Cirkevnimajetek.cz


English English



« Příběh zámku na Karlovarsku: 5. 3. 2008, Právo, František Kšajt: Církev se soudí se státem o zámek Javorná
6. 3. 2008 Píšete nám, rádi odpovídáme. Adresa: info@cirkevnimajetek.cz »

Klasická teorie (M. Rothbard) říká, že vlastníkem půdy je ten člověk, který ji první začal jako panenskou půdu obdělávat, tedy smísil svou práci s přírodním zdrojem. Jiný člověk se může stát vlastníkem takové půdy buď na základě daru, včetně dědictví, nebo na základě koupě této půdy od původního vlastníka.

Vlastnictví půdy se v minulosti odvíjelo častěji od násilného zabrání, následováno přivlastněním půdy panovníkem a jejím přidělováním osobám panovníkovi loajálním. Takové přivlastnění půdy ovšem odporuje nenásilným formám popsaným liberální teorií.

V tomto světle je možno posuzovat i vrácení nemovitého majetku, zejména půdy, církvím. Podle ministra Jedličky vznikal majetek církve tisíce let, církev ho dostávala od panovníka, od šlechty i prostřednictvím darů jednotlivých lidí.

V souladu s nenásilnou teorií vlastnictví je pouze poslední jmenovaný případ, tedy dar od osob původně vlastnících půdu.

Půda, která podle liberální teorie nesporně patří církvi, je tedy:

1. panenská (dosud neobhospodařovaná) půda, kdysi darovaná panovníkem a kterou představitelé církve začali jako první obdělávat;

2. půda, kterou lidé (původní vlastníci) církvi darovali či odkázali;

3. půda, kterou církev koupila od původního vlastníka.

V posledních dvou případech je výhodou, že je možné doložit nabývací tituly u půdy, kterou církve nárokují (tedy darovací a kupní smlouvy).

 

UJEP Ústí nad Labem

Média k věci | 6 03 2008 - 22:57