Cirkevnimajetek.cz


English English



« 9. 4. 2008 AKTUALIZOVÁNO: Konference v New York University in Prague, Malé náměstí, Richterův dům 17. 4. 2008
10. 4. 2008 Leták v nákladu 10 000 ks je v distribuci »

Správcovství a posedlost

Různé vlny nespravedlností prošly naší krajinou. Když se postavíte pod lípu a zahledíte se do kraje středního Posázaví, můžete počítat jednu nespravedlnost za druhou. Co políček, luk a domů změnilo násilně majitele. Kostel, fara či les. Je to jedno. Mostecko zvorala těžba uhlí, které bylo pro blaho všech, ale podkopalo nejen zámek v Jezeří. Podkopává dosud lidské osudy.

Nespravedlnost se nedá zcela napravit. Všeobecná náprava je jen obyčejný lidský sen, kterému je možno rozumět, ale nesmí se mu člověk poddat. Ze správce, který si je vědom, co patřilo jeho otci, dědovi a předkům po pokolení, se stává lehko mstitel, posedlý touhou po majetku a právu.

Správcovství je nedílnou součástí Hospodinova zákona, to není nějaký socialistický výmysl a doktrína podložená chartou lidských práv. Hospodin svému lidu svěřil nezcizitelná práva k majetku. Proto se člověk musí učit vztahu, který několika generacím skoro vymizel a nesmí se dívat divně na šlechtu, která se svého majetku domáhá proto, aby jej mohla předat dále. Starý ústavní soudce jednoho ze starých českých šlechticů otcovsky napomínal, když jenom na chviličku připustil, že by cesty v jeho lesích mohly patřit státu, který si je na knížecím pozemku postavil. Ne nikoli, ani na minutku nesmíte připustit, že by ukradený majetek patřil někomu jinému, než vám.

Na druhou stranu se musíme naučit jinému právu, které není posedlé touhou zařídit konečnou spravedlnost na této zemi. Pokud se člověk sníží k takovému postoji, pak je podobný štěkajícímu pudlovi, který ňafá, aby utrhl alespoň poštmistrovu kalhotu, když se mu noha do mordy nevejde.

Ať je to kněz, rytíř nebo sedlák, nese si zátěž posledlého. Není možné zamést jeho požadavky pod koberec a zrušit všechny blokační paragrafy zákonů a požehnat krádežím. Je třeba citlivě jednat. Ale také není možné žádat všechno. Tato jasnozřivost je nebeská, protože čeká na jinou spravedlnost. V tomto klíně dvou větví naší budoucnosti teď sedíme. A ještě pár let sedět budeme.

 

Církevní majetek či olympiáda

Je jedna podobnost mezi tak zvaným církevním majetkem a olympiádou. A to cena. Na olympiádu by bylo v Praze třeba 88,7 mld a na navrácení majetku církvím a náboženským společnostem je zapotřebí 83 mld. Ne více, protože to násobení do téměř tří set miliard je dané úročením, které postihuje nás všechny při sebemenší půjče, leasingu či hypotéce. O peníze půjde především. Nikdo si dnes nedovolí záležitosti církevního majetku zahodit za hlavu, protože už jenom licitace o zdržování by nedělaly dobrou reklamu doma a ani v Evropě. Ale půjde o ta čísla.

Primátor hl. m. Prahy Pavel Bém vyřkl na veřejné debatě s bývalým viceguvernérem centrální banky Luďkem Niedermayerem vynikajícím způsobem vztahy, které bychom měli vzít k úvaze vůči církevnímu majetku. Předně jako psychiatr s dobrou znalostí lidské osobnosti hlaholil, že když část peněz, která připadne na Prahu rozložíte na několik let investic, tak to v rozpočtu Prahy, který čítá několik set miliard, neznamená až tak moc. Pak se rozzářil, když vypočítal přibližně čtyřicet miliard, které se vrací v zisku každé dosavadní olympiády.

Církevní majetek také není tak moc, když si vezmete, že ho stát bude pomalu odkupovat šedesát let. A že z něj bude mít okamžité zisky, protože jej hned po podpisu smluv může prodávat, převádět na obce a města, grantovat z veřejných unijních fondů. Pokud to nahlédneme z tohoto pohledu, pak je to značná suma zisku. Tedy čekejte, že bude licitace o ceně. Církvím co nejméně, a jak to každý obchodník zkouší na zákazníka: co nejvíce v zisku. Není třeba mlčet ani o zisku v daních. Ze sbírek a darů nemá daňovou povinnost, ale ze zisku na veškerém majetku bude církev jako každý podnikatel platit daně. Samozřejmě budou řeholníci, kteří nedostanou peníze, ale pole a luka, investovat do rozvoje, takže zisku na začátku moc nebude. Ale všude ve světě kláštery dobře prosperují. A navíc uložené peníze v bankách dají vydělat bankám a potažmo i státu.

Když ministr kultury hrozí, že v případě velké licitace a nezájmu o vstřícný způsob jednání zákon stáhne z projednávání, berte to tak, že se chová také jako obchodník. Berte nebo nechte. Olympiáda možná nebude. I primátor si nechává otevřená dvířka a mluví o roku 2020 či 2024, církevní majetek by mohl být. A není žádnou ostudou o něj stát.

 

 

 

Názory | 12 04 2008 - 10:13