Cirkevnimajetek.cz


English English



« 27. 2. 2008 jsme dostali fotografie arcibiskupského zámku v Červené Řečici. Podívejte se jak vypadá dnes na snímcích MgA. Jiřího Jedličky.
1. 3. 2008 Nový text opata Pojezdného v sekci Argumenty a nové fotografie a texty z Červené Řečice v sekci Příběhy. »

Budu hovořit jako řeholník. Proč je v zákoně odlišení diecézí a řeholí. Řeholní společenství mají jiný způsob života než diecéze. Řekl bych, že jsme trošku historicky zatížení. Kdybych se měl vyjádřit za strahovský klášter, který stojí v Praze od roku 1140, tak skoro veškerý majetek máme od svého zakladatele. Je to určité dějinné propojení, tvoříme jedno společenství s těmi, kteří tady žili ve 12. století. Co se týká stylu života, k řeholnímu společenství patří i hospodářská činnost.

Členové některých řádů (cisterciáci, benediktini, trapisté) na polích, která jsou předmětem narovnání, pracovali. Naši spolubratři, kteří žijí v sousedním Rakousku, tam doposud provozují starý způsob hospodaření a zdá se, že společenství velmi vzkvétá. Je to i ku prospěchu okolí, ve kterém klášter leží. Lidé tam mají dobré zaměstnání, jsou dobře zaplaceni, dokonce stojí o to, aby získali pracovní místo právě v klášteře. Když bych chtěl dál porovnávat život diecéze a řeholního domu: diecéze organizuje podstatnou činnost – hlásání Božího slova – a potom ještě doplňkovou činnost (charitativní, vzdělávací, zdravotní) a i na to státní zákon určitým způsobem pamatuje.

Kláštery mají velké kulturní dědictví. Mohl bych uvést strahovskou knihovnu, tepelskou knihovnu, knihovnu ve Vyšším Brodě a další. Na to už zákon nepamatuje, jsme zařazeni mezi soukromé knihovny, i když jsou to knihovny velmi významné. Knihovna je veliké bohatství, které ale potřebuje stálý přísun finančních prostředků, aby se toto bohatství uchovalo. Vyžaduje také personál, který se odborně stará o tyto vzácné exempláře. Na to doposud stát vůbec nepřispíval. Myslím-li na budoucnost, na to, jak se máme starat o kulturní památky, které vlastníme, o domy, obrazy, knihy, je potřeba stálý přísun prostředků. Nemůžeme od státu požadovat prostředky na platy knihovníků, na opravy, to by se patrně nedalo. Každé takové zařízení, jako je klášter, potřebuje ekonomickou základnu, tak to chápali zakladatelé našich klášterů. Kdybych to chtěl upřesnit, jenom ve strahovské knihovně pracuje sedm vědeckých pracovníků, kolik je kustodů ani přesně nevím, podobně je tomu s uměleckými sbírkami. Abychom udrželi budovy, musíme mít stavitele, ekonoma atd. Na některá místa máme své pracovníky vyškolené, na některá místa se budeme snažit, aby se připravili také členové řádu, a to se týká i toho naturálního vyrovnání. Pokud se budou vracet pole a lesy, i proto už připravujeme personál.

Chtěl bych říci prostě jednu věc: nechceme být nikomu na obtíž a volíme způsob zabezpečení, v němž naši předkové žili po celá staletí a který se osvědčil pro způsob života, jejž vedou řeholní společenství, a který se osvědčuje i v současné době, jak to vidíme u našich spolubratří za hranicemi této země.

opat Michael Pojezdný, O. Praem. Kulatý stůl leden 2008, přepsáno a upraveno pro web, poskytnuto laskavostí TS ČBK.

 

Argumenty | 1 03 2008 - 16:29