což samozřejmě nelze. Jediné, co nás má zajímat, je právní stav v době krádeže, tedy v únoru 1948.

S takzvaným církevním majetkem je to samozřejmě složitější.

Formálně vzato nic takového jako církevní majetek neexistuje. Je řeč o několika církvích a náboženských společnostech. I v případě katolické církve, kterou mají lidé obvykle na mysli, když se řekne církev, znamená pojem církevní majetek jmění různých právnických osob. Tento majetek vznikl během staletí především různými dary, odkazy a také vlastním podnikáním. Proč by měl světský stát něco dávat církvím? Pokud jde třeba o platy duchovních, sám se o to přihlásil v roce 1949 zákonem "o hospodářském zabezpečení církví" a od té doby se na tom nic nezměnilo. Stát platil duchovním i za první republiky, ale je třeba vzít úvahu, že tehdy měl farář například na starosti třeba i křestní matriky, takže konal úkony, které byly i ve státním zájmu.

Je správné chtít, aby církve žily "za své", ale je potřeba jim "to jejich" vrátit.

Celou debatu kolem církevního majetku je třeba oprostit od moralistní argumentace. Je úplně jedno, jestli církve jsou, nebo nejsou důležité pro blaho společnosti. Je úplně jedno, jestli stojí na čele pokroku a hodnot atd. Jedni řeknou, že církev zachránila dědictví antiky, římské právo, jednotnou Evropu, zavedla prostřednictvím benediktinských klášterů moderní zemědělství a ve svých špitálech základ sociálních služeb, zatímco druzí poukážou na čarodějnické procesy a upalování kacířů.

To k ničemu nevede.

Taktéž nezáleží na tom, jestli svého majetku nabyly církve upalováním nevinných čarodějnic, nebo jej poskládaly z grošů podávaných roztřesenýma rukama zbožných vdov. Podstatná je pouze spravedlnost a praktická stránka věci.

Ukradené má být vráceno. Tento stát byl zatím poměrně velkorysý, pokud šlo o nápravu křivd napáchaných komunistickým režimem.

Problém narovnání s církvemi by musela řešit každá vláda. Pokud by se jednou dostala k moci levicová vláda a věc nebyla hotova, měla by na stole totéž.

Je samozřejmě ještě jedna možnost, totiž neudělat nic. Pak je jen třeba vzít do ruky kalkulačku a spočítat, kolik by za 60 let stát dal na platy duchovních, na kolik by přišel ušlý zisk z pozemků ležících ladem a na kolik neuskutečněné podnikatelské záměry. I optimistické odhady naznačují, že by šlo o sumu v řádu stovek miliard korun.

Kdo by mohl mít na něčem takovém zájem?

Média k věci | 3 04 2008 - 23:03