Cirkevnimajetek.cz


English English



« 6. 3. 2008 Dokumentace majetku zcizeného obětem druhé světové války má už hodně výsledků
8. 3. 2008 Blog.Aktuálně.cz, Alexandr Tomský: Církve nemusí být svaté. Majetek ano »

Kolik je církví v České republice?

Dnes je v České republice registrováno 30 církví a náboženských společností (dále jen CNS). 21 CNS je registrováno podle zákona č. 308/1991 Sb. a 9 CNS je registrováno podle zákona č. 3/2002 Sb.

 

Kolik je státem dotovaných CNS v České republice?

17 církví a náboženských společností přijímá dotace na platy duchovních, na provozní náklady a údržbu církevního majetku. Podle zákona 3/2002 Sb., bylo registrováno 9 nových církví a náboženských společností, které po splnění podmínek daných zákonem (např. nepřetržitá registrace 10 let, 10 000 podpisů občanů ČR nebo cizinců s trvalým pobytem v ČR hlásících se k této církvi a náboženské společnosti …) mohou získat oprávnění k výkonu zvláštních práv, tedy i financování.

 

Jaká je dnešní právní úprava, kterou by bylo třeba změnit především?

Zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.

Norma, na jejímž základě je církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, poskytováno financování z prostředků státního rozpočtu. Zákon byl přijat v souvislosti s úsilím komunistického režimu o zasahování do vnitřního života církví a náboženských společností; byl také vnímán jako určitá kompenzace za uchvácení hospodářského majetku církví. Zákon je proveden nařízením č. 566/2006 Sb., o úhradě osobních požitků duchovních církví a náboženských společností.

 

Kdo zastupuje katolickou církev?

Česká biskupská konference Česká biskupská konference (ČBK), zřízená Apoštolským stolcem, je sborem biskupů České republiky. Patří k všichni diecézní biskupové obojího obřadu (tedy římští i řečtí katolíci) a jim naroveň postavení, biskupové-nástupci a biskupové pomocní a ostatní titulární biskupové. Konferenci tvoří: Stálá rada, Generální sekretariát, Ekonomická rada a též Komise, ustavené biskupskou konferencí k dosažení určitého cíle. Současným předsedou ČBK je olomoucký arcibiskup Jan Graubner).) Diecéze je územní správní jednotka, katolické, a některých dalších církví velikosti zhruba kraje ve státní správě. V jejím čele stojí diecézní biskup.

 

Ano, ale to není za Římskokatolickou církev všecko, že?

Ne, je třeba mluvit také o řeholních společenstvích. Nejstarší řeholní společenství jsou označovány jako řády (benediktýni, premonstráti, dominikáni, františkáni, jezuité, aj.) a nebo kongregace.

 

A kdo mluví za řeholní řády a kongregace této církve?

Konference vyšších představených mužských řeholí v ČR a Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR. Jsou to kolektivní koordinační orgány řeholí, to jest mužských a ženských řádů a kongregací působících na území České republiky, které jsou jejími členy.

Jedná jménem Církve římskokatolické ve věcech společných zájmů mužských, resp. ženských řádů a kongregací se souhlasem členských organizací konference. Navrhuje evidenci, změny evidence a zrušení evidence týkající se samotné konference, právnických osob v církvi zřízených konferencí, řádů a kongregací, které jsou jejími členy a osob těmito řády a kongregacemi zřízených. Statutárním orgánem je předseda a místopředseda, jejich funkční období je čtyřleté.

 

Co jsou to Kongregace?

Řeholní společenství vzniklá v novověku, jsou většinou označována jako kongregace (např.: Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – tzv. redemtoristé; Kongregace misionářů Panny Marie Neposkvrněné; Kongregace bratří křesťanských škol; aj.), někdy však také společnost apod. (Společnost Božího slova – tzv. verbisté; Společnost Božského Spasitele; Salesiáni Dona Boska; aj.)

Mezi kongregace se řadí i většina ženských řehoních společností, které se starají o nemocné, působí ve školství apod (Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského; Kongregace Dcer Božské Lásky; Společnost Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul; aj.) Kongragace se od řeholního řádu liší také tím, že její příslušníci neskládají slavné sliby – jako v řádu, ale jen sliby jednoduché i když většinou taktéž doživotní).

 

Kdo mluví za nekatolické církve?

Ekumenická rada církví je společenstvím křesťanských církví v České republice. Současným předsedou Ekumenické rady církví je ThDr. Pavel Černý, předseda Rady Církve bratrské.

 

A kdo mluví za Židovskou náboženskou obec?

Federace židovských obcí (FŽO) je zastřešujícím orgánem a v současné době sdružuje 10 židovských obcí v Čechách a na Moravě. Kolektivními členy FŽO jsou i další židovské organizace a spolky jako např. Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů nacistických koncentračních táborů, Unie židovské mládeže, sportovní oddíl Hakoach ad. Jménem FŽO mluví předseda Jiří Daníček a tajemník JUDr. Tomáš Kraus.

 

Jak byly tyto církve a náboženské společnosti financovány v historii?

Šlo o zdroje, které stát převzal na sebe zavedením zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Jde o tyto zdroje:

a) z výnosu vlastního církevního majetku

Šlo o majetek, který na ně zejména církvi Katolické převedli darováním nebo odkazy členové církví z řad šlechty a měšťanstva, v novější době i méně zámožní věřící a jen malá část tohoto majetku pochází z darování králů, tedy ze státních prostředků.

Evangelické církve, především jejich farní sbory si od 19.století pořizovaly činžovní (nájemní) domy, z jejich nájemného byly částečně hrazeny kultovní náklady, podobně také náboženské obce československé církve husitské investovaly dary od svých příznivců do domovního majetku. Významným zdrojem příjmů se pro ně stal pronájem urnových míst v kolumbáriích.

 

b) příspěvek formou patronátu

Jak již bylo zmíněno světská moc v minulosti přispívala, a nutno říci, že dobrovolně, na chod církve zejména formou patronátů. V praxi tedy například patron kostela nepřispíval pouze na opravy budovy, ale zajišťoval také potřeby faráře, tedy v podstatě jeho plat.

 

c) z výnosů náboženských fondů (matic)

Jde o zvláštní majetkové podstaty, ani státní ani církevní, které jsou ve správě státu s určením pro podporu katolické církve

 

d) z beneficia

To jsou trvalá práva na příjmy pro určitý úřad, například farářský, která plynula z užitků s úřadem spojených.

 

e) z kongruy

Což byl nejnižší stanovený příjem duchovního ve veřejně duchovní správě zaručený zákonem. Pokud klesl výnos beneficia pod tuto úroveň, doplácel její výši stát dotačním příspěvkem. Tento systém za první republiky doplnily dotace pro uznané nekatolické náboženské společnosti.

 

Co je to Odluka církve od státu?

Pojem odluka státu od církve není v našem právním řádu nikde užíván. Z dnešního pohledu jde spíše o název, který popisuje určitý historický vývoj uspořádání vztahů mezi církevní a světskou mocí. V určité době, zejména osvícenství, lze odlukou nazývat procesy „zesvětšťování“ státu. Procesy, kdy vzniká moderní občanský a civilní stát. Odluka měla často negativní nádech, kdy primárně šlo o to, aby se stát osamostatnil a zbavil církev její moci.

Moderní stát se už nepotřebuje vůči církvím a náboženským společnostem vymezovat „odlukou“. Moderní stát se již nepotřebuje emancipovat, nepotřebuje usurpovat moc na úkor moci církevní ani nepotřebuje zbavovat církev její moci. Vztah státu a církví je tedy podle našeho ústavního vymezení možno charakterizovat pojmem „neutralita“. Stát je neutrální vůči jednotlivým náboženským vyznáním a sám se na žádné náboženské vyznání neváže. Stát však také na druhou stranu nemusí s nikým provádět odluku.

Státu nic nebrání v tom, aby po vzájemné dohodě s církvemi spolupracoval, a to zejména tam, kde je to pro obě strany přínosné. Při této spolupráci je třeba ze strany státu dodržet rovný přístup ke všem legálně působícím církvím a náboženským společnostem, což je podstata oné neutrality. Vztah státu a církví v moderní demokratické společnosti je tak možno asi nejlépe nazvat vztahem kooperace, tedy spolupráce. Zejména v oblasti školství, sociální péče a zdravotnictví lze asi jen těžko nalézt důvody, proč by stát nespolupracoval s institucemi, které tyto oblasti po staletí provozují a rozvíjejí.

 

Co je to Blokační paragraf?

Tzv. blokační paragraf (§ 29) je součástí Zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů je příslibem zákonodárce provést cestou zákona nápravu majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem. Ustanovení § 29 znemožňuje převody vlastnictví majetku, jehož původním vlastníkem byly církve a náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace.

Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. I tento předpis obsahuje blokační ustanovení vztahující se na majetek, který přešel na stát po 25. únoru 1948 z vlastnictví církví, řádů, kongregací a náboženských společností, a to v ustanovení § 3 odst. 1.

Blokace tohoto původního církevního majetku neumožňuje nakládání s těmito nemovitostmi a jejich současní knihovní vlastníci (podle stavu zápisu v evidenci katastru nemovitostí přetrvávajícího z období před rokem 1990) nejsou motivováni, aby vynakládali prostředky na údržbu a odpovídající péči. Tento stav rovněž prohlubuje zchátralost a celkovou tzv. vnitřní zadluženost tohoto majetku a obecně představuje újmu národnímu hospodářství. (Případné individuální snahy o obcházení blokace tohoto majetku rovněž představují ohrožení nejenom právní jistoty účastníků konkrétních právních vztahů, nýbrž především oslabují právní vědomí a právní kulturu).

Dosud nevyjasněné právní vztahy ohledně tohoto blokovaného majetku rovněž brání možnosti čerpání prostředků z fondů Evropské unie

 

Odpovědi pocházejí zčásti z Argumentáře připravovaného Ministerstvem kultury ČR pro vydání ke kampani na projednávání návrhu zákona (připraví jej MAS Servis Říčansko, o.s.), ze Slovníku cizích slov (SPN, 1981) a z internetových prezentací jednotlivých CNS. 

Aktuálně | 8 03 2008 - 12:33